Archive for Září, 2005

Tlačit na pilu

Středa, Září 28th, 2005

Tak nějak si připadám, že už by bylo na čase začít tlačit trochu na onu pomyslnou pilu. Zaparkoval jsem sám sebe na týdenních dávkách 40km, což je na mne teď momentálně tak akorát. Směšné pro ty chrty, co nestydatě přiznávají 500km v diskusi ;), nicméně tak akorát pro mne, co ještě v únoru úpěl při měsíční dávce 80km… Na této úrovni (plus nějaké to kolo) teď hodlám nějakou dobu setrvat a mám pocit, že už by bylo na čase trochu zrychlovat a začít se přiměřeně trápit…

Vlastně si připadám, jako když řežete kládu takovou tou úplně normální pilou. Stačí tahat a pila pomalu řeže. Když ale přitlačíte, pila se zakusuje do stromu s daleko větší chutí. Doteď jsem pilu jen tak tahal, trochu se rozběhal (mám od půlky srpna asi 180km) a asi by to chtělo začít tlačit… (teda na tu pilu). Jenže. Bolístky přece jen existují a nejsem teď zrovna takříkajíc v komfortní zóně. Na bolest pánve už jsem si jakž takž zvykl (i když dnes mi to střílelo nebezpečně blízko kyčli), ale daleko více mne znepokojuje jakási podivná bolest v podbřišku, která trvá už alespoň čtrnáct dní. Bolest snad (pevně věřím, našel jsem na Internetu) souvisí s úponem stehenního svalu, která se táhne okolo mimořádně citlivých míst (četba Armstrongových knih zrovna průměrnému chlapovi klidu nepřidává) a která končí v již zmíněném podbřišku. Nic moc. Běhat se s tím dá, ale když zrychlím, tak se mi to docela nevyplácí… pomalu ve mne dozrává rozhodnutí si skočit na ultrazvuk.

Jako například minulou sobotu. Vytáhl jsem na chalupě své staré dobré NB 806, běžel svoji standardní trasu na Královku, ze začátku si připadal, že běžím v kanadách jako Zátopek, ale najednou koukám, jsem o víc než šest minut rychlejší než před pár měsíci! Samou radostí jsem to ke konci pálil dost rychle (4min/km = na mě strašně rychle) a druhý den jsem se už zdaleka tak neradoval a den strávil úvahami, nemám-li nakonec kýlu…. Pfuj. Neděle hodně příjemná dvanáctka, u které jsem si uvědomil, že už je v lese navečer fakt tma. S iPodem na uších jsem to mydlil černým lesem a najednou to málem napálil do běžce, který se v protisměru vynořil těsně přede mnou. Děsivě jsem zařval a skočil jak tenisák tak metr do výšky a tři metry stranou…. Tak jsem se nelekl snad ani toho kance minule…

Čidlo od Polaru poněkud kecá…

Pátek, Září 23rd, 2005

… tedy opravdu kecalo. Naštěstí. Minulou sobotu jsem vzal kolo a změřil obvyklou lesní desítku a hle, ukázalo se, že čidlo se mýlí, naštěstí pesimistickým směrem. Místo 9,7km jsem ve skutečnosti běhal 10,4km, což už je v tempu na kilometr příjemný rozdíl. Před odjezdem na srpnovou dovolenou a začátkem své nové běžecké sezóny jsem si totiž vypral běžecké boty a držák na čidlo jsem si prostě asi přidělal poněkud jinak. Zkušenost tedy je: čidlo chce kalibrovat, což není problém. Stačí znát délku nějakého rozumného okruhu a kalibrace je dílem okamžiku. Po kalibraci se čidlo na deseti kilometrech mýlí o plus mínus dvacet metrů, což je myslím víc než v pohodě.

Tak, a teď trochu k deníčku. Minulou neděli jsem s Alešem dal lesní čtrnáctku. Ze začátku jsem běžel sám a myslel, že vypustím duši, načež mne doběhl Aleš, já se trochu vzpamatoval a snažil se funět vedle něj. On tu a tam odběhl do lesa jakýmsi fartlekovým způsobem, za chvíli se vrátil a tak. Oba (doufám) jsme byli spokojeni.

Protože jsem od středy večer až do pátku trochu cestoval, využil jsem úterý a středu k ranním desítkám. Zejména ta úterní se docela povedla, začínám mít pocit, že to už není takové utrpení jako v srpnu. Aniž bych šel na doraz, desítku s převýšením asi sto metrů jsem dal v tempu asi 5:20min./km, což mne mile překvapilo. Středa byla pochopitelně horší, nohy úterní – na mne svižný – běh cítily, ale už jsem se naučil běhat pro radost a nehrotit to. Prostě pohoda.

Teď jsem se vrátil z cest (vyřízen, dvě noci beze spánku), odjeli jsme na chalupu do jizerek. Normálně bych si vzal kolo, ale logisticky by se to nevyplatilo, tudíž běhání má přednost. Bohužel jsem si zapomněl Kayana, takže na chalupě vytáhnu své staré dobré New Balance 806. Uvidíme, jestli se nám nožky Kayany příliš nezmlsaly ;)

Filipika proti žrádlu, verze 2.0

Neděle, Září 18th, 2005

Možná si někteří z vás čtenářů minulého Maratonského deníku vzpomenou, kdy jsem napsal první filipiku proti žrádlu. Od té doby se mnoho nezměnilo, mám zhruba o jeden a půl až dvě kila méně než tehdy. To je málo. Jednak naše váha podvažuje (značně) a mých 78kg je krajně nereálná hodnota a prostě chci-li na své poměry slušně běhat, musím s váhou dolů. Ohledně běhání jsem přišel na jednu podstatnou věc, se kterou zcela jistě spousta zarputilých běžců nebude souhlasit. Ona věc je: nečekejte, že pouhým běháním podstatně zhubnete. Proč? Běhání je pro jedince, který není vybaven od přírody dobrým a rychle tuky spalujícím metabolismem, příliš malá a hlavně krátká zátěž. Přirozeně to se nevztahuje na opravdové tlouštíky, kteří trochu zhubnou po jakémkoli pohybu, protože jejich nadváha je o dost vyšší prostor a k hubnutí je velkorysý. Výše uvedená „krátká zátěž“ platí zejména ve srovnání s jízdou na kole. Na kole většinou trávíte podstatně déle času než běháním (nepočítám ultramaratonce a ty, kteří běhají 500km+ měsíčně), tudiž spálíte podstatně méně energie vyjádřené kilokaloriemi.

Jenže. Po roční zkušenosti jsem konečně pochopil! Já osobně běháním v brzké době zhubnu (teď už jsem si jist a basta!), i když nejsem zrovna vybaven oním dobře spalujícím metabolismem. Proč? Protože se totiž nejedná jen o výdej, nýbrž i příjem energie. Příjem energie není nic jiného než jídlo. Loni a letos jsem se příliš neuhlídal. Sice se nepřejídám nijak extrémně, ale se střídmou stravou to nemá též nic společného. Nu, v čem tedy spočívá mé prozření?

Poslední týdny jsem běhal a jezdil na kole. Nějakým zázrakem se mi dařilo držet sám sebe na uzdě, střídmější strava (ale žádné kruté odříkání) řekněme čtyři pět dní, pak jsem to vždy nevydržel a jeden dva dny se cpal. A v tom je ten podstatný rozdíl. Kolo tyto prohřešky daleko víc odpouští, sedíte totiž na kole hodiny a zátěž je směřovaná na nohy, přičemž vám díky délce zátěže docela vyhládne. U běhání to neplatí. Běh nemilosrdně trestá jakékoli obžerství, a to přirozeně nemám na mysli jen obžerství v řádu hodin před během, ale organismus se mstí i v případě debužírování např. před dvěma dny(!). Vypozoroval jsem, že mé – alespoň pocitově – lehčí a střídměji živené tělo běží podstatně lépe, než organismus, který dostal pecku v podobě knedla vepřa nebo „většího než malého“ množství čokolády třeba den nebo dva předem. Rozdíl je veliký, tréninkový efekt prokazatelně lepší. Radost z běhu neporovnatelná.

Tudíž závěr – nečekám od podzimního a zimního běhání enormní spotřebu kalorií, která převýší nepříliš kontrolovaný příjem jídla, neboli zimní obžerství. Nicméně se mi postupně daří pěstovat cosi, co bych nazval „přiměřená běžecká mentální anorexie“. Jinými slovy: pokud příliš žeru, následuje okamžitý trest. Prostě mi to neběhá a trápím se. Nechci-li se trápit, nesmím se přežírat. Jak primitivní, leč jak účinné… Přesto mi prosím radši držte palce ;)

Ještě pár fotek z víkendu…

Úterý, Září 13th, 2005

Opravdu jsem netušil, že zmínkou o fotkách spustím lavinu dobrovolnosti a budete mi zasílat fotky z Kladna a Prahy ;)… Díky! Bohužel nejsem na publikování fotek moc zařízen (pár jich mohu dát do článků a to je tak zatím všechno) a nemám ani koupen dostatek kapacity na serveru, takže jsem si nejdřív myslel, že Radkovi Narovcovi a Petrovi Pivoňkovi poděkuji, fotky si prohlédnu a zastrčím někam na disk. Nicméně pak mi to přišlo líto a vytvořil jsem z fotek obou výše uvedených džentlmenů galerii, kterou jsem umístil zde. Mrkněte, jsou dobrý ;)

Trocha trablů

Neděle, Září 11th, 2005

Jo, jo, zatímco pár kolegů prožívá hezké chvilky při doběhu různých závodů (třeba sobotní Kladno nebo nedělní Grand Prix v Praze), mně zrovna do skoku není. A to ten týden začal fakt dobře. V úterý se mi chvíli dokonce běželo tak hezky, že mne políbila můza na jeden zápisek nebo spíš zamyšlení… ale to snad někdy příště. Jinak celkově vzato, mám vždycky pocit, jako kdybych začínal běhat znova. Naštěstí to trvá jen do chvíle, kdy si vzpomenu na loňský říjen jak sedím po pár pětkách v pokoji s ledem na kolenou a roním krokodýlí slzy… teď to je přece jen lepší. Už žádné pětky něběhám, vždycky to je kolem desítky a prokládám to nějakým tím kolem. Ovšem tempo běhu se nezlepšilo, ani náhodou. Tučňákovo pohodové tempo hodina/desítka je pro mne vcelku svižné, tam je asi ten rozdíl… (ale zas nevím, jestli trochu nekecá čidlo na noze, zdá se mi dost pesimistické, mrcha, nebo je skutečnost taková skutečně tragédí?!…) No, tyto junk miles si prostě odběhat musím. Ale.

Pořád mne trápí ten (asi) úpon na vršku pánve. Už jsem o tom koneckonců psal v konferenci, ale léto to přečkalo (aniž jsem běhal!!), teď to pobolívá, nic moc. Vydržet se to dá, ale jak zrychlím (hlavně na asfaltu), tak to prostě cítím. Zatím zvolím metodu, že to prostě musí přebolet.

Nicméně v pátek jsem měl vskutku nepoznanou a pozoruhodnou zkušenost, nevím co to bylo a už jsem se o tom letmo zmínil v minulém zápisku. To bylo tak. V pátek ráno cosi (pozor, zcela v klidu bez divokých pohybů) vykládám kolegům v práci a „něco“ mi maličko (dalo by se říci dokonce příjemně) luplo v ruce, přesněji v paži. Takové to příjemné neznatelné lupnutí, když někdy přeskočí šlacha nebo sval. Fajn. Za hodinu jsem ruku cítil. Za dvě hodiny by se dalo říci, že ta ruka bolí. Po obědě ruka už bolela jako kráva s tím, že určitý pohyb směrem od těla vyvolal nesnesitelnou bolest. Jel jsem odpoledne na nějakou schůzku, řídil jednou rukou a když jsem na to zapomněl a postiženou levačkou pohnul, tak jsem si sám pro sebe v autě zařval bolestí. Studený pot, asi trochu teplota z bolesti. Před schůzkou u zákazníka jsem usoudil, že bez utlumení bolesti to nepůjde. Naštěstí hned vedle byla lékarna a já do sebe vpravil nějaký ten blahodárný Ibalgin. Fungoval skvěle. Dvě hodiny jsem na schůzce seděl, Ibalgin zabral a otrnulo mi.

Jednou rukou jsem odjel domů a zjistil, že pokud vím, jak s tou rukou hýbat, tak se to dá vydržet. Jen ten kritický pohyb od těla jsem nesměl udělat, Ibalgin, neibalgin… No, a v tu chvíli jsem začal zkoušet pohyb jako při běhu…. vida, ruku cítím, ale dá se to vydržet. No, dopadlo to tak, že jsem s Alešem oběhl devítku v klidném tempu, paži jsem si stáhnul ortézou určenou původně na tenisový loket…;)

Horší bylo sobotní ráno. Ve čtyři hodiny jsem byl bolestí vzhůru, navíc jsem musel v půl sedmé odjet bezmála třista kilometrů do Brna, takříkajíc do oběda na otáčku. Cesta tam, jednou rukou, nevyspalý, nazobán Ibalginem, fakt chuťovka. Ibalgin asi začal zabírat, protože cestou zpět kolem oběda už to bylo lepší. Nicméně tělo asi mělo dost. Chtěl jsem se původně potrestat dalším během, ale mentálně to nešlo. Doma jsem padnul úplně vyřízen do postele a usnul až do časného večera.

Dnes ráno ruku cítím, ale bolest už je minimální, dokonce i bez Ibalginu jsem se obešel. V poledne už jen zbytky bolesti, spíš by se dalo říci, že ruku zas jen cítím. Odpoledne skoro nic. Tak jsem vyrazil na desítku, teď sedím a zas mne bolí „jenom“ něco na té něšťastné pánvi. Jak bolest paže intenzivně přišla, tak zas odešla… Vtomabyseprase­vyznalo…. ;)

(Nejen) Tučňák to má za sebou!

Sobota, Září 10th, 2005

Takže rychlá zpráva (čekal jsem ještě na fotky od Kekeho, ale asi zatím někde relaxuje, tak to nechci prodlužovat): Tučňák, Keke a ostatní staří známí mají Kladenský maraton za sebou. Keke pokud vím něco pod 3:50 (osobák) a Tučňák zvládnul svůj první maraton za 4:01:13! Moc gratuluju! .. a tak trošku pozitivně závidím. „Pozitivně“ proto, že nezávidím po česku „aby mu ta koza chcípla“, ale abych ji měl taky ;) No nic, ještě se musím posnažit. A proto: vítězem naší malé soutěže se stává majkl (tipoval Tučňákův čas na 4:02:25) a prosím ho, aby mne kontaktoval mailem a já se s ním domluvím, jak mu drobnou pozornost předám…;)

Zůstaňte na příjmu, Keke snad ještě pošle slíbené fotky, pokud teda teď neleží někde pod keřem. Btw, já ležím doma (asi) se zánětem nervu v ruce a je to dost úděsná zkušenost. :(

Malý apdejt 19:35: Tak, a máme tu nějaké fotky od Kekeho… akorát že poznám jen Tučňáka a to jen díky tomu, že mi ho Keke popsal a řekl, že je s ním na fotce… Plus Papaayu, protože mi to Keke taky řekl. Kdo jste kdo, abych aspoň věděl jak vypadáte? ;)

Skupinové foto! Keke a Tučňák Keke po doběhu Papaaya!!

… taky si myslím, že je zajímavé uveřejnit (bez autorizace a dalších komentářů) Kekeho mail v plném znění ;)) :

Posielam Ti najlepšie fotky z maratonu v Kladne. Výsledné časy pomerne dosť poznačila vysoká teplota vzduch, vlhkost vzduchu, priame slnko – niekolko úsekov sa bežalo priamo po asfalte a neboli kryté stromami.

Beželo sa osem kolečiek po 5km, striedavo lesoparkom a asfaltovou cestou. Oruh bol velmi pekný, prakticky po rovine.

Posielam Ti predštartovú fotku Traged Teamu, predštartovú fotku Keke + Tučňák, štart a dobehy. Bežec v žltom tričku je Papaya. Zhruba na polmaratone si tričkom odrel prsné bradavky tak, že krvácal až do konca. Muselo to střašne bolieť.

Cielovú fotku Tučniaka nemám, práve som grcal po dobehu na dráhe (no, skoro).

Výsledné neoficiálne časy – Ja: 3:49:50 PB
Tučniak – 4:01:13

Keke

Apdejt 20:40: Tak, a máme tu další fotky, první tři jsou od Tučňáka, ta poslední od dnes přihlížejícího Luboshe.

Keke dobíhající... Tučňák před startem mávající Tučňák dobíhající... Keke a Papaaya zhruba v půlce maratonu

Apdejt 11.září 21:00:Ještě jedna fotka Tučňáka v cíli, tentokrát od Mirka T.… plus apdejt v pondělí: ještě jedna fotka i s Papaayou…

Tučňák probíhá cílem!! Tragéd team i s Papaayou

Kult Tučňáka aneb uzavírejte sázky ;)

Středa, Září 7th, 2005

Za pomoci Kekeho jsme shrnuli tipy na Tučňákův čas na Kladenském maratonu konaném tuto sobotu. Hořím zvědavostí jak to dopadne a moc držím Tučňákovi a vám všem ostatním účastníkům palce. Nezbývá mi, než si přát, aby jednou někdo podobné časy tipoval i u mne, ale to se budu ještě muset moc snažit. Navíc realita života je taková, že by hodina níže uvedených časů musela být povýšena o jedničku. No jo, co se dá dělat ;)

Pubi 3:26:45
Shadow 3:29:11
petrp 3:30:00
Brácha Tučňáka 3:32:14
Tragéd 3:36:28
Keke 3:37:00
Spermophilus 3:37:46
Humlice 3:38:00
Jitka 3:40:00
STJ 3:40:14
Svaťa 3:41:20
m.thums 3:42:00
Luděk 3:42:38
Iva 3:48:12
Forest 3:50:36
Roman V 3:51:00
Draver 3:52:11
Papaaya 3:55:55
Manfred 3:57:02
ColingeR 3:57:24
majkl 4:02:25
Markéta 4:05:00

Srpen je fuč

Neděle, Září 4th, 2005

V předchozím blogu jsem měl ve zvyku se vždy ohlédnout za minulým běžeckým měsícem. Tento zvyk jsem zde původně obnovovat nechtěl, ale pak jsem se rozhodl zcela jinak, neboť je občas poučné, osvěžující, nebo případně frustrující se ohlédnout zpět. Jediný rozdíl je v tom, že zde se budu dívat i na kolo, potažmo jiné aktivity.

Prvních čtrnáct dní srpna jsem se proválel u móóře, takže suma sumárum nic. Původně jsem přemýšlel, že bych běhal, ale příšerné vedro a lenost vstávat brzy ráno mi v tom zabránily. Proto jsem začal běhat až v druhé půlce srpna. Dával jsem si pozor, abych to nepřehnal zejména se vzdáleností, tečh naběhaných 55km za čtrnáct dní je pro začátek akorát. Ze začátku jsem si myslel, že začínám úplně z nuly, ale ono přece jen, tělo si začíná vzpomínat docela přiměřeně rychle ;) Snad to nějak půjde. Stejně tak jsem něco objížděl na kole, tektokrát jsem silničku nechal na pokoji a vyřádil se na horském kole. Ale samé krátké vzdálenosti, když vynechám přesuny na kole na chalupu apod.

Tento poslední přelomový týden srpen/září už byl zajímavý, kromě pátku každý den trochu tréninku. V pondělí sranda – „soukromé“ závody v MTBO. Pokud nevíte, co je to MTBO, mrkněte na mtbo.cz . My jsme v pondělí měli postaveny dvě asi půlhodinové tratě, je to trochu podobné cyklokrosu. Jede se nadoraz od začátku až dokonce, tudiž jsem si ozkoušel, co je to si absolutně zakyselit tělo. Ale kupodivu musím říci, že tento způsob pohybu mi vyhovuje. Tam se ještě nestihne tolik projevit moje vytrvalostní nedostatečnost, ale naopak mi to umožňuje předvést své přednosti, tudíž dynamiku..

Úterý a středa běhy něco pod deset kilometrů. Čtvrtek kolo, pátek pauza, sobota neděle též bajk, tentokrát na chalupě po jizerkách. Týden jsem tudíž neproflákal. Padlo tam (koukám z Polaru) skoro deset tisíc kcal. Takže pokračuju směrem aerobní vytrvalost a běhání…

Mimochodem, tuto sobotu mne po horách prohnali dva bajkeři, jeden z nich je kamarád Albert, který m.j. bezvadně popsal proces výběru běžeckých bot v Liberci u Nyče zde….

Pozor, soutěž! Kód: Kult Tučňáka

Čtvrtek, Září 1st, 2005

Myslím, že je na čase podpořit kolegy z našeho virtuálního týmu! Určitě sledujete Tučňákův blog a stejně jako já jistě téměř bez dechu sledujete neuvěřitelné pokroky tohoto keňana, který se pouze shodou okolností narodil v čechách… Mám proto pro vás jednu drobnou soutěž! (Tučňák mne asi bude mít fakt rád… , ale vzpomínám, jak mne těšil jeho legendární transparent… ;)

Otázka zní: Za kolik Tučňák uběhne kladenský maraton příští sobotu 10. září? Kdo bude nejblíže, získá ode mne drobný dárek! ;) Své tipy prosím piště do komentářů k tomuto zápisku. Tučňáku, moc držím palce a věz, že ty jsi ze soutěže tipování na sebe sama vyloučen ;)… pouze pokud bys nedejbože byl DNF tak máš nárok na cenu útěchy…

P.S. Můj tip mimo soutěž je 3:36:28