Archive for Prosinec, 2005

Až se bude psát… PF 2006!

Sobota, Prosinec 31st, 2005

A co děti? Mají si kde hrát?


Přeji Vám všem mnoho zdraví a hodně štěstí v novém roce 2006!… O všechno ostatní se jistě zasloužíme sami ;)

Dvěma dávkama… proběhnu svátkama!

Středa, Prosinec 28th, 2005

… každý rok to člověk řeší. Aby se o svátcích nepřežíral, aby se dost hýbal, aby zkrátka dobu vánoční neproflákal. S tím přežíráním se to alespoň mně nikdy moc nedaří a snažím se to vždy kompenzovat nějakým tím pohybem. Pokud se týče letoška, měl jsem v podstatě dvě volby za předpokladu, že chci běhat, nikoli jezdit na kole či běhat na běžkách. Jedna možnost je regulérní trénink, včetně střídání zátěže a odpočinku, druhá je běhat pokud možno co nejčastěji a nemít odpočinkové dny, kdy hrozí nebezpečí smrtelného přežírání a povalování se celý den doma.

Zvolil jsem variantu druhou, byť z hlediska tréninku není zrovna optimální. Ale zase dává člověku ten úžasný pocit, že si každý den může jít zaběhat a nadýchat se trochy čerstvého vzduchu. Protože jsem do Štědrého dne běhání v prosinci docela flákal (pouze cca 90km), tak jsem zvolil strategii běhat každý den kolem desítky (víc bych opakovaně nezvládl), hezky si to v lese užít a moc se nemrzačit. Pozor, pět dnů v kuse jsem ještě nikdy neběhal… To jsem hezky prováděl až do dneška a musím říct, že to docela bolelo. Hlavně proto, že hned na Štedrý den jsem – dostatečně odpočinut – vyrazil do lesa a po nějakém tom rozehřátí jsem zjistil, že mi to docela běží. Samozřejmě jsem se nechal unést a něco přes desítku běžel asi za 5:20 min./km průměr, což je na mě nepřiměřeně rychle a hned se to ty další dny podepsalo na únavě nohou, což vpravdě nic příjemného nebylo. Zbylé čtyři dny až do dneška jsem tedy už jen přiměřeně vyklusával, některé dny i v partě…. Zajímavá zkušenost, pět dní běhat v kuse. Chápu, tréninkový efekt zejména při takhle pomalém běhu je sporný, nicméně hlava čistá, v lese krásně… jen tomu přežírání jsem nezabránil.

Proč „dvěma dávkama probíhám svátkama“? Protože tohle byla první dávka. Zítra si dám přesun na chalupu do jizerek a pojmu to jako běžecký odpočinek. O odpočinku obecném nemůže být ani řeči, poněvadž to vidím na odhazování tun sněhu, a to doslova a do písmene… Druhá dávka začne v pátek, chtěl bych něco naběhat v pátek, sobotu a i v neděli. Tak uvidím, jak se bude i vzhledem k zuřící kalamitě dařit….

Hezké vánoce!

Pátek, Prosinec 23rd, 2005

Vážení čtenáři, kolegové, kamarádi. Dovolte, abych vám popřál z celého srdce krásné a klidné vánoce a současně co nejvíc naběhaných kilometrů (nejen) o nadcházejících dnech volna!

… ty naběhané kilometry ve dnech volna je přesně to, co čeká mě. Posledních necelých 14 dní jsem totiž běhání skutečně monumentálně flákal. Šílenství v práci totiž dosahovalo svého vrcholu a mně prostě nezbylo dost fyzických ani psychických sil na běhání. O času přes týden ani nemluvě. Suma sumárum jen udržovací desítky. Tento týden jsem byl běhat naposledy v úterý a byla to chuťovka. Lesní desítka za zhruba 1:04, ale v dobrých patnácti centimetrech absolutně mokrého sněhu. Mnohokrát mne napadala myšlenka na známý článeček o „tunách bílejch srač*k“…

Pro tragédí začátečníky, díl 2.: Kolik naběhat na maraton?

Sobota, Prosinec 17th, 2005

Tato otázka by také mohla patřit do seriálu „O blbých otázkách“, případně „Nedělejte to“. Název „nedělejte to“ není můj, kdysi ho vymyslel legendární orienťák Pekič, jehož články skutečně zlidověly. (Např. Rockyman nebo Nedělejte to, rozhodně stojí za přečtení ;).

Motivace k tomu, aby člověk začal běhat, je různá. Pro tento díl našeho miniserálu vynechám kolegy, kteří aerobními tragédy nejsou. Tudíž například běhali zamlada a už vědí, co běhání obnáší. Na druhou stranu jsou ale lidé, kteří nemají základy a začnou běhat z různých důvodů. Zdraví. Běhání pro radost. Hubnutí. Krize mladého věku. Krize středního věku. Krize pokročilejšího věku. Sázka.… a kdovíco vlastně ještě. Pokud člověk začne běhat jen tak a nedává si velké cíle, tak je to v pohodě. Pak se ale najde pěkná řádka troubů (jako například já), kteří z nuly začnou běhat a budou chtít hned uběhnout maraton. Pro ně je tento díl, mají totiž jednu z posledních šancí si nedávat blbé otázky.

Ona otázka zní: Slezu z gauče a kolik – jen tak pro představu ;) – musím naběhat, abych měl naběháno na maraton? V prvé řadě, a to pro jistotu opakuji, je to otázka opravdu mimo. V druhé řadě, nedělám si nějaké absolutní právo radit, protože nemám co kecat, neboť jsem maraton ještě neuběhl. Ale přesto: ve velké většině běžeckých knížek je napsáno, že na maraton se nemá začít trénovat takhle „z fleku“. Například v knížce Běh pro zdraví od Herberta Steffnyho a Ulricha Pramana hoši píší, že to chce běhat tak alespoň dva roky kolem 40km týdně a pak teprve začít stardardní, třeba 18-ti týdenní přípravu na maraton. Myslel jsem si, že to je konzervativní blbost, ale neúspěch na maratonu mě dostatečně vyškolil… ;)

Přes tato odrazující slova si skutečně téměř každý, kdo se pro maraton z nuly rozhodne, tuto otázku položí.… Koneckonců, když si vzpomenu na své představy, že pokud budu přiměřeně často běhat svoji pětku, tak by to mělo stačit a že desítka je vlastně strašně dlouhá vzdálenost, tak se fakt moc směju… :) Pokud vás dotčené výše uvedená slova dostatečně neodradila od blbých otázek (stejně jako mě), pak vězte, že odpověď je dost jiná pro každého z nás. Můj osobní názor je, že minimum pro „naběhání“ na maraton je tisíc kilometrů. Jsem si vědom, že to je šíleně subjektivní věc a čistě můj názor vztažený k sobě samému. Kdybych měl loni kliku, asi bych maraton dal. Já ji ale neměl… ;) Na druhou stranu Tučňák třeba ani tisícovku nenaběhal a maraton zaběhl napoprvé superslušně, a to i ve vedru. Logicky, protože není ze své přirozenosti aerobní tragéd. Albert zase odhaduje, že pro slušně trénovaného sportsmena (třeba cyklistu), by mělo stačit pět set kilometrů v rozumné struktuře… nicméně můj případ to zase vyvrací (ale zase až tak dobrý cyklista nejsem).

Vím, toto je velmi kontroverzní téma, kde neexistuje správná otázka. Odpověď je velmi individuální. Ale běhání by nemělo mrzačit. To znamená, že mé skromné doporučení by bylo začít opatrně běhat z mála, naběhat pár set kilometrů, identifikovat míru svého talentu či aerobního tragédství a pak teprve zkoušet odpovídat na blbé otázky a začít dělat závěry ;)

Poprvé déšť

Čtvrtek, Prosinec 15th, 2005

Človek si to ani neuvědomuje a já jsem o tom již jednou koneckonců psal, ale letošní podzim je prostě úžasný. Celou dnešní desítku jsem přemýšlel o tom, že je to vlastně od léta poprvé, kdy běžím v opravdovém dešti. Když uvážím, že běhám třikrát až vyjímečně pětkrát týdně, tak to dává krasný statistický výsledek, neboli úžasný podzim. Duše i tělo se ale i tak přeorientovaly na blížící se zimu, tudíž déšť mi ani trochu nevadil, naopak. Byla to v podstatě milá změna.

Před vánoci je to křeč. Asi se na mně podepisuje únava z práce (mám pocit, že někdy mezilidská domluva stylem „jeden vo voze druhej vo koze“ ubírá víc energie, než víkendová třicítka ;) spojená s faktem, že organismus je nějaký laxní k tréninku a moc mi to zrovna nejde. Tělo jakoby se připravovalo k zimnímu spánku a já ho nehodlal nechat na pokoji. Prokazatelně se zpomaluji a stejné tempo mě přes nějaké natrénované kilometry stojí o něco vyšší úsilí. Nic dramatického, o přetrénování nemůže být ani řeč, takže si z toho hlavu nedělám.

Zkusím prostě běhat, nekoukat moc na čas a o víkendu dám delší výběhy. Přes vánoce si chci na jednu stranu odpočinout (hlavně duševně;) a současně si dát do těla (hlavně fyzicky;). Tak uvidím.

O tom, jak si protentokrát zákeřné mikroby nabily hubu…

Neděle, Prosinec 11th, 2005

Tentokrát se musím pochlubit, jak se mi podařilo počínající nachlazení zvládnout… a přitom recept je tak úžasně jednoduchý. Dát si pauzu, zkusit víc odpočívat, spát a do toho pít hodně čaje spolu se slušnými dávkami céčka… Jak jsem psal v minulém zápisku, něco na mne lezlo, ale musím říci, že úplně nedolezlo. V pondělí, v úterý a částečně i ve středu mi nebylo dvakrát nejlíp (škrábání v krku, bolení hlavy a trochu frkání a prskání), ale skutečnou dlouhou a nepříjemnou rýmu jsem zahnal. Myslím, že klíčem k úspěchu bylo vypuštění úterního ranního běhu za účelem dospání se… :) Kdybych měl čas, už v pátek by to šlo běhat.

Protože jsem ale čas našel až v sobotu, vyrazil jsem s denním zpoždění a s vědomím, že ten neběhací týden už nedoženu. Strategie byla: pomalu, ale dále. Což byla po správém postupu proti chorobě nesprávná úvaha o začátku tréninku. Chtěl jsem běžet co nejpomaleji, ale moc to nešlo. Překvapivě čím pomaleji jsem zkoušel běžet, tím blběji to šlo. Prvních deset kilometrů nebylo ani náhodou v pohodě, pak už to bylo lepší, ale po nějaké lehkosti pohybu ani památky… Dal jsem něco přes šestnáct kilometrů a byla to chyba, protože se mi nepřiměřeně unavily nožky. Koneckonců to je hranice, kam v tuto chvíli zatím běhám nejdál. Dneska to byla jen desítka, znovu jsem se ani nesnažil to hrotit, ale ono to ani nešlo… prostě není tlak v turbu, podvozek je ve špatném stavu. Vůbec mne překvapuje, jak i po tom všem pobíhání je pořád propastný rozdíl mezi stavem srdíčka (tím to nechci zakřiknout, třeba zrovna zítra se mi utrhne aorta… ;) a běžěckého těla obecně. Zatímco srdce jasně říká, že už je odpočinuté a dávno po chorobě (např. dnes mi po doběhu klesla tepovka pod 120 za méně než 30 sekund, což je jasný signál naprosté pohodičky), tělo nezvládá. Bolí mne nohy, není v nich žádný švih a navíc mne zas bolí to levé lýtko.

To je vůbec zajímavý úkaz. Asi se vůbec nejedná o žádný úpon nebo natažený sval, protože jakmile to rozhýbu, tak mám naprostý pokoj, a to i při běhu. V klidu to nebolí, při protahování to nebolí, ale když třeba vstanu ze židle, tak mi tupou bolestí úplně podklesne noha. A pak zase nic. Jako by to byl nějaký skříplý nerv nebo něco… No, hlavně že se to nezhoršuje. Budu lýtko něčím zklidňujícím masírovat a třeba dá pokoj. Nemáte prosím někdo zkušenost?

Mikulášská pauzička

Úterý, Prosinec 6th, 2005

Tak zase trochu pauzíruju, ale nenechám si tím kazit náladu. Nevím proč, ale vždycky jsem si myslel, že sport včetně běhání vlastně posiluje imunitu, takže člověk má větší pravděpodobnost, že nechytne ty podzimní rýmy, kašle a podobná svinstva. S tou imunitou to je asi v obecné rovině pravda, ale realita je jiná. Tím jak člověk běhá, maká, tak se vlastně unavuje a tím dle mého zvyšuje pravděpodobnost, že na něj některá z výše uvedených bestií sedne. Zejména když není dost odpočinku. A to před vánoci zpravidla nebývá.. ;)

Můj případ. O víkendu jsme byli na chalupě v jizerkách a já si poctivě řekl: „žádné běžky, běhat budeš, hochu!“ A jak jsem řekl, tak učinil. V sobotu jsem dal patnáctku, ale na mě dost náročnou (přes Královku na Novou Louku a pak zpět), protože tam bylo kopců až až a navíc dost sněhu. Cesty nebyly zrovna dvakrát prohrnuté, na hodně kluzkém povrchu ležela nestejnoměrná vrstva sněhu, kam se nohy boří a docela podklouzávají. Patnáctku jsem dal statečně, ale nohy mne následně bolely docela pekelně. V neděli jsem vše završil sedmičkou na Královku a dolů, opět po stejném podkladu. Tréninková únava, k tomu po příjezdu na chalupu velká zima a mé frkající okolí má za následek jediné. Něco na mě leze. Bojuji statečně, céčko, čaj, céčko, čaj…. Bolí mne v krku a hlava, ale rýma se z toho ještě nevyklubala. Tak uvidím. Každopádně jsem po zralé úvaze vynechal dnešní ranní běh, raději se do růžova prospal a uvidím jak to půjde dále. Daleko horší je ovšem fakt, že z časových důvodů prostě nestihnu další běh dřív než v neděli. Pochopitelně už vidím, jak vidina dvěstě naběhaných kilometrů mizí v dál. Věšet se kvůli tomu ale nejdu.

Mimochodem, po těch sněžných bězích mne fakt pekelně bolí cosi u jedné holeně. Bolest je to docela velká, taková pálivá (hlavně když ráno vstanu), ale zkušenost a pocit mi tak nějak říkají, že to průšvih není… prostě jsem si asi rozdráždil a namohl něco, co není zrovna na sněhu zvyklé běhat. Uvidíme, zda-li to přejde.

Kolik máte naběháno?

Sobota, Prosinec 3rd, 2005

No, to se nám ale ve fóru vynořilo trošku kontroverzní téma! Je o tom, zda-li by mělo smysl zaznamenávat počet naběhaných kilometrů a tuto informaci zvěřejňovat. Podobně to dělají již cyklisté na http://www.kpo.cz . Já osobně jsem tam kilometry nikdy nezaznamenával, takže zkušenost veškerá žádná.

Proti této myšlence hovoří dva základní fakty. Nedají se porovnávat prosté počty naběhaných kilometrů za měsíc, protože počet kilometrů nevypovídá nic o kvalitě, tempu, převýšení, naběhaných úsecích apod. Navíc hrozí nebezpečí, že si někteří jednici prestižáci budou „vzájemně tahat triko“, a to bychom na tomto webu jistě nechtěli.

Na druhou stranu je taková evidence zajímavá, protože dává představu o tom, kolik ostatní běhají. Nikdy tu nepanoval v diskusích duch „já jsem lepší, kdo je víc“, tudíž osobně se přikláním k názoru, že by to mohlo být zajímavé.

Udělejme to tedy s dovolením takto: kdo máte zájem, pošlete mi mailem vždy po skončení měsíce počet naběhaných kilometrů. Já vše zpracuji do přehledné tabulky a tu na webu někde na viditelném místě uvěřejním. Vyzývám zejména ty čtenáře, kteří třeba začínají nebo běhají málo: napište své kilometry, ať společně nenecháme chrty děsit normální lidi! ;)

Uvidíme. Když nám tabulka bude hnít nebo se myšlenka neuchytí, vždy je možné to zrušit. Takže: já hlásím za listopad 155km. ;)

Shrnutí za listopad aneb ve jménu rytmu

Sobota, Prosinec 3rd, 2005

V prvé řadě, uprostřed listopadu skončil ten úžasný běžecký podzim, napadl i nějaký ten první sníh a bylo na čase vytáhnout nové krosové běžecké botky. Toto shrnutí ostatně píšu na chalupě v Jizerkách a je tu už dobrých čtyřicet čísel sněhu. Zkrátka zima začala.

Zatímco říjen byl ve jménu potýkání se s únavou a čtenáři blogu do mne hučeli, že to přeháním, tak v listopadu jsem našel svůj rytmus. Tedy tři běhy týdně. Prakticky vždy jsem dal dvě desítky týdně plus trošku delší běh o víkendu, t.j. patnáct kilometrů a něco. Díky okolnostem mi většinou vypadl i středeční spinning, což je vlastně o další trénink méně.

Tohle všechno má svoje dobré stránky i špatné stránky. V prvé řadě, únava je fuč, jsem daleko více v pohodě. V druhé řadě, zlepšily se mi moje vleklé potíže. Podivný úpon na pánvi dal prakticky pokoj, jen tu a tam ho cítím. Ten druhý úpon (teda doufám, že je to úpon) jdoucí z nohy kolem třísel kamsi do podbřišku mne sice ještě pobolívá, ale daleko méně než tomu bylo dříve.

Špatná stránka je ta, že tři běhy týdně jsou málo. Prosinec bude ve znamení přidání plynu, akorát musím vymyslet, jak to zvládnu časově. V prvé řadě chci zvyšit počet běhů na čtyři. V druhé řadě by se kromě spinningu mohl objevit už jiný kros trénink, třeba běžky, uvidíme.

V listopadu jsem i přes volnější režim dal v podstatě zlehka přes stopadesát kilometrů. Není to moc, ale zase se snažím na to koukat realisticky. Ještě před pár měsíci jsem se na tento objem dostával opravdu se sebezapřením… V každém případě bych byl moc rád, kdyby se v prosinci v kolonce naběhané kilometry objevila dvoustovka, protože leden bude měsíc, kdy začnu se strukturovanou přípravou. Na druhou stranu, v prosinci strávím určitý čas mimo a hlavně taky na horách, což tu dvoustovku nestaví do moc realistického světla. Uvidíme.