Archive for Říjen, 2005

Janovská 11 a 19 na čumendu

Neděle, Říjen 30th, 2005

V prvé řadě moc díky za velmi, velmi kvalifikované poznámky k minulému zápisku. Myslím, že jejich kvalita napovídá spíš úrovni profesionálního kaučinku než prostých poznámek v osobním blogu ;) Abych pravdu řekl, rozumím všem diskutujícím. S Albertem se osobně známe dneska už prakticky pět let, ale přesto bych řekl, že podceňuje můj vrozený aerobní netalent. Ale jinak má pravdu, jeho slova o přetrénovanosti by měla být kamsi do kamene vytesána. Je všeobecně známo, že Albert skvěle umí sportovat hlavou, a proto jeho výsledky jsou velmi dobré. Pokud mám ke všem komentářům zaujmout nějaké stanovisko, pak beru v potaz ty „brzdící“ poznámky, ale v duši se přikláním k Luboshovi a Jitce. Teda úplně nejvíc asi k Jitce, protože Lubosh jako kolosální přírodňák prostě nemůže pochopit (a já mu to ani maličko nemám za zlé), že existují jednici, pro které je 50km týdně strašně moc. Jitka naopak říká, abych zvolnil, tak jak je to jen možné, ale nedával si úplnou pauzu a nepřestával běhat.… Tak tam někde to já cítím.

Ale k věci. Tehle týden v úterý jsem po příšerném nedělním běhu dal desítku. Nebylo to super, ale nebyla to ani hrůza. Při následovném středečním spinningu jsem byl překvapivě docela v laufu, aby mne ve čtvrtek čekal zas dlouhý a hodně těžký den v práci. Ještě čtvrteční pozdní večer jsem odjel na chalupu s tím, že si v pátek zkusím proběhnout trať Janovské jedenáctky, která se běžela o den později, tudíž v sobotu. A šup. Zase jsem vybouchl, musel jsem hodně těžkou (ale hodně krásnou) trať vzít v podstatě indiánským během, abych se nezrušil úplně (Pořadatelé lžou jako když tiskne, převýšení je 350 výškových metrů, nikoli pod třista ;). Ale přátelé, to počasí, to přece ani nešlo mít špatnou náladu. Navíc jsem měl na paměti slova všech diskutujících, takže jsem si z toho prostě nic nedělal….

V sobotu jsem si díky návštěvě známých dal pauzičku, ale přesto jsem si vyšetřil čas, abych se na závod alespoň šel podívat a něco nafotit. Vzorek fotek vidíte níže, mám jich spoustu, ale do galerie je asi hned tak nebudu stíhat dát. Pokud jste někdo běžel, napište mi startovní číslo a třeba jsem vás možná „trefil“. Krásný závod, krásná trať, super počasí…. beze mne se to asi příště už neobejde ;)

Dnes v neděli jsem obkroužil velkou část Janovské 11 v protisměru, s kamarády, dost na pohodu a vida. Běželo se mi o poznání lépe. Je třeba se prostě naučit odpočívat a umět dost spát. Jinak tělo vrací i s úroky. Však ono to půjde.

Janovská 11 a 19, 29.10.2005 Janovská 11 a 19, 29.10.2005
Janovská 11 a 19, 29.10.2005 Janovská 11 a 19, 29.10.2005

Dělejte stále nové chyby 2 aneb když jsem blbej tak jsem blbej…

Pondělí, Říjen 24th, 2005

Jo jo. Teď mi to zrovna moc nejde. Až do středy minulého týdne docela dobrý, a to i když vezmu do úvahy fakt, že jsem měl onu rýmu. Jenže. Jsem pekelně unaven a vrcholilo to v neděli, kdy po spěšném návratu z chalupy (musel jsem ještě v neděli – pfuj – pracovně kamsi odfrčet) jsem chtěl dát alespoň patnáctku. No, nebudu to natahovat. Byla to devítka a dobrou půlku jsem šel, až tak je to blbý :(

Dalo by se to svést na to, že jsem přetažen. Luděk mi napsal, že běhám zbytečně moc, když chci tu padesátku týdně, že teď mimo sezónu stačí 35. No nevím, já myslím, že bych měl vzhledem ke svému aerobnímu tragédství běhat, běhat, a zase běhat. Ale vraťme se k podstatě věci, kterou jsem objevil právě před chvílí při telefonickém rozhovoru s Kekem.

Tak naschvál. Minulý týden od středy. Středa večer spinning (ne až tak super), čtvrtek ráno desítka (jakž takž, ale žádná bomba to nebyla), pátek přes desítku s Vláďou (to už se mi běželo fakt blbě, bolelo mne celé tělo). Sobotu jsem musel už vypustit (jen jsem štípal dříví na chalupě ;), neděle ten příšerný chůzoběh. V čem je háček. Jak prosté, ale jak asi pravdivé…. ve středu ráno jsem se nechal očkovat proti chřipce… to jsem ale megavůl. No nic, zítra ráno zkusím popoběhnout, třeba už mi tělo odpustilo…

P.S. Vzkaz pro Jitku, která si do mne právem rýpla na novém skvělém Tučňákově blogu, že chodím pekelně pozdě spát. (Nechal jsem po půlnoci Tučňákovi vzkaz na blogu.) Jitko, je to vyjímka, už jsem se naučil, že na nedospání jsem háklivej… ale pořád se mám co učit. To tělo mrcha fakt neodpouští.

Ach ty objemy…

Sobota, Říjen 22nd, 2005

Zatímco někteří členové tragéd týmu dnes srdnatě bojovali v pražské Stromovce na tradičním maratonu (viz. diskuse zde a výsledky na tragédí výsledkové stránce, moc všem zúčastněným gratuluju!), já se babrám s tím, jak naběhat nějaké ty objemy. Abych pravdu řekl, přestože se docela snažím, nejde mi to tak, jak bych si představoval.

Jednak mi to vychází časově blbě, v práci toho je teď až až, a jednak se mi nedaří dostat k pěti běhům za týden. Moje teď již tradiční týdenní rozvrh vypadá asi následovně. Pondělí odpočinek (teda sportovní), úterý ráno něco přes desítku, středa večer spinning, čtvrtek ráno opět něco přes desítku a v pátek navečer běh většinou s partou tvořenou hlavně Alešem a Vláďou (taky 10km a chlup). Bohužel, v tu chvíli by se nabízely rozumné běhy v sobotu a v neděli, nicméně sobota vždycky dopadla tak, že jsem si prostě musel odpočinout, protože kombinace nedospání z pracovního a běhacího týdne a obecného záhulu pracujícího člověka ;) způsobila pekelnou únavu. V neděli opět vybíhám s partou (pokud nejsem pryč), minulý týden to byla patnáctka, perspektiva do budoucna je tak do dvacítky, protože zatím nechám chlapce většinou obíhat o něco delší kolečko. Suma sumárum, zatím se dostávám mezi čtyřicet a padesát týdně, původně jsem chtěl běhat chlup přes padesát. Ty sobotní běhy mi prostě chybí, navíc když mi něco vypadne přes týden, tak rázem chybí kilometry…. Musím asi chvíli počkat, nebo běhám moc rychle, nebo prostě nevím… ale na nervování se je času až až ;)

Odpočívat…

Neděle, Říjen 16th, 2005

Původně jsem si myslel, že zvládnu za tehle týden šest tréninků včetně spinningu. Nakonec to bylo jen pět a myslím, že je to dobře. Jak už jsem psal, v úterý jsem běhal, ve středu spinning, ve čtvrtek jsem zase běhal (z původně odpočinkového tempa až zas tak odpočinkové nebylo) a v pátek jsem vyrazil s Alešem a Vláďou. A bylo to blbý. Jednak jsem byl unaven jak z běhu, tak z pekelně z práce a navíc k tomu nevyspání. A na to jsem jak známo dost háklivý. Nebudu to prodlužovat, neběželo se mi dobře, po čtyřech kilometrech jsem kluky pustil, nemělo to smysl. Nakonec byla desítka za 57 minut a i když druhá půlka byla docela v pohodě, nebylo to prostě ono.

Proto jsem udělal státnické rozhodnutí, sobotu vypustil a hlavně se pořádně vyspal s tím, že jsem věděl, že dáme dnes v neděli o chlup delší běh (zatím jsem od srpna běhal maximálně dvanáctku). Delší běhy už začínají být třeba. Krásné nedělní ráno, přijel Keke, sešli jsme se ve čtyřech, prostě pohoda. Prvních pět kilometrů se mi neběželo úplně super, ale zase ne žádná bída. Pak jsem kluky pustil na trochu delší smyčku a klusem počkal na dalšího běžce Béďu, který za námi vyrážel s drobným zpožděním. S Béďou jsme zvládli nakonec patnáct kilometrů. Kluci nás nedoběhli, jejich smyčka byla relativně dlouhá a my s Béďou jsme se až tak neflákali, běželi jsme tempo od 5:20 do 5:50, což je normáně na mne vcelku svižné, ale dnes mi to po sobotním odpočinku nedělalo žádné potíže, naopak. Měl jsem pořád pocit, že nohy by šly ještě o dost rychleji… zajímavý to úkaz. Dech klidný, prostě radost. Trochu jsem se bál poslední pětky, přece jen, běhám pořád jen ty desítky, ale žádný problém se nedostavil… Naopak, poslední dva kiláky jsem cvičně naplálil a poslední šel za 4 minuty, což je na mne tempo vskutku raketové… Navíc jsem měl takový (jasně že falešný ;) pocit, jako že by člověk mohl běžel donekonečna. Znáte to, prostě to sedlo. Jsem velmi příjemně unaven a velmi spokojen, na to, že jsem týden po marodění… jen aby to vydrželo ;)

Dreamer’s Runner’s High

Čtvrtek, Říjen 13th, 2005

To se dějou věci. Věrný čtenář tohoto blogu Luděk K. mi poslal už dva motivační maily, ve kterých mi říká, že bych na podzim měl zkusit nějaký ten závod. Dokonce si dal tu práci a vyjmenoval závody, které by připadaly v úvahu. Mezi nimi byla Janovská 11 a 19, která se běží na konci října a je zajímavá tím, že se běží velmi blízko od naší chalupy. Luděk má pravdu, když tvrdí, že Janovská 11 (devatenáctku rovnou z úvah vyřazuji) není zrovna ideální, protože je to horský běh a zejména rychlé seběhy jsou šílená rasovina na klouby a úpony. Protože vím, kudy vede, tak si to snadno umím představit…. Janovskou 11 asi nepoběžím jednak z výše uvedených důvodů, ale také proto, že loni poslední běžec mé kategorie měl čas 58minut, což je pro mne asi vzhledem k profilu běhu čiré science fiction. Každopádně mám od Luďka přesný popis trati, tak se tam určitě proběhnu… (Luďku, díky!)

Co se mi ale nestalo. Jak o tom pořád přemýšlím, tak dnes jsem měl zase po dlouhé době bez snění moc hezký sen. Zdálo se mi, jak běžím Janovskou jedenáctku, úplně si vybavuji, jak se šíleně trápím do kopce, pak se mi zničehonic běží lépe, probíhám kolem Slovanky a Severáku, začínám sbíhat směrem dolů, pamatuji na Luďkovo varování (i ve snu) o kloubech a vazech, běží se mi čím dál lépe, proudící vzduch mi začíná čechrat vlasy, předbíhám jednoho běžce za druhým, teď už běžím fakt hodně rychle, uhýbám do prava po červené, čeká mne prudký kopec dolů, běžím, endorfiny stříkají z těla, stále zrychluji, odrážím se a…. letííííííím….. A pak jsem se bohužel probudil…. ale že to byl pocit! Prostě paráda. Běžecký sen přecházející v lítací…

Ono to mělo ale ještě milé pokračování. Dnes ráno jsem se rozhodl, že poběžím opravdu na pohodu, protože jsem unavený ze včerejšího spinningu a předvčerejšího běhu. (Předevčírem jsem zejména konec šel na mne relativně rychle, poslední tři kilometry pod patnáct minut.) Vzal jsem si boty bez čidla, zase po čase iPoda na uši a vyrazil do lesa. Bez sledování tempa, nádherné podzimní ráno, vycházející sluníčko prozařující mlhu, čtyři kňouři co mi přeběhli před nosem…. a zde již diskutovaný iPod Shuffle mi začal jako na potvoru a přesně podle mé nálady mixovat tu nejlepší muziku pro onu chvíli, žádné umění, ale prostě tak akorát… Dido, Sheryl Crow If it makes you happy, Doors Love her madly, dokonce některé fakt až trochu kýčovité pecky typu Midnight Lady od Chrise Normana připomínající mi moje pubertální léta, či Nothing compares 2 you od Shinead O'Connor…. a to vše končilo při mém seběhu hlubokým lesem zcela náhodným výběrem Toma Pettyho a jeho Free Fallin'… a že mi bylo fakt dobře…. kupodivu v naprostém v klidu a nakonec výpočtem za 5:50 min./km….. She's a good girl, loves her mama, Loves Jesus, and America too, She's a good girl, crazy ‚bout Elvis, Loves horses, and her boyfriend too…. Free fallin‘, I'm a-free fallin'…... ale to určitě znáte ;)

Dělejte stále nové chyby…

Neděle, Říjen 9th, 2005

… Tento citát jsem si vypůjčil od známé (a sakra dobré) venture kapitalistky Esther Dyson a určitě to je ten správný citát, který by se dal použít na můj právě uplynulý týden. Chorobu jsem zvládl při vší skromnosti skvěle. Přestože mi v pondělí a v úterý bylo opravdu blbě (dokonce jsem půldny ležel doma v posteli a fakt mi to pomohlo…) a rýma mi tradičně vlezla na průdušky, zřekl jsem se přiblblých chemických experimentů jako loni a léčil se megadávkami céčka spolu s hektolitry čajů různého druhu, které jsem si trochu osladil (normálně to nedělám, ale bezvadně to pomáhá tvorbě hlenu k odkašlávání). Jediný podpůrný lék, který jsem použil, byl osvědčený sprej Bioparox v mírných dávkách, který mi opravdu pomahá na suchý draždivý kašel… A hle, všechno zabralo, ve středu už mi bylo lépe, ve čtvrtek pak už opravdu dobře. Suma sumárum. Pět dní běz běhání…. Tak tohle bylo všechno o neopakování těch starých chyb, mám ze sebe radost! ;)

No, a teď k těm novým chybám. Přesně podle plánu jsem v pátek vyrazil se po pěti dnech rozběhat. Běžel jsem s Alešem a Vláďou, kterým chvílema stačím (když jsou tolerantní). nicméně jogging to není. První kilometr a půl se mi překvapivě běželo neuvěřitelně lehce, jako by snad ani žádná nemoc nebyla, prostě radost.… A pak mi ruplo v kouli. Do následovného asi kilometrového stoupání jsem to napálil, jako kdyby mi u zadku hořela koudel…. Proč? Nevím, snad jen proto, že se mi běželo tak dobře. Utéci klukům je nemožné, Vláďa má maraton sice před časem, ale za méně než 2:20, a Aleš bez systematického tréninku za 3:10 ;) Prostě jsem kopec namakal… aby mi nahoře šíleně a logicky ztvrdly nohy… takže jsem chlapce vypustil do lesa, běhal si sám, občas je potkával, abych je pak zas vyslal na delší trať. Bylo z toho něco přes desítku a nakonec to přes ty ztvrdlé nohy nebyla taková hrůza… Bohužel, další chybku jsem udělal doma, když jsem se nedostatečně po běhu napil = průšvih s regenerací, to už mám ozkoušeno.

Zato v sobotu…. Původně jsem měl jet již zmíněný MTBO cyklozávůdek na zakončení sezóny, který jsem ale plánovitě vypustil, tolik rozumu zas mám… Nicméně organismus přece ještě na výkon v pátek připraven nebyl a v sobotu na mne sedla taková únava, kterou už dlouho nepamatuju… Spal jsem deset hodin, nakonec jsem na MTBO jel jen fotit a byl jsem rád, že vůbec stojím na nohou…. Ale únava nebyla toho známého nepříjemného „nemocného“ charakteru, ale taková ta živočišná, skoro až příjemná, kdy se vám samy zavírají víčka únavou… Tudíž běhání včera ani náhodou.

Dnes odpoledne jsem vyrazil běhat… před tím jsem byl opět ospalý, naschvál jsem si změřil z legrace tlak (nejsem hypochondr, ale když už doma ten tonomentr máme…;), protože jsem by jak mrtvola poháněná větrem. Já totiž trpím na nízký tlak, zatímco si to někteří mí blízcí nespravedlivě vysvětlují že jsem línej jako vepř :)… 75 na 45. Fuj, nebylo se co divit, byl čas vyrazit do lesa. Hrníček zeleného čaje a nádherné počasí vykonalo své. Běželo se mi úžasně, tu a tak jsem zrychlil na 5min. na km, prostě pohoda. Něco přes desítku, standardní okruh, dal jsem ho téměř o pět minut rychleji než obvykle. Jsem zpátky…!

P.S. Dnes to vzhledem k počasí nešlo jinak než si s sebou vzíít foťáček… tak zase tři fotky z mého obvyklého okruhu… snad tím neprudím… ;)

Běhání na podzim je prostě bomba Běhání na podzim je prostě bomba Běhání na podzim je prostě bomba

iPod Shuffle, subjektivní recenze

Čtvrtek, Říjen 6th, 2005

Zatímco si nevesele marodím (rýma tradičně konvertovala na hnusný suchý a obtížný kašel), rozhodl jsem se čas nuceně uzmutý běhání nebo kolu věnovat napsání článěčku, na jehož téma jsem tuhle při běhání v lese přišel….

Ano, jedná se o poslech hudby při běhu (nebo při švihu na kole) a současně můj osobní pohled na jeden produkt, který se mi svým konceptem pro tento účel opravdu líbí, a tím je iPod Shuffle od Apple.

(Celý příspěvek…)</texy>

Jitčina reportáž z Istanbul Eurasia Marathonu!

Úterý, Říjen 4th, 2005

Přátelé, máme to tady! Jitka, věrná to čtenářka a účastnice našich diskusí, se rozhodla sepsat autentickou (a po čertech dobrou!) reportáž z právě absolvovaného Istanbul Eurasia Marathonu. Moc děkuji (děkujeme) Jitce za zprostředkování těchto unikátních vskutku euro – asijských zážitků!

Instanbul Eurasia Maraton

Asi před 4 měsíci jsem dostala pozvání na odbornou konferenci do Istanbulu na přelom září a října. První, co mě kupodivu napadlo, bylo zjistit, zda se tam v té době čirou náhodou neběží maraton. A – to snad ani není možné – juj! Běží! 2.10. 2005 se v tomto exotickém městě koná 27. ročník Euroasijského maratonu. V době závodu jsem už sice měla letět domů, ale no problem, akci jsem si snadno o 1 den prodloužila…

(Celý příspěvek…)</texy>

Mravenec je zase kaput…

Pondělí, Říjen 3rd, 2005

.… tak nějak koukám, že bych mohl už psát seriál „Polámal se mraveneček“ na pokračování. Po loňských dvou dílech zde a zde přichází díl další, letošní. Přeloženo do mateřštiny, chytil jsem rýmu jako bejk. Není se co divit, mé celé okolí kýchalo, frkalo a kašlalo už delší dobu. Myslel jsem, že se ubráním zvýšenými dávkami céčka, ale nezafungovalo to.

Ve středu jsem byl běhat, v pátek taky, v sobotu další horskou desítku. V neděli jsem týden chtěl uzavřít maličko delším během, ale z toho už sešlo. Od čtvrtka mne trochu pálilo v krku, rozháněl jsem to rozháněl, ale ani rozběhání, ani céčko a ani osvědčený Stopangin mi nepomohly. Prostě to na mne v neděli ráno přišlo, já se rozkýchal a už to jede. Dnešní noc jsem moc nespal, plný nos a navíc mne pekelně od rýmy bolela hlava, což není u mne zrovna zvykem :/

Nicméně tentokrát to už bude jiné v tom, že se z toho nezblázním. No co, utečou mi dva tři běhy, ale já se ke svému tělu zachovám slušně a ono mi to doufám vrátí. Už žádné chemické experimenty, léčím se hektolitry čaje, céčkem a jen jsem si vzal opatrně a s mírou Coldrex, to kvůli tomu, aby mne alespoň chvíli nebolela ta blbá hlava. Navíc jsem udělal to, co běžně nemám ve zvyku a v práci jsem to dnes zabalil kolem poledne a zalezl do postele, kde právě píšu tento zápisek. No co, lépe než prskat na nebohé kolegy to radši vyležím… už úplně cítím jak se mi dělá lépe ;)… a už to tak vidím, že v pátek bych se možná mohl rozklusat. Jen přemýšlím co udělat s takovým sranda závodem na kole v sobotu… mno, uvidíme.

Shrnutí za září aneb vstupujeme do podzimu…

Sobota, Říjen 1st, 2005

… a doba podzimu se zatím daří, alespoň co se počasí týče. Já osobně jsem začal od ježdění na kole (už jen bajk, ne silnička), trochy běhu (20km+ týdně), až jsem se nyní usalašil na čtyřicítce týdně. V pracovním kalendáři jsem si vyhradil úterky a čtvrtky ráno tak, abych mohl pravidelně vyběhnout na lesní desítku. Zjistil jsem, že to chce pravidelnost, v tuto chvíli mi čas umožňuje čtyři tréninky týdně. V říjnu k tomu přidám pravidelný středeční spinning plus se určitě najde trochu času na to, abych vyrazil na kolo.

Za zaří jsem naběhal něco přes 120 kilometrů a ani to nebolelo. Teda – když nepočítám zde již omílané bolístky zvané úpon na pánvi a (snad) úpon stehenního svalu. Tu a tam se mi taky povedlo zrychlit a mám pocit, že to jde opravdu lépe, než loni. Tak uvidíme. Hlavně teď nic nehrotit a nemrzačit se. Běhat, běhat, jezdit, běhat.

V loňském blogu jsem psal vždy poučení za daný měsíc. Teď bych je asi měl psát taky, ale nějak mi to nejde od pomyslného péra. Proč? Protože mé zkušenosti z loňska a z letoška jsou neporovnatelné. Teď už prostě vím, co asi tak zhruba musím dělat, aby mé tělo nejak běžecky fungovalo. Přiznám se bez mučení, trochu se mi po tom běžeckém obejvování prakticky všeho stýská. Neznal jsem žádné weby, nevěděl jsem nic o tréninku, běžeckých botách, myslel jsem si, že naběhat osmdesát kilometrů měsíčně je hrozná darda… ;) Teď už to prostě není ono, ten pocit objevování a běžecká „tabula rasa“ v mozku byl prostě úžasný pocit ;)

P.S. Níže uvedené fotky jsem cvaknul tuhle ráno na své obvyklé desítce, abyste taky viděli, kudy běhám…

Ranní desítka Ranní desítka