Tak docházím k názoru, že v minulém životě jsem musel být minimálně ten, kdo Feidippidovi nedal napít při jeho běhu z Marathonu a ten to kvůli tomu následně nepřežil, nebo jsem ho rovnou utloukl starověkou násadou od lopaty a historické anály to již nedokumentují. Jinak by totiž níže uvedené snad ani nemohla být pravda.
Mé potíže s nohou jsou všeobecně známy. Léčil jsem vše dobře, ale nedal na rady zkušenějších, abych se na maraton vykašlal. Až do dnešního rána jsem měl pravdu já. Noha se léčila bezvadně, sice jsem poslední tři týdny běhal tak 25km týdně, ale to se koneckoců dá brát i jako tapering. O víkendu v soboru necelá patnáctka s Albertem po horách, opatrně, bez problémů. V neděli večerní osmička, bez problémů. Nohu jsem sice trošičku cítil, ale o bolesti nemohla být ani řeč.
Dnes jsem už chtěl jen tělo polechtat mírnou pětkou, v naprosté pohodě. Což jsem taky udělal. Naschvál jsem si vzal na sebe teplé věci a už v klidu a pohodě vyrazil. Po dvaceti minutách běhu jsem si tak říkal, jak se vlastně na tu náročnější trať v lese těším a současně přemýšlel, zdali si s sebou vezmu iPoda a co si vlastně do něj nahraju. Klusalo se mi úžasně.
A jak si tak lebedím v povznášejících myšlenkách, najednou cítím zatahání v pravém lýtku. Další dva kroky a v lýtku zřetelně luplo. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to musí zdát, že už jsem hypochodr. Velká bolest mě bohužel vzápětí přesvědčila o opaku. Zbytek jsem došel, běžet se nedá.
Mám po sobotním maratonu, nemá smysl si nic nalhávat, tohle nerozchodím (vlastně jsem rád, že mohu chodit;). Už to první zranění varovalo, teď se jen potvrdily prognózy. Zrovna teď, když vím, že už něco naběháno mám a ten maraton bych sice stopro nezaběhl rychle, ale snad určitě bych ho doběhl. Že mi mírně řečeno není zrovna super na duši, netřeba rozvádět.
Potřebuju pauzu a vrátit se ke kořenům. Teď nebudu řešit nic, vrátím se k pohybové pestrosti a najdu znovu tak důležitou radost z běhání. A je úplně buřt, zda-li člověk běží sedmičku nebo pětadvacítku. Pak se uvidí.
S tím souvisí také to, že na nějakou dobu nebudu na blog psát. Ono jednak nebude co a jednak se potřebuji nějak mentálně resetovat. Koneckonců ani s mými posledními zápisky nejsem spokojen, vytratila se z nich ta pomyslná šťáva, která snad v mých textech v minulosti někdy byla. Jasně, zůstalo pár dobrých věcí, parta, fórum, částečně i behej.com (i když já zdaleka už nejsem tím hybným prvkem), to je doufám dobře. V poslední době dělám spoustu věcí „přes závit“ a ono se to pak vrací. Prostě potřebuju pauzu. Tak se mějte zatím všichni moc fajn a dík za podporu!