Archive for Leden, 2006

3, 2, 1 … a nový běžecký server behej.com je tady!!!

Úterý, Leden 31st, 2006

Za devatero řekami, devatero horami, devatero atletickými ovály, bylo nebylo. Nejdříve jsem já zblbnul a začal psát dnes již prehistorický Maratonský deník aerobního tragéda. A najednou se objevili kolem webu úžasní lidé, kteří ač se vesměs neznají, tak vytvořili bezvadnou virtuální partu. Pak se objevil Tučňák a zkonvertoval svůj Linux – cyklo web na běžecký blog a úplně tomu propadl. Také někde v té době se objevil Shadow se svým blogem… a další. A taky na tragédím deníku vystupoval mimo jinými podezřele moudrý a běžecky vyspělý komentátor Lubosh….

Zkrátím to. Jak čas šel, tak jsem otevřel tento nový blog a někdy na podzim jsme si právě s Tučňákem a s Luboshem v nějakém hnutí mysli řekli, že bychom mohli založit nějaký univerzálněší běžecký web než jsou osobní blogy. A myšlenka na behej.com byla na světě! Pak už jen trochu práce a právě teď se nám toto dítko klube na svět. Tak mu ze srdce přeju mnoho štěstí, protože se pořád se skromnou myslí domníváme, že nabídka informací o běhání je na čekém internetu docela chudá. Dobře si vzpomínám, jak jsem v době svých nedávných běžeckých začátků zoufale hledal informace…

Behej.com začíná opatrně. Neudělali jsme z něj hned od začátku komerční web, i když to tam postupem času může směřovat a nějakou reklamu budeme potřebovat už docela brzy. Prostě uvidíme, jak se web chytí a zda-li nám třeba neuhnije. To je na tom to nejhezčí. Nikdo vlastně neví, jak to pojede… Pokud máte vůli a chuť nám pomoci, budeme strašně rádi, ozvětě se. (Byť na honoráře pochopitelně zatím nemáme… ;)

Držte nám palce a příjemné čtení!

Tučňák, Lubosh & Tragéd

P.S. Velmi speciální dík patří Albertovi a Kejmilovi. Moc jste nám pomohli, díkas!

TWENTY FOUR HOURS AND … COUNTING!

Pondělí, Leden 30th, 2006

… tak ještě 24 hodin a pak to přijde…. stay tuned! (Omlouvám se za ty anglikanismy, ale když ono tak oku lahodí, třeba to counting, úplně jak ve filmu… ;)

Běhals? Ne…

Neděle, Leden 29th, 2006

Pokud vám nadpis tohoto zápisku přijde úplně stejný jako u Tučňáka, pak se nemýlíte. A obsah zápisku by mohl být vlastně taky úplně stejný…

Nedaří se. Nemám naběháno, protože kombinace spousty práce, nějakého dalšího drobného cestování, pekelného mrazu a nedostatku běhacího terénu vykonala svoje. Leden bude stejně krizový měsíc, jako byl loňský únor.

Nemám moc kde běhat, v lese to opravdu nejde. Díky četbě Martijanova blogu jsem se už naučil (hlavně mentálně) běhat i v hlubokém sněhu. Jenže o tom to teď není. V lese leží zhruba dvacet až třicet čísel sněhu se zmrzlým prvrchem. Noha se na zlomek vteřiny na sněhu udrží, aby se pak prolomila hlouběji a nešla zas pro změnu vytáhnout zpět. Zkoušet běžet ve vyjetých kolejích taky moc nejde, protože je tam čistý a hlavně nerovný led… o kotníky.

Jenže to všechno není to hlavní. Ztratil jsem velkou část chuti k běhání a to je asi to nejhorší, na čem je třeba zapracovat. Ono se ne nadarmo říká, že všechno jde, když se chce. Mohl bych běhat třeba po asfaltových silnicích, ale to bych se teď musel tak šíleně přemáhat, že by to asi nadělalo víc škody než užitku. Běhám vlastně tak nejak udržovacím způsobem, s tréninkovým plánem to nemá společného nic. Od návratu z Izraele pár běhů vesměs méně než deset kilometrů, nic víc. To všechno má ale i svá pozitiva. Jednak už to neberu tak tragicky jako ten loňský únor, jednak se cítím fyzicky docela dobře, žádná jiná únava než mentální. Takže vlastně ono o nic nejde, to přejde ;) Snad… věřím. Na plánech na maraton to přirozeně nic nemění.

Zpět a pozadu s plánem…

Neděle, Leden 15th, 2006

A jsem po týdnu zpět. Když jsem si zpětně přečetl kometáře k minulému zápisku, zejména pak ten od mIREKa, tak jsem se docela pobavil. mIREK píše o Dead See Marathonu, neboli maratonu u Mrtvého moře. Sranda je, že prakticky ve stejný den, kdy mIREK psal svůj příspěvek, já u Mrtvého moře právě byl (a to jsem to zde vůbec nevykládal, kam jedu ;). Sice ne na jordánské straně, kde se maraton běží, ale na izraelské. Nicméně jak známo, Mrtvé moře je spíš taková velká kaluž než moře, takže je to všechno coby kamenem dohodil…

Svou pracovní cestu jsem si trochu prodloužil a v Izraeli strávil týden. Nebudu psát o Izraeli jako o zemi, to by určitě zabralo až příliš mnoho místa, ale jednu věc zmíním. Spoustu lidí tam běhá. Opravdu strašně moc. Když jsem z hotelu ráno pozoroval například v Tel Avivu pobřeží, bylo to tak jak na běžecké dálnici. Rychlí běžci, joggeři, chodci, prostě neuvěřitelné množství běžců. To snad předčí i obvyklé množství běžců v Central Parku… Kdo by to byl čekal na hranici Středního východu…

Bohužel, v mém případě se stalo to, co jsem tak trochu čekal. S běháním mi to časově nevycházelo, prostě a jednoduše jsem neběhal. Navíc dnes po návratu jsem čas místo běhání věnoval poněkud naléhavějším věcem, takže z delšího běhu byla jen dvanáctka, po sněhu a ledu. Suma sumárum, jsem 20km za svým plánem. Takže zpátky do „práce“ a neflákat se.

Tréninkový plán & frrrr….

Pátek, Leden 6th, 2006

V minulém příspěvku jsem psal, že od ledna již běhám podle tréninkového plánu směrovaného na PIM v květnu. Příprava tréninkového plánu byla a je poučná práce. Nejdříve jsem si do plánu nasázel nejaké cesty o kterých už teď vím, přičemž tam pochopitelně nemohou být cesty a jiná narušení, o kterých zcela jistě teď nevím. Teprve následně jsem „okolo“ těchto cest začal obalovat jakž takž strukturovaný trénink, který by alespoň trochu měl respektovat mé časové možnosti…

A řeknu vám, nebude to tedy žádná sranda, když to takhle vidí člověk černé na bílém… moc by mi prospělo volno až do května, aby by se člověk na to pořádně mohl soustředit, ale to asi nepůjde…. Lubosh mi po shlédnutí mého plánu řekl, že problém jsou ona přerušení plánu, že vlastně začínám po přerušení tréninku vždy jakoby znova… ale co, mně přece jde pouzeo to maraton uběhnout… tak uvidíme. Každopádně můj tréninkový plán je pro zájemce k nahlédnutí zde.

První přerušení tréninku nastává hned dnes, v noci odfrčím kamsi daleko do hadích prdelí, sice si nové Kayana beru s sebou, ale nedělám si iluze o běhání. Vzhledem k časovému programu to s běháním už dopředu vidím fakt černě. Vracím se příští sobotu, do té doby nebudu bohužel ani na mailu. (Sponzorovat operátory předraženými mezinárodními GPRS tarify nehodlám;)

Takže se zatím mějte a kdybyste to čirou náhodou nezaregistrovali, tak Shadow je zpátky, tentokrát až dáááleko za mořem!

Druhá dávka & shrnutí za prosinec

Neděle, Leden 1st, 2006

Kódové označení mých svátků by mohlo vypadat asi takto: 11 – 8 – 10 – 10 – 7 – X – 16 – 9 – 12. Není to nic jiného, než počty naběhaných kilometrů od Štědrého dne s jedním odpočinkovým dnem. O té první dávce už jsem psal, teď k té druhé. Ta se původně měla uskutečnit v jizerkách, ale nakonec jsme zůstali u nás téměř v nížině, kde bylo a stále ještě koneckonců je sněhu až až.

První šestnáctka byla skutečně výživná, protože dobrých dvanáct kilometrů z toho bylo v relativně hlubokém sněhu nebo v úzkých vyjetých kolejích, ve kterých se běží tak blbě, že je lépe zase zalézt zpět do toho hlubočáku. Následovala odpočinková devítka a dnes novoročně dvanáctka z nemalé části zase ve sněhu. Ověřil jsem si, že pokud se nesnažím věci lámat přes koleno, jsem schopen přece jen běhat pár dní po sobě. No, ale doslova ostudným tempem, které jde dost nad šest minut, a to se na sníh zas pořád vymlouvat nechci. Suma sumárum, měl bych být přes vánoce spokojen, že jsem zkoušel běhat alespoň něco jako objemy. Koneckonců, týdenní dávka šla přes šedesát kilometrů a celkem za svátky jsem dal 83km. To je na mne docela dost. Tomu také odpovídá stav nohou. Svaly bolí, například dnes už to snad ani nebyl běh, to jsem jen za sebou vlekl dva ztuhlé sloupy, které kdysi byly nohami… ;)

Takže co říci k prosinci. Až do Štědrého dne to za moc nestálo, začal jsem náročnou patnáctkou ve sněhu v jizerkách, abych zas posléze trochu pauzíroval a odháněl choroby. Absolutní honička v práci do vánoc pak znamenala docela velké omezení běhů, prostě nebyl čas. Nicméně svátky už jsem snad neproflákal a nakonec dal 162km za prosinec. Není to to, co jsem chtěl, ale co se dá dělat. Od ledna už začínám podle tréninkového plánu, který jsem si sám napsal a prošel s Tučňákem a s Luboshem. Nebude to žádná sranda, protože je tam dost cestování a výpadků, ale uvidíme… netřeba stahovat kalhoty, brod je ještě daleko… ;)