Archive for the ‘Tragédí začátečníci’ Category

Pro tragédí začátečníky, díl 2.: Kolik naběhat na maraton?

Sobota, Prosinec 17th, 2005

Tato otázka by také mohla patřit do seriálu „O blbých otázkách“, případně „Nedělejte to“. Název „nedělejte to“ není můj, kdysi ho vymyslel legendární orienťák Pekič, jehož články skutečně zlidověly. (Např. Rockyman nebo Nedělejte to, rozhodně stojí za přečtení ;).

Motivace k tomu, aby člověk začal běhat, je různá. Pro tento díl našeho miniserálu vynechám kolegy, kteří aerobními tragédy nejsou. Tudíž například běhali zamlada a už vědí, co běhání obnáší. Na druhou stranu jsou ale lidé, kteří nemají základy a začnou běhat z různých důvodů. Zdraví. Běhání pro radost. Hubnutí. Krize mladého věku. Krize středního věku. Krize pokročilejšího věku. Sázka.… a kdovíco vlastně ještě. Pokud člověk začne běhat jen tak a nedává si velké cíle, tak je to v pohodě. Pak se ale najde pěkná řádka troubů (jako například já), kteří z nuly začnou běhat a budou chtít hned uběhnout maraton. Pro ně je tento díl, mají totiž jednu z posledních šancí si nedávat blbé otázky.

Ona otázka zní: Slezu z gauče a kolik – jen tak pro představu ;) – musím naběhat, abych měl naběháno na maraton? V prvé řadě, a to pro jistotu opakuji, je to otázka opravdu mimo. V druhé řadě, nedělám si nějaké absolutní právo radit, protože nemám co kecat, neboť jsem maraton ještě neuběhl. Ale přesto: ve velké většině běžeckých knížek je napsáno, že na maraton se nemá začít trénovat takhle „z fleku“. Například v knížce Běh pro zdraví od Herberta Steffnyho a Ulricha Pramana hoši píší, že to chce běhat tak alespoň dva roky kolem 40km týdně a pak teprve začít stardardní, třeba 18-ti týdenní přípravu na maraton. Myslel jsem si, že to je konzervativní blbost, ale neúspěch na maratonu mě dostatečně vyškolil… ;)

Přes tato odrazující slova si skutečně téměř každý, kdo se pro maraton z nuly rozhodne, tuto otázku položí.… Koneckonců, když si vzpomenu na své představy, že pokud budu přiměřeně často běhat svoji pětku, tak by to mělo stačit a že desítka je vlastně strašně dlouhá vzdálenost, tak se fakt moc směju… :) Pokud vás dotčené výše uvedená slova dostatečně neodradila od blbých otázek (stejně jako mě), pak vězte, že odpověď je dost jiná pro každého z nás. Můj osobní názor je, že minimum pro „naběhání“ na maraton je tisíc kilometrů. Jsem si vědom, že to je šíleně subjektivní věc a čistě můj názor vztažený k sobě samému. Kdybych měl loni kliku, asi bych maraton dal. Já ji ale neměl… ;) Na druhou stranu Tučňák třeba ani tisícovku nenaběhal a maraton zaběhl napoprvé superslušně, a to i ve vedru. Logicky, protože není ze své přirozenosti aerobní tragéd. Albert zase odhaduje, že pro slušně trénovaného sportsmena (třeba cyklistu), by mělo stačit pět set kilometrů v rozumné struktuře… nicméně můj případ to zase vyvrací (ale zase až tak dobrý cyklista nejsem).

Vím, toto je velmi kontroverzní téma, kde neexistuje správná otázka. Odpověď je velmi individuální. Ale běhání by nemělo mrzačit. To znamená, že mé skromné doporučení by bylo začít opatrně běhat z mála, naběhat pár set kilometrů, identifikovat míru svého talentu či aerobního tragédství a pak teprve zkoušet odpovídat na blbé otázky a začít dělat závěry ;)

Pro tragédí začátečníky, díl 1.: O běžeckých botách

Sobota, Listopad 26th, 2005

Když jsem začínal běhat, netušil jsem o běžeckých botách prakticky nic. Naštěstí je dnes díky reklamě situace lepší, než byla před několika (překvapivě docela málo) lety a nemyslíme si, že se dá běhat v kdejakých keckách. Na českém trhu je v oblasti reklamy na běžecké boty docela profláknutý Adidas, navíc jejich prodejna je v kdejaké hajprnově, případně jiném hajprmárketu. I já jsem onehdy podlehl komerčnímu působení, zašel bez rozmyšlení do obchodu a zakoupil Adidasky, které byly určeny pro běhání (trail/cushion). Neudělal jsem určitě úplně špatně, ale takhle se první běžecké boty určitě nevybírají.

(Celý příspěvek…)</texy>

Nová rubrika pro úplné tragédí začátečníky…

Čtvrtek, Listopad 24th, 2005

Tenhle blog i ten předchozí byl vlastně vždycky o úplných běžeckých začátcích, o vytváření si vztahu k běhání, o objevování nového, o tom, že všechno je vlastně v hlavě a v srdci a ne v nohou a tak podobně. Jenže jak čas jde a i já běžecký začátečník začínám mít něco naběháno, tak mám pocit, jako by se nám ona běžecká témata pro začátečníky pomalu vytrácela…

A to je velká škoda. Protože aerobní tragéd i tragédí diskuse je navštěvována nejen lidmi, kteří běhají čtyřista měsíčně ;), ale i úplnými začátečníky, kteří ve svém srdíčku pomalu objevují cestu k běhání stejným způsobem, jako jsem to dělal v dnes již čtrnáct měsíců staré prehistorii já… A oni tragédi začátečníci jsou (já to ve statistice vidím;) dost často onou mlčící většinou, která může být v některých případech vyděšena běžeckými objemy a tématy, která se probírají v diskusi pod jednotlivými zápisky, případně v samotném diskusním fóru. Docela dost často mi někdo z nich napíše a já z toho mám upřímnou radost, protože byste neřekli, kolik lidí vlastně začíná běhat a jak moc jim to třeba pomáhá v různých fyzických i duševních bolístkách…

Zdá se mi škoda, že tu úplná začátečnická témata už neprobíráme. Je to přesně ono, co jsem i já zpočátku po českých webech marně hledal. Proto otevírám novou rubriku pro úplné tragédy začátečníky, kde chci postupně probírat některá – běžeckým začátečníkům přiměřená – témata a související otázky. Přirozeně, od pravidelných čtenářů blogu se už těším na náměty na začátečnická témata a následně na diskusi a postřehy pod jednotlivými zápisky. Takže – první téma pro příště: O běžeckých botách ;)