Archive for Listopad, 2005

Tragédí trička – uzávěrka objednávek

Středa, Listopad 30th, 2005

Je to tady. Protože je třeba tragédí trička definitivně objednat ve výrobě, musíme pomalu uzavírat objednávky. Zájem předčil všechna očekávání, v tuto chvíli máme 34 triček. Ty, kteří ještě nemají vybranou velikost, prosím, aby tak pokud možno někde do příštího týdne učinili. Prakticky poslední šance, jak si vyzkoušet velikost je na Zbraslavském běhu tuto neděli 4.prosince. Kejmil z Craftu tam podle všeho bude – kdo máte zájem, ozvěte se mi a já vás na dálku nějak propojím. Takže: příští týden zavřeme krám, tak kdo ještě chcete tričko, neváhejte. Plus ty, kteří ještě nemají velikost, znovu prosím, aby se rozhodli.

Ohledně platby. Moc děkuji všem, kteří mi okamžitě platbu nabízeli, vážím si toho. Nicméně teď platba ještě není třeba, pevně věřím, že až trička přijdou, tak si to nerozmyslíte, to by byl (můj) průšvih. Tudíž platbu budu chtít až v okamžiku, kdy trička budou vyrobena a začne se na ně v Craftu dělat potisk. To by mohlo být tak koncem března, s čímž souvisí jediná drobná nepříjemnůstka a tou je fakt, že vzhledem k velkému zájmu nebudou trička v avizovaném březnu, ale (určitě) v dubnu. To doufám nevadí, protože nemyslím, že by na začátku dubna běhali běžci v tričkách s krátkým rukávem ;). Takže ještě jednou: moc děkuji za velký zájem a vězte, že veškeré dotazy vám rád zodpovím mailem.

Ještě o struktuře jednoho tréniku

Neděle, Listopad 27th, 2005

Když jsem před dvěma týdny psal o rytmu tréniku, zmínil jsem se o tom, jak jsem ke konci jednoho běhu se skupinkou do toho pořádně (na mé poměry) šlápnul…. A hned jsem to zřejmě oprávněně schytal od pár lidí a zejména od Luďka, že si o své potíže s úpony, svaly a únavou tímto způsobem vlastně koleduju.

No, úplně tak blázen nejsem. Můj průměrný běh určitě nevypadá tak, že bych vyrazil, postupně se snažil dostat na letovou rychlost a pokud mi to jde, tak to ke konci pálil co cajk drží… to opravdu ne, to by z mého vetchého neběžeckého těla opravdu byla za chvíli kupa bolestivého masa… ;) Na druhou stranu ani zdaleka nejsem tak strukturovaný jako Luděk a možná by mi to prospělo.

Takže, jak vypadá můj současný běh. Přijedu autem na oblíbené místo startu, někdy se trochu protáhnu, někdy ne. Prvních deset minut se snažím běžet pomalu tak, abych se zahřál. Pak trasa začíná trochu stoupat, tak se snažím to zbytečně nepřehánět, tepovka je tak na 150 až 155, t.j. něco přes deset tepů pod anaerobním prahem. (Moje průměrná tepovka při průměrném tréninku je vždy kolem 150, anaerobní práh je tuším někde kolem 167, odhadem.) Po půlhodině se mi zapálí tukový stroj a rázem se mi běží o něco lépe, což je dáno také tím, že trať se už narovná, nebo nepatrně klesá. Pak záleží na náladě, nekdy trochu zrychluji, někdy zpomaluji, zatím nemám žádný strukturovaný trénink. Je pravda, že někdy se ke konci na mé poměry docela běží (zejména se skupinkou), ale vždy se snažím na konci vyklusat tak, abych se sklidnil… Když doběhnu, protáhnu lýtka, stehenní svaly a ty svaly zezadu stehna (co já vím, jak se jmenují). Pak vlezu do auta, kde mám flašku s vodou a za postupného pití jsem za pár minut doma. Takže žádná věda, ale s Luďkovým strukturovaným a poctivým tréninkem to nemá moc co společného.

Jinými slovy, snažím se dodržet rytmus letmé protažení – zahřátí – do třicáté minuty na půl plynu – pak podle chuti nebo tempa skupinky – ke konci někdy zrychlení – vyklusání – protažení. Je to úplně blbě? O co přicházím? Poraďte, prosím ;)

Pro tragédí začátečníky, díl 1.: O běžeckých botách

Sobota, Listopad 26th, 2005

Když jsem začínal běhat, netušil jsem o běžeckých botách prakticky nic. Naštěstí je dnes díky reklamě situace lepší, než byla před několika (překvapivě docela málo) lety a nemyslíme si, že se dá běhat v kdejakých keckách. Na českém trhu je v oblasti reklamy na běžecké boty docela profláknutý Adidas, navíc jejich prodejna je v kdejaké hajprnově, případně jiném hajprmárketu. I já jsem onehdy podlehl komerčnímu působení, zašel bez rozmyšlení do obchodu a zakoupil Adidasky, které byly určeny pro běhání (trail/cushion). Neudělal jsem určitě úplně špatně, ale takhle se první běžecké boty určitě nevybírají.

(Celý příspěvek…)</texy>

Nová rubrika pro úplné tragédí začátečníky…

Čtvrtek, Listopad 24th, 2005

Tenhle blog i ten předchozí byl vlastně vždycky o úplných běžeckých začátcích, o vytváření si vztahu k běhání, o objevování nového, o tom, že všechno je vlastně v hlavě a v srdci a ne v nohou a tak podobně. Jenže jak čas jde a i já běžecký začátečník začínám mít něco naběháno, tak mám pocit, jako by se nám ona běžecká témata pro začátečníky pomalu vytrácela…

A to je velká škoda. Protože aerobní tragéd i tragédí diskuse je navštěvována nejen lidmi, kteří běhají čtyřista měsíčně ;), ale i úplnými začátečníky, kteří ve svém srdíčku pomalu objevují cestu k běhání stejným způsobem, jako jsem to dělal v dnes již čtrnáct měsíců staré prehistorii já… A oni tragédi začátečníci jsou (já to ve statistice vidím;) dost často onou mlčící většinou, která může být v některých případech vyděšena běžeckými objemy a tématy, která se probírají v diskusi pod jednotlivými zápisky, případně v samotném diskusním fóru. Docela dost často mi někdo z nich napíše a já z toho mám upřímnou radost, protože byste neřekli, kolik lidí vlastně začíná běhat a jak moc jim to třeba pomáhá v různých fyzických i duševních bolístkách…

Zdá se mi škoda, že tu úplná začátečnická témata už neprobíráme. Je to přesně ono, co jsem i já zpočátku po českých webech marně hledal. Proto otevírám novou rubriku pro úplné tragédy začátečníky, kde chci postupně probírat některá – běžeckým začátečníkům přiměřená – témata a související otázky. Přirozeně, od pravidelných čtenářů blogu se už těším na náměty na začátečnická témata a následně na diskusi a postřehy pod jednotlivými zápisky. Takže – první téma pro příště: O běžeckých botách ;)

Trabuco není opera ;)

Neděle, Listopad 20th, 2005

… tou je Nabucco od Verdiho. Měřeno optikou tohoto blogu jsou Trabuco kromě malebného regionu ve Spojených státech hlavně krosové boty od Asicsu. Koupil jsem si je společně s rezervními Kayany někde uprostřed října ve sportu Nyč v Liberci. Mimochodem, mohu jen doporučit (zevrubně o tomto sympatickém sportovním obchodu a výběru bot psal před časem Albert), loňský model krosovek Trabuco mne vyšel na opravdu rozumné peníze (už přesně nevím kolik, něco kolem dvou tisíc) a když jsem viděl Kayana za 3.300 (o tisíc méně než je obvyklé) neodolal jsem a koupil si rezervní. Na stávajících Kayanech mám už naběháno přes tisíc a logicky se chystají do svého botího důchodu a já nechtěl opakovat zkušenost z loňska, kdy se prostě na jaře Kayana nedaly sehnat…

Proč ale o Trabukách (Trabuco se skloňovat snad ani nedá, tak jsem to fiknul trochu do češtiny ;) píšu právě teď? Protože ke své lítosti musím říci, že někde uprostřed tohoto týdne skončil de facto onen úžasný a pro běhání úplně optimální podzim. Bylo tak krásné počasí, že jsme si snad i přestali uvědomovat, jak je letos příroda k běžcům štědrá. No a ve středu všechno skončilo. Naráz. Déšť, zima, sníh. Není na co si stěžovat, přijít to prostě muselo, věčně hezky být přeci nemůže. V našem běhacím lese už začíná být sníh a na Kayana to už moc není. Ty jsou vzdušné, měkké a mít nohy ve vlhku není nic moc. Takže jsem vytáhl Trabuka a jal se je postupně zkoušet.

Dojem první: Jsou to Asicsy a na noze mi skvěle sedí.
Dojem druhý: Jsou to fakt těžké botky samochodky, ale to by pro trénink snad nemělo vadit, naopak.
Dojem třetí: Nožky jsou pořád v suchu, i když se běží sněhem a mokrem.
Dojem čtvrtý: Oproti Kayanům skvěle tlumí kamínky a různé drobné nerovnosti, což lze ostatně od krosovek čekat.
Dojem pátý: Podrážka je daleko méně ohebná než u Kayan, a to může být trochu nepříjemné.

Suma sumárum, po naběhaných zhruba čtyřiceti kilometrech mohu říci, že Trabuka jsou snad dobré boty, ale zvyknout si na ně budu muset. Trochu mne z nich bolí ty části nohy, které mne u Kayan nebolely. Například dolní části lýtek směrem k achilovkám a na to si hodlám dát ale sakra pozor. Takže Trabuka zajíždím opatrně. Jinak určitě snesou srovnání s mými starými těžkotonážními New Balance 806, které na chalupě zatím čekají na mé zimní běhy ;)

Rytmus tréninku

Pondělí, Listopad 14th, 2005

Díky jiným tématům jakým byla skvělá Radkova reportáž z New Yorku nebo tragédí trička (mimochodem, link na seznam aktuálních zájemců najdete od nynějška vpravo na titulní straně pod linkem do tragédí diskuse) jsem vlastně od předminulé něděle nepsal o běhání. Vypadá to, jako bych neběhal. Opak je pravdou. Doufám, že jsem – prozatím – našel svůj rytmus. Už hodněkrát jsem tu pofňukával o trápení s hlubokou a živočišnou únavou. Stavem (ač pořád trvám na tom, že se nejedná o přetrénování), kdy člověk chodí spát unaven, vstává unaven, když jde běhat tak se cítí jak hrdina s filmu Akumulátor, prostě vysát, nulová energie. Řekl jsem si, že z toho musím nějak ven a hle, našel jsem – opět zdůrazňuji prozatím – kouzelná slůvka „nemusím, ale nemusím“.

Jinými slovy, začal jsem běhat pouze třikrát týdně plus jeden spinning. Slovy kilometrů jsem se zatím usalašil na 40km týdně a teprve odtud budu podnikat nesmělé výpady… Funguje to, únava se dostavuje, ale taková ta normální, sportovní. Běžím, třeba i cítím, že jsem od začátku ne v úplné pohodě, ale běžet se dá a dost často se i docela slušně rozběhnu. Nezažívám stavy, kdy bych bez zjevného důvodu musel zastavovat, bylo mi blbě a tak. Docela dobrý!

Přitom toto čtrnáctidenní období nezačalo takříkajíc super super. Zkušená paní sportovní masérka mi řekla, že mám značně přetížené některé části šlach na nohou (třeba ta šlacha, co je z druhé strany kolena, nebo jak se to dá nazvat…), jsou na nich bouličky, které se musejí opatrně rozmasírovávát, ale suma sumárum řečeno, šlacha varuje…. Navíc můj starý dobrý problém s úponem je horší, než by se mohlo zdát… paní věděla kam sáhnout a já málem prošel stropem… Tedy když ne na chvíli přestat běhat (když neběhám, bolí mne to víc??!!!), tak běhat volněji, ne tolik přes závit. A mám jít na ultrazvuk, tak nevím, kdy mi to vyjde ;) Tím bohužel zatím padají myšlenky na nějaký závúdek a já si prozatím Luďkovy zápisky a rady budu muset schovat napřesrok (ale použiju je Luďku, slibuju!!)

Hm. Tak tedy tři běhy týdně. Ozkoušel jsem minulý i tento týden a mohu říci, že je to fajn a kolem 40km se komfortně dostanu. Už třikrát jsem s trochou jejich trpělivosti uvisel Alešovu běžeckou kumpanii, z toho jednou jsme se (já debil proti doporučením) ke konci splašili (teda Aleš provokoval a já se splašil) a posledních 700m šli tempem plusminus 3:45/km, což je na mne čirý sprint. Druhý den mne oproti zvyknostem pekelně bolela kolena a měl jsem pocit, jako bych dostal granátem do podbřišku a má střeva se válela po zemi… tam, co končí ten proklatý úpon nebo co.

Taky jsem si ozkoušel už poněkud zimní trasu (když se po lese běhat nedá kvůli sněhu nebo tmě) po asfaltce kolem našeho města a nic moc… v polích za naprosté tmy akorát s čelovkou za průběžného chrochtání, kdákání (ne mého, ale zvířat)… no, bobříka odvahy bych asi lovit nechtěl. Navíc mne dorazil jakýsi za mnou naprosto tiše jednoucí opilec na absolutně neosvětleném dámském kole, který mi zákeřně vpadnul do zad. Tak šíleně jsem se leknul, že jsem se jistě přiblížil jedním skokem k skoro čtyřicet let starému Beamonově skoku… Takže: v polích jo, ale néé sám ;)

Dva delší běhy po nedělích měly cca 16+km a podařilo se mi uviset výše uvedenou běžeckou skupinku. Nezastírám, že nemluvím o Alešovi, který si tu a tam kamsi odběhne do lesa jak lovecký psík, aby se za chvíli zas vynořil a opět se připojil… zas na kousek. Zatímco my dáme těch šestnáct, on dvacet….

Radkova reportáž z New Yorku!

Sobota, Listopad 12th, 2005

No, nebudu zapírat, když mi dnes pozdě v noci přišla reportáž od Radka Narovce a já ji poprvé četl, musím přiznat, že i dojetí bylo. Pánové, byli jste v New Yorku skvělí, smekám!!! Myslím, že po Jitčině reportáži z Istambulu je tato Radkova unikátní reportáž z kultovního maratonu dalším pomyslným stupínkem k pozvednutí české neformální běžecké publicistiky ;) Moc díky a hezký zážitek při čtení! A.T.

Radek v NY 2005

Ahoj přátelé, známí, kamarádi, rodino a kolegové, prostě všichni, kdo jste mne podpořili před mou cestou do maratonské Mekky, New Yorku.

Na místo poděkování Vám posílám předlouhou reportáž z místa činu a pár postřehů a dojmů. Přestože nedělní start byl až v 10:10, vyrazil jsem již v půl šesté, abych se z našeho bytu v Brooklynu dostal městskou hromadnou na Staten Island, odkud se vybíhalo. Abych nebyl příliš klidný, jediná linka jedoucí to ráno přes most (jediný na ostrov) nepřijela… Vrhám se do jiného autobusu bez čísla, jehož řidič jen kýve, že přes most přejede ještě dříve, než jej zavřou (ten most :). Most není pro pěší, i když v krajnosti jsem byl rozhodnut prorazit sprintem kordon policistů a pádit na start po svých… Nakonec jsem ale dobře udělal, že jsem nejel oficiálními autobusy, jednak byly hodně drahé a pak když jsem jich stovky viděl trčet na přecpaném mostě, zatímco já se v klidu rozcvičoval, mi přišlo líto všech, kteří museli v těchto autobusech sedět a dýchat zplodiny. Pořadatelé úplně cimrmanovsky řešili problém hromadících se prázdných vozů, zatímco nové a nové přijížděly a ucpávaly trasu, po níž máme již za cca 30 minut běžet :) Nabízenou snídani raději odmítám, pozdní polykání jakéhokoliv jídla před startem je obecně špatné a proto nechápu, jak někdo do sebe může rychle kopnout kafe, jogurt a bejgl (mami, to je taková americká houska na sladko, ale tužší než ta naše česká). Tyhle týpky cestou určitě potkám v podivné pozici nebo zoufale hledající místo, kde si ulevit. S rostoucím počtem přijíždějících autobusů logicky rostou i fronty před kadibudkami, rekordní měla podle mého odhadu asi 100 metrů a lidi na jejím konci tam podle mého stojí dodnes…

(Celý příspěvek…)</texy>

Trička Tragéd Teamu: seznam zájemců

Středa, Listopad 9th, 2005

Díky za zájem o tragédí trička, netušil jsem, že se nám myšlenka takhle hezky ujme ;) Na radu STJ jsem vyrobil jednoduchou tabulku, kde najdete dosavadní seznam zájemců včetně velikostí. Kdo mi zatím velikost nedal, u toho mám otazník. Pokud jsem někoho zařadil omylem, pak se omlouvám a dejte mi prosím vědět na mail. To samé platí pro nové zájemce a ev. změny. Mimochodem, jeden z čtenářů (Aleš) už mi poslal návrh loga! Díky!

Aktuální tabulku najdete vždy na tomto linku.

Tričko Tragéd Teamu je zde!

Neděle, Listopad 6th, 2005
Tričko Tragéd teamu (zatím bez loga)

Tak a konečně tu máme již diskutovaný běžecký dres Tragéd Teamu! Jak jsme já i pár dalších lidí už dopředu naznačovali, vyjednali jsme běžecký dres Tragéd teamu pro příští rok u renomovaného výrobce. Jedná se o špičkový model běžeckého trička Trail (pro dámy analogický model Action) od Craftu. Pokud budeme umět trička předobjednat, výrobce nám na ně svoji vlastní technologií vytiskne decentní logo Tragéd Teamu (které mimochodem ještě musí vzniknout, nápady opravdu vítám;), případně nejaký další potisk, webovou adresu, nebo tak něco. Záměr je, aby dres byl opravdu špičkový a současně decentní, žádné ošklivé nápisy přes celá záda. Abychom mohli tuto věc spáchat, potřebujeme vědět váš zájem, protože trička musíme objednat už teď tak, aby byla v březnu 2006 k dispozici a k vašemu odběru.

Cena trička zatím není přesně stanovena, ale můžeme už teď slíbit, že včetně poměrně drahého potisku od výrobce nepřekročí cenu tohoto modelu v obchodě, což je 690,– korun. Aby bylo mezi námi v tom nejlepším slova smyslu jasno – není můj zájem na tričku vydělat ani korunu. Dostanete jej přesně za tu cenu, kterou sjednám. Uvidíme podle množství, třeba se vejdeme do týmové slevy ;) Já osobně mám loňský model a můžu naprosto s klidným svědomím prohlásit, že za tu cenu stojí, je to zatím to nejlepší běžecké tričko, co jsem měl na sobě. Ve srovnání s jinými, až o čtyři stovky dražšími dresy od jiných značek je to opravdu bomba. Koneckonců mrkněte na obrázek nebo do nejbližšího obchodu s Craft věcmi.

Zde je popis od výrobce: Modely Trail (pánský) a Action (dámský), stejné barvy, trochu jiný střih. Příjemné a pohodlné triko s velmi dobrou ventilací a odvodem potu. Mesh (síťová) struktura materiálu v místech intenzivního pocení – v zadní části, na bocích a v podpaží. Raglánový rukáv. Zvýrazňující paspule v kontrastních barvách. Ploché švy. Reflexní logo. Materiál: Air Sense – jemný a lehký polyester s „waffle“ strukturou, která napomáhá lepší ventilaci, ochlazování a odvodu potu. Hmotnost materiálu: 130 g/m2 Velikosti: XS – XXL

Zájemce o triko prosím o následující. Pošlete mi mail (na traged-zavináč-aerobnitraged.com) s velikostí, o kterou byste měli zájem. Já podle toho předběžně objednám kusy a velikosti a následně se dohodneme po mailu nebo přes web na detailech. Nebudu chtít platby předem až do okamžiku závazného nákupu od Craftu (a hlavně vytištění loga a popisu), do té doby to nějak pořeším sám. Nicméně pokud teď sdělíte zájem a posléze z toho vycouváte, tak mi to pěkně zavaříte ;) Ale spoléhám na vás :)… Tak jsem sám zvědav na zájem…. Díky!

Shrnutí za říjen aneb nové zkušenosti

Sobota, Listopad 5th, 2005

Do října jsem nastupoval s předsevzetím, že zkusím běhat 50km týdně. No, jak známo, nezadařilo se, ještě to není ta správná dávka. Začátek října jsem nezačínal zrovna šťastně, protože na mne přišla klasická a hnusná podzimní rýma. Nicéně tentokrát jsem neopakoval chyby z minulosti a rýmu docela rychle a důsledně vyléčil velkými dávkami céčka a hektolitry čaje. Přesto to však znamenalo výpadek tří běhů, ale jinak byl náběh do normálního režimu vcelku rychlý a bezbolestný.

Uplynulý měsíc byl však ve znamení mého potýkání se s únavou. Možná se snažím běhat moc rychle (relativně ;), nebo mám špatnou životosprávu, nebo všechno dohromady. Výsledek je, že se mi dost často stává, že se mi běží fakt špatně s efektem zpomalujících se až zastavujících nohou… Na druhou stranu mi ale pár běhů vyloženě sedlo, a to je pak radost běžet. Je fajn, že se to dá říci i o některých dělších bězích, což je doufám blýskání na lepší časy. Zatím blbé je, že neumím pracovat s únavou a následnou regenerací tak, abych rychlejší běhy mohl rozumně plánovat. To je ona pomyslná zkušenost. Další opakovanou chybou bylo, že jsem se vrhnul na trénink bezprostředně po očkování proti chřipce, což už opravdu nehodlám opakovat. Tělo prostě nefunguje a oplácí… ;)

Svých dvou bolístek jsem se nezbavil, ale učím se s nimi žít. Paní masérka se mi dívala na ten proklatý úpon, určitě se prý mám objevit u lékaře. (Věděla kam sáhnout, bolelo to docela dost ;) Tak uvidím. Každopádně se vrátím s automasážím jako loni, mám pocit, že je docela potřebuji.

Suma sumárum za říjen jsem dal necelých sto padesát, to vzhledem k výpadkům docela ujde. Když k tomu připočtu krásný podzim, tak si určitě není na co stěžovat… Alespoň je tedy – doufám – na čem pomalu stavět. V listopadu bych se chtěl zvolna dostat k těm padesáti týdně, ale přes závit to tam cpát nebudu. Tak uvidíme.