… tak tu takhle večer sedím a jsem otráven, je mi fakt smutno. Jsem
otráven úplně posledními excesy, které se nám bohužel objevily kolem
behej.com. Ono se to asi dalo čekat. Tak, jak behej.com roste, objevily se
postupně a nejdříve v diskusi lidé, kterým určitě
nejde o běhání nebo svobodnou výměnu informací. Pod rouškou
diskusní demokracie začali fórum zasí*at osobními invektivami, kdy už
nejde o podstatu věci, ale o to zaexhibovat, ponížit ostatní a
hlavně po sobě zanechat smrad. Hořce jsem si vzpoměl na postík v blogu Iva
Lukačoviče, kde mimo jiné říká, že „… čas od času
zaznamenám, že se lidé baví intelektuálními přestřelkami na svém
blogu. Navzájem se obviňují z maličkostí, dokazují si kdo má
pravdu, zveřejňují screenshoty smazaných diskusních příspěvků a občas
si navzájem pohrozí nějakou tou žalobou. V těchto intelektuálních
bitvách nelze vyhrát. Každý kdo se jich zúčastní ukazuje ostatním
svojí malichernost. Absolutní vítězové těchto bitev jsou ti, kdo tyto
války vůbec nesledují…“
Teď se stejný fenomén rozšířil do diskuse pod články na behej.com
jako například dneska
pod článkem o Milošově běhu kolem republiky. Jaká je skutečná
realita? Organizátor původně zamýšlenou akci prostě nezvládl, téměř
nikdo se nepřihlásil, Miloš se do toho pustil sám prakticky bez podpory a
my jsme se logicky deset minut po dvanácté přidali, aby o tomto
neuvěřitelném výkonu vůbec někdo věděl. No a rázem se najde někdo,
kdo začne v komentářích chytračit, že si dáváme nálepky
„profesionální server o běhání a že akci nezvládáme“
apod. a podsouvá, že si jen chceme za minimální náklady zvýšit
návštěvnost apod. Aniž by si ověřil, že my sami s akcí nemáme
prapůvodně společného vůbec nic… Jen prostě chceme pomoci dobré
věci a pekelně fandíme Milošovi. Pokud chtěl pisatel otrávit, tak se mu
to určitě povedlo, to mu garantuji, může usínat spokojen.
Původní tragédí blog a následně i behej.com vznikl z vášně
a lásky k běhání. Na tom se zcela jistě nic nezmění teď ani
v budoucnu. Já osobně už (chválabohu pro behej.com :) nejsem nijak
zvlášť hybnou silou, server vzkvétá hlavně pod vedením Tučňáka a
Radka myslím ke spokojenosti většiny běžecké obce. A hle, najednou
se někde objeví: co když na tom někdo vydělá? Ale fuj, takové sprosté
slovo, vydělávat peníze! Přestože si každý psychicky zdravý člověk
s IQ větší než šedá litina spočítá, že i při relativní
budoucí ekonomické úspěšnosti takového serveru lze pokrýt jen část
nákladů a určitě to nikdy vzhledem k velikosti trhu nemůže být
zdroj velké obživy pro ten dnes už docela velký tým, který behej.com
tvoří…
Ale co, to nevadí. V česká a slovenské poněkud zasmrádající
kotlině se dokážeme tak smrtelně porvat o pár korun (hlavně aby se
nám snad někdo neobohatil pod heslem „když já ne, tak po něm aspoň
pošlu svou jedovatou slinku, třeba mu taky chípne koza…“), že
nám téměř vždy zaručeně uniká širší smysl….
Že chceme mít na behej.com rozumnou reklamu? Že bychom časem chtěli na
behej.com něco tu a tam rozumně prodávat? Ať si to přemílám jak chci,
nevidím na tom nic zlého, vždyť tu přece nikdo mic nekrade ani
neskrývá… Koneckonců jsem si dal tu práci (člověk nic nemá
podceňovat, sebereflexe je důležitá), že jsem si přečetl své první dva
články o behej.com zde a
zde, zda-li se něco nezměnilo
v naší misi a neuvědomujeme si to. Nezměnilo. Baví nás to, otřepeme
se z útoků malých lidí a zase bude dobře. Bohužel ale někdy trvá,
než člověk ten jedovatý flus ze sebe dostane, co se dá ale
dělat…
Další pro mě neuvěřitelná věc. Chceme se víc dostat na Slovensko.
Logicky. Prakticky stejný jazyk, možná větší komunita, včetně velmi
přirozených komerčních souvislostí. Normální logická úvaha. Oslovili
jsme pár slovensky hovořících lidí, které známe. Rýsuje se to slibně,
nicméně jeden jinak jistě bezvadný kolega ze Slovenska mě doslova zbořil
svým pohodovým mailem, kde mimo jiné říká, že „… mentalita
Slovákov je iná, ako Česká. Napríklad niečo, ako Tragéd team by sa asi
u nás uskutočniť nedalo, lebo každý by dumal, koľko na tom
iniciátor zarobil…“ To mě fakt odrovnalo. To už není
otrávenost, ale smutek. Tahle československá společnost asi opravdu
potřebuje další desítky let k tomu, aby se ona malost z našich
duší vytratila…
No, to nevadí. Zafňukal jsem si. Zafňnukal jsem si na svém vlastním
blogu a nikdo to číst ani chápat nemusí. Nicméně já někde v koutku
duše věřím, že vypouštěčů smradu je v naší velké partě drtivá
menšina…. Dokud budu adminem fóra, budu jejich jedy mazat. Pokud by to
snad chtěli vnímat jako absenci demokracie, nebráním jim v tom…
mohou jít jinam, Internet je dost velký pro všechny.
A víte co je teď nejdůležitější? Že se na zítřejší dlouhý
běh těším a že se mi snad konečně vrací ona zoufalá a současně
osvěžující tragédí urputnost uběhnout maraton… Dobrou noc ;)