Archive for Srpen, 2005

To se při běhu nestane aneb tragéd Ullrich

Úterý, Srpen 30th, 2005

Od kamaráda Roberta, výborného amatérského silničáře, jsem dostal následující link. (Nechápu jak mi to uniklo, cyclingnews.com čtu denně ;) O co jde? V druhé půlce srpna proběhl velký etapový závod Deutschland Tour, patřící do nové prestižní kategorie ProTour. Nakonec vyhrál LeviLeipheimer o pouhých 31 sekund před domácím horkým favoritem a věčným Armstrongovým vyzyvatelem Janem Ullrichem.

Zajímavá na tom je jedna věc. Druhý Ullrich prohrál velmi pravděpodobně klíčový etapový závod (navíc v „domácí zemi“ jak pro sebe tak pro tým) kvůli tomu, že mu mechanici opačně namontovali v poslední 31km dlouhé časovce přední kolo! Jedná se speciální časovkové přední kolo (viz. obrázek v článku), které má předepsaný směr rotace. Redaktoři CN objevili na fotkách tuto chybu a podle mailu od výrobce to znamená pro Ullricha zhruba 20 wattovou ztrátu. Z toho se dá opět poměrně snadno spočítat, že Ullrich s velkou pravděpodobností ztratil více než oněch kritických 30 sekund…

Inu, vše je možné. I u týmů s rozpočtem v řádu desítek milionů Euro… ;)

Nové tragédí diskusní fórum!

Pátek, Srpen 26th, 2005

… je čas se posunout trošku dál. Jsem strašně rád, že Tragédí běžecká konference provozovaná na Pandoře čile žije, nicméně čelí tu a tam kritice ohledně uživatelského komfortu, spousty došlých mailů (já jich měl přes dovolenou čtyři sta) a tak.

Technické prostředky tototo webu a pomoc kamaráda tangera mi dovolily založit nové diskusní fórum provozované přímo zde na tomto serveru, které je (doufám) z technického pohledu a uživatelského komfortu poněkud dál. Zde je drobný seznam výhod nové konference tak, jak jej vidím.

  • Nemusíte dostávat žádné maily (to není nutné ani na Pandoře), ale na druhou stranu si můžete „objednat“ mailem konrétní téma, které vás zajímá, abyste se nemuseli do diskuse pořád dívat.
  • Pro příjem příspěvků můžete použít RSS kanál (pro ty, kteří nevědí: jedná se o způsob, jak číst více internetových zdrojů najednou, mrkněte například na ?/…loglines.com).
  • Je o poznání více způsobů, jak příspěvky hledat, třídit, a podobně. Zkuste a uvidíte. Je to zvyk. Přirozeně, číst může každý, přispívat ten, kdo se registruje, což je doufám velmi jednoduché.
  • Pochopitelně se nabízí otázka, zda-li stará tragédí konference na Pandoře zanikne. Nevím, asi ano. Ale dejme na „stěhování“ dost dlouhý čas, ono se to nějak vyvrbí… Případné otázky prosím směřujte přímo do nového diskusního fóra nebo na můj mail traged-zavináč-aerobnitraged.com

    Přímý link na diskusní fórum vždy najdete na titulní stránce tohoto blogu, jinak přímý link je zde.

    Junk miles

    Úterý, Srpen 23rd, 2005

    Tím, že jsem dva měsíce vůbec neběhal a navíc jezdil na kole (tím si člověk možná pomůže k obecné aerobní vytrvalosti, ale nikoli k vylepšení v běhu), musím zase něco naběhat, aby běhání přestalo být utrpením. Vidím to tak na první stovku, než si tělo zase vzpomene na nezvyklý pohyb, který jsem mu sedm měsíců vnucoval. Teď jsem se byl párkrát proběhnout, velmi pomalu a pořád stejně rychle, naběhal jsem asi padesát kilometrů a zatím žádné velké zlepšení. I když – dneska jsem dal desítku, sice pomalu, ale v klidu. Lesní pohodička. Ten úplně první běh po pauze byl daleko horší. Jel jsem kámošovi vrátit vypůjčenou dodávku s tím, že to doběhnu zpátky. Bylo to deset kilometrů po čistém asfaltu a já myslel, že mi někdo polil stehna kyselinou… ;) Teď už je to o moc lepší…

    Zatím se nezmáhám na víc, než prostě běhat pomalu a pořád stejně rychle. Velmi mne zaujal Luboshův dnešní slovní termín, který použil v tragédí konferenci. Junk miles znamená, že někdo běhá šílený objem, pořád stejně rychle a nikam to moc nevede. Pak je „zaříznut“ někým, kdo má sice naběháno podstatně méně, ale s dobrou tréninkovou strukturou, intervaly, a tak dále. Není vůbec žádné překvapení, že to samé platí na kole. Znám kolegy, kteří najezdí třeba patnáct tisíc, ale v žádném případě jejich výkon není adekvátní najetému objemu. V extrémním případě si s nimi poradí někdo, kdo má třeba jen pět tisíc i méně. Je to prostě o struktuře tréninku. Ovšem s jednou podstatnou poznámkou, kterou jsem si ověřil letos na kole. Strukturovaný trénink je třeba stavet na počátečním rozumném objemu. Jak na kole, tak v běhání. Takže se vracím zpátky k „junk miles“, zatím…

    Polar s Adidasem spolu

    Pondělí, Srpen 22nd, 2005

    … to jsem zvědav, nač se máme těšit. Zmíněné dvě sportovní a elitní firmy ve svých oborech utvořily koalici nazvanou „Project Fusion“. O co jde? Adidas jako velkovýrobce sportovního oblečení a obuvi bude montovat různé senzory od Polaru do svých výrobků. To znamená, že pokud si v budoucnu koupíte tričko (dámy podprsenku), případně běžecké boty, může tam být senzor od Polaru. Běžecké hodinky pak data sbírají a vyhodnocují. Konkrétně řešení běžeckého senzoru v botě se zdá být zajímavé, protože by se údajně už nemělo jednat pouze o onen větší váleček pod tkaničkami od bot, ale o systém zabudovaný alespoň částečně v mezipodešvi boty.

    Ono to vše má již konkrétnější kontury. Celý „systém“ včetně hodinek Polar RS800 má stát na jaře příštího roku stát zhruba 640EUR. Pochopitelně, teď se nad tím většina z nás bude uculovat, je to věc určená pro bohaté a zaprutilé inovátory. Na druhou stranu to vše ale určitě naznačuje směr, kam se běžecká technika může v budoucnu ubírat.

    Polar je ostatně znám svojí vůlí spolupracovat s jinými firmami z jiných oborů. Už delší dobu běží spolupráce s finskou Nokií (mají to v Espoo skoro přes ulici ;), kdy se data z hodinek dají rovnou přenášet do určitého typu telefonu a následně s nimi lze pracovat.

    … nějaké ty cíle

    Neděle, Srpen 21st, 2005

    V diskusi k minulému zápisku to již zaznělo. Jaképak budou protentokrát cíle? Minule to bylo velmi snadné. Prostě uběhnout maraton, ten pražský. Tentokrát si říkám, že bych se mohl vyvarovat minulých chyb (jako například se téměř vybodnout na kolo) a s vědomím že s běháním nezačínám z úplné nuly (i když si teď momentálně tak připadám) by se snad něco zvládnout dalo.

    Takže. Zde je krátký seznam toho, co bych chtěl zvládnout v první půlce příštího roku:

    Maraton. Asi opět ten pražský. Po zkušenostech vlastních, Shadowa a jiných si raději nedávám časový limit.

    Triatlon. Mám v hlavě nějakého dřevěného muže, v rozsahu asi 1km+ plavání, 100km+ kolo a 10km+ běh. Na mne až až.

    Díky tomu, že se nevykašlu na kolo, bych měl být schopen objet svých pár obvyklých cyklistických závůdků a maratonů. Takže aby to dalo alespoň tak pět a více tisíc kilometrů na sezónu, buďme realisty.

    Asi tolik tedy k cílům. Tentokrát by to tedy neměla být průzračná a přímočará story k maratonu. Bude to o chloupek složitější. Riziko nezdaru opět mimořádně vysoké… ;) Zatímco Tučňák sice ještě maraton neuběhl, ale jeho dávky dají tušit, že snad i maraton pro něj bude málo;) , zatímco Keke běhá intervaly v tempu afrických běžců, zatímco Shadow má už maraton za sebou a brzy jej ještě podstatně zrychlí, já mám pocit, že začínám znova. Uvidíme, snad si tělo něco pamatuje… ;)

    Co se vlastně dělo po květnovém maratonu?

    Pátek, Srpen 19th, 2005

    Jak známo, můj první květnový pokus o maraton a celé to show popsané v prvním blogu bylo charakterizováno třemi písmeny: DNF. Aneb did not finish. Ze začátku mi nebylo bídně. Ani na duši, ani na těle. Dodělal jsem blog, rozloučil jsem se z části pateticky se čtenáři a zmizel v hlubinách Internetu, sledujíce alespoň tragédí běžeckou konferenci, kterou jsem na rozloučenou založil.

    Tak dva týdny po neúspěšném maratonu mi bylo fajn. Běhal jsem a začal z nuly jezdit na kole, abych alespoň najel nějaký ten objem, protože se přiblížila první akce, kterou byl orienťák dvojic Bike Adventure devátého a desátého července. Jenže, někde na začátku června přibylo práce a navíc jsme připravovali náš každoroční cyklistický závod a já se přistihl, že vlastně vůbec netrénuju

    Co hůř, najednou jsem zjistil, že se mi do toho vůbec nechce. Ani do kola, ani do běhu. Lenost, lenost, lenost. Kde jsou ty časy, kdy jsem sedl na silničku a objel stovku a navíc se na to těšil. Teď jsem se přistihl, že v práci makám jak šroub, na kolo ani do běhání se mi nechce a začínám pustnout. Přece jen, nějakou vůli mám, tak jsem alespoň na tom bajku něco najel. Ale ona bajková parta, kde jsem některým kolegům ještě loni ujížděl nebo alespoň stačil, mne letos zařízne jak králíka. Jak by ne, jarní kilometry na Malorce (zatímco já běhal) udělaly svoje. Tak nějak jsem si asi v duchu myslel, že po proběhaném jaru hupsnu na kolo a budu trhat asfalt. Ani náhodou. Na kole neúprosně platí najeté kilometry. Máš – jezdíš. Nemáš – parkuješ. Musím na to propříště jinak. Doufám že tělo si mou snahu pamatuje a že mne snad jednoho dne přiměřeně odmění.

    Bike Adventure jsem neabsolvoval se svým standardním parťákem (je to závod dvojic), ale s jednou sportovně založenou kámoškou (jeho ženou) ve smíšené dvojici. To bylo zachraňující. Parťák by mi ujížděl (letos už má najeto hafo kilometrů), s kámoškou jsem BA mohl zajet tréninkově a dokonce docela slušně. I když – bylo to ten příšerně studený a propršený víkend. 150km v absolutním bahně v Moravském krasu byla docela chuťovka… ;)

    Od té doby jezdím jak uplný hobík, objemy bídné, teď mám najeto za červen a červenec asi patnáct set, to je kulový. Druhou půlku června a červenec jsem ani neběhal. S malým objemem na kole se mi ani nechce ani na žádný můj oblíbený silniční maraton, netoužím po tom jet něco z podstaty. To by bylo po radosti.. Ono to je vůbec zvláštní. Já opravdu cítím, že to běhání mne změnilo. Hlavně duši. Postupem probíhajícího léta jsem zjistil, že mi chybí. Docela hodně ;)

    Začíná srpen a já si říkám, že takhle to dál nejde. Tréninkový deník sice není prázdný, ale je to bída. Nemá to to, čemu se teď módně říká fokus. Cítím se poněkud „rozplizlý“. A hle, jakmile člověk věci nedrží na uzdě, jakoby pracovní život začal pohlcovat ten sportovní (o soukromém nemluvě). Chodím pozdě domů, udřen jak kůň, vstávám a jsem už unavený. Teď jsem si alespoň dosyta vybral dovolenou, na které mi všechno prošlo hlavou a řešení je nasnadě. Jak je možné, že na jaře jsem měl čas na práci, na přípravu na maraton a tak? Protože jsem to měl pod kontrolou. Teď se přistihuju, že se flákám. Místo abych si například naložil alespoň 70 nebo 80 kilometrů na silničce, tak vyrazím na bajku na třicet kilometrů očumovat do lesa a mám spoustu výmluv pro sebe sama. Pak se nemůžu divit, že mi to nejezdí.

    Pravý čas po návratu z dovolené se sebrat, stanovit cíle a pustit se do toho znova. Mít věci pod kontrolou. Neboli – Aerobní tragéd strikes back! ;)

    Nový blog je tady!

    Pátek, Srpen 19th, 2005

    No jo, no. Já to prostě nevydržel. Necelé tři měsíce stačily k tomu, aby jsem opět začal mít ony pomyslné roupy a pokusil se po Maratonském deníku aerobního tragéda založit další blog. Proč? Protože mi psaní prostě chybí. Protože mi chybí kontakt s onou virtuální partou, kterou původní blog pomohl stvořit. Koneckonců docela živá Tragédí běžecká emailová konference je toho snad důkazem. Nicméně jsou tu určité odlišnosti od Maratonského deníku.

    V prvé řadě, Maratonský deník aerobního tragéda jsem (tedy alespoň ze začátku) psal hlavně pro sebe jako prostý deník člověka, který zblbnul a připravuje se z nuly na maraton. Tehdy existovalo pouhé vědomí možného čtenáře, které se teprve časem přetavilo na reálného čtenáře… Tentokrát skromě doufám, že si tento nový blog svých alespoň pár čtenářů najde, alespoň tedy virtuální kamarády, kteří se na naší již zmíněné emailové konferenci pohybují.

    Další odlišností by mělo být to, že původní Maratonský deník tvořil jakousi „story“, která nejak začala, nějak postupně gradovala a nějak skončila. Příběh byl o přípravě na maraton a maratonu samém. Jenže. Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Psát další story o tom, jak se znovu připravuji na maraton (ev. jak si zas nabiju hubu) by bylo poněkud nudné. Ano, dám si nějaké cíle a budu psát deník, který se nadále bude objevovat v rubrice Tragédův deník. Ale to by měla být jen jedna skutečně časová linka blogu. Postupem času by měly vzniknout další rubriky, o kterých teď až tak jasno nemám, ale ono se to nějak vyvrbí… a nebo taky ne a blog zhyne. Koneckonců, vždyť už jsem přece psal, že dnes je převaha autorů (a grafomanů?;) nad čtenáři.

    Pokud se bavíme o jiných rubrikách, určitě bych tu a tam chtěl ve vší skromnosti komentovat některá témata spouvisející se sportem, jako je trénink a různé zkušenosti s ním spojené, sportovní události, mou milovanou cyklistiku (pozor tento blog už není jen o běhání!;), různé technické prostředky a tak dále. Uvidíme. Doufám, že se mi blog nepodaří „rozpliznout“ tak, že to bude vše nepřehledné a nečtivé.

    Jak jste si jistě všimli, používám nové technické zázemí. Blog má svoji doménu, svůj vlastní systém, není provozován na Bloggeru ani na jiném veřejném blogovacím systému. To vše díky veliké laskavosti kamaráda tangera, který mne tento svět publikačních systémů pootevřel (díky, tangero!). Mimochodem, to dává možnost publikovat na blogu nejen mně, ale i někomu jinému (co takhle tragéd team, zasvěcení vědí… ?;)). Vše se uvidí. Grafická stránka blogu není jistě zatím úplně super (= děs běs, šablona okopírována ze standardu), což je způsobeno tím, že tomu prostě nehovím a musím se postupně učit nebo se případně spolehnout na něčí pomoc.

    Toť pro začátek vše. Pro ty, kteří mne neznají, přidávám pár linků, ze kterých by vše mělo být jasnější…
    Původní blog zvaný Maratonský deník aerobního tragéda
    Vysvětlení, proč deník a proč aerobní tragéd
    „Návod k použití“ původního blogu
    Tragédí běžecká emailová konference (Dnes již nahrazena novým diskusním fórem.)

    Váš aerobní tragéd, kdesi ve středních čechách, letního večera devatenáctého srpna dva tisíce pět