Archive for Březen, 2006

Tragédí trička jsou tu!!!

Pátek, Březen 31st, 2006

Přátelé, po nějaké té době čekání je to konečně tady! Kejmil dodal první várku triček tragéd týmu, která jsou už k dispozici. Nejsou zatím všechna, chybí hlavně nějaká Ska a Mka, ale ty už se připravují též.

Zde jsou nějaké FAQ ;):

Jak tragédí tričko vypadá? Tak, jak bylo plánováno. Tudíž špičkový běžecký model Craftu, v modré barvě. Logo tragéd týmu je na hrudi a vysoko na zádech v černé prodyšné oblasti trička. Pod ním je decentní nápis behej.com. Ohledně loga. Využil jsem svého práva vybrat logo a vybral jsem z pár návrhů logo od maratonce Aleše s tím, že jsme ho přepracovali do jedné barvy tak, aby potisk trika byl opravdu decentní.

Je mi jasné, někomu se logo líbit bude (třeba mně), někomu méně ;) Právě proto jsem ho nezveřejňoval, protože co člověk to názor a takhle to alespoň bude překvapení.

Cena. S Kejmilem jsme se dohodli, že cena bude 750Kč, což je o pár desetikorun více než čisté tričko. Je to z toho důvodu, že na triku jsou vlastně tři potisky a ty jsou sakra drahé, protože jsou tovární (ale tudíž i kvalitní a zaručené). Navýšení šlo částečně za Craftem, který si užral svoji marži (tu já ovšem neznám ;), těch pár desetikorun jde za námi. A protože pořádek dělá přátele, pak vězte, že já na tričkách nemám ani korunu ;) Pevně věřím, že budete spokojeni.

Jak si triko převzít? První možnost je přímo od Kejmila na půlmaratonu tento víkend, viz. instrukce ve fóru (včetně kontaktu na Kejmila). Další možnost je spojit se se mnou mailem a individuálně se dohodnout (osobně, poštou apod.), ale já budu jak známo k dispozici až příští pondělí 10.4., tak budete muset posečkat. Mimochodem, další osobní odběr je možný v Praze, nebo budu na čumendu (fotit) na Bakovském půlmaratonu.

Takže si trička užívejte hlavně ve zdraví, přátelé!

Frčím

Sobota, Březen 25th, 2006

… tak konečně, frčím na Malorku, na čtrnáct dní. Něco pojezdit na kole, něco naběhat. Abych to měl o něco pestřejší, už příští čtvtek se musím kvůli práci na skok vrátit, abych zas v sobotu v noci odfrčel… nu, není každý den posvícení.

Poslední měsíce byly těžké. Málo tréninku, málo času, nervy. Na Malorku spoléhám v tom, že se vrátím a budu mít trochu jasněji v hlavě co s touto sezónou. Jediný cíl, a to uběhnout maraton, zůstává. Jestli zrovna ten pražský nevím, a žíly mi to netrhá. Jde hlavně o to se dát do kupy a vrátit se k radosti z pohybu ;) Tož mějte se tu hezky, snad se na internet dostanu, ale nijak zvlášť, takže prosím raději nepočítejte s reakcí na maily.

Zlatej asfalt, zlatý jaro …

Úterý, Březen 21st, 2006

V neděli bylo krásně a protože jsem už od soboty věděl, že to do lesa prostě ani náhodou nejde. A to včetně lesních asfaltek, kde jsou třiceticentimetrové koleje buď plné mazlavé kaše, nebo vody, nebo jěště větších srágor… Proto padla volba na asflatovou silnici, která konečně vyschla a riziko sestřelení některým z pseudozávodníků se alespoň o trochu zmenšilo.

No, je to jiný pocit, běžet po rovině a bez sněhu. Dal jsem si zhruba jedenáctku, přicházející jaro, sucho, prostě pohoda. Překvapivě jsem z ničeho nic běžel tempo mezi 5:20 a 5:30, a to na tepovku chlup nad sto padesát, což mě mile překvapilo. Přirozeně mě bolí nohy, ale to je tím, že mám naběháno nula nula nic, takže se není co divit.

V té souvislosti neměním nic na tom, že o PIMu se rozhodnu na přelomu dubna a května. A když by to mělo jít moc přes závit, na PIM se vybodnu, je přece dost jiným maratonů a něco více vzdálených od zimy… V nědeli odjíždím na kolo na Malorku, kde budu určitě taky běhat, tak po návratu budu zase o něco moudřejší… Nicměně hlavně že už tu je jaro, to je to nejdůležitější… že mám pravdu? ;)

Poprvé naposledy

Sobota, Březen 18th, 2006

Tentokrát nemá tehle zápisek s běháním moc společného. Snad jen to, že když jsem dnes po zoufalém hledání našel v bývalém vojenském prostoru kousek na běhání, nasadil iPoda na uši, tak jsem si to pořádně užil. Nejen běhání, v podstatě jsem jen klusal, ale hlavně nové album Michala Prokopa „Poprvé naposledy“. Já osobně jsem Michala Prokopa paradoxně objevil díky svému kamarádovi Michalovi až někde v roce 1997 v souvislosti s jeho albem Černý ovce, kde exceloval s Janem Hrubým a Petrem Skoumalem. Díky tomu albu jsem se vrátil i ke starým věcem od Framus Five a pěkně si je pět užíval…

No a teď Michal Prokop konečně „zvednul zadek“ (v tom nejpozitivnějším slova smyslu ;) a vydal nové album. A řeknu vám, je to opravdu pecka. Skvělé texty Pavla Šruta doplňuje neméně skvělá hudba Michala Prokopa, Jana Hrubého, Petra Skoumala a Luboše Andršta. Některé skladby jako například 64 nebo Vedro nad Prahou se určitě nesmazatelně zapíšou do historie české rockové scény stejně jako jejich předchůdci Blues o spolykaných slovech, Kolej Yesterday a podobně. Cédéčko si určitě kupte (za docela dobrou cenu!) nejen proto, že kopírovat cd nebo empétrojky Michala Prokopa je sprosťárna, ale také proto, že booklet je spíš cenná básnická sbírka Pavla Šruta než booklet.

Mimochodem, texty určitě nepochopí mladíci ;)

…A teď blues hoří zvolna jako líh
Ray Charles bere v nebi rentu
na zemi ztich už jeho smích
zpívá v nebeským parlamentu
Hallelujah

Jó, až mi bude šedesát a čtyři
to bude mejdan, samej fór
z mládí mi přiletí upíři
zazpívat
When I'm sixty four

Zbylo pár nedopsanejch knih
pár smtrihlásek a pár desek
Leonard Cohen žije jako mnich
jen Mick a Paul s tím pořád ještě nesek…

Ladovská zima

Neděle, Březen 12th, 2006
Ladovská zima

Už dopředu jsem věděl, že tenhle týden bude náročný a že běhat nebudu. Byl: 3 kila dole i bez běhání ;) Včera jsem byl vyzvednout rodinku na chalupě a zmohl jsem se tak akorát na hluboký velmi relaxační spánek. Už se mi nechtělo se brodit po kopcích ve sněhu, tak jsem si počkal na dnešek, na plánovaný delší běh.

Ráno se probudím a nevěřím svým očím. Bydlím zhruba ve 200m výškových metrech, je 12. března a napadne 30cm+ sněhu. No je to normální? Jestli tohle je globální oteplování, to radši ať se ochlazuje ;) První úkol. Odházet sníh, což je tak na dvě hodinky práce. Před tím jsem ovšem dostal chuť na Nutellu a zjistil, že doma není. Chuť byla tak intenzivní, že to nešlo překonat a vyrazil jsem do nedalekého malebného krámku pro Nutellu a housky. Sousedé zatím zahájili obvyklou soutěž o nejlepšího občana pod heslem „kdo uklidí první bílý sračky“. To mě nijak nevzrušuje, kvůli tomu brzy vstávat nehodlám, a to zejména v neděli. Pyšně jsem kolem nich s igelitkou středem ulice prošel, abych si poprvé ustal před jejich zraky asi po dvaceti metrech chůze… Paní prodavačka mě dále potěšila slovy: „To je ale sněhu, to asi běhat nepůjdeš, co?“ (Vybíhám na své trasy obvykle kolem jejich krámku.) Při návratu jsem si ustlal dokonale podruhé, opět před sousedy a tentokrát tak, že se mi Nutella vykutálela a já si lehnul do rohlíků. Jsem člověk pozitivní, mě v podstatě ta zima vykejvat nemůže, ale….

Skoro celé dopoledne jsem odklízel sníh. Oběd jsem prakticky nemohl jíst, jak se mi klepaly ruce… To už bylo téměř jasné, že běhat nepůjdu. Zkrátka není kam. V lese půl metru sněhu, dokonce ani žádné koleje, po silnici to je opravdu o život.

Naštěstí jsou lidé, kterých si velmi vážím včetně jejich názorů, a ti mě do běhání odpoledne po chatu doslova vyhnali. V lese bylo krásně, ale kde běhat? Ono to opravdu nejde, v takové vrstvě čerstvého sněhu…. Rozhodl jsem se, že si i přes zákaz vjezdu do lesa vyjedu nějaké ty koleje sám. Fajn, to by šlo. Koleje už na lesní silničce byly, zjevně od jediného auta. No nic, alespoň si je trochu rozšířím. Ono jediné auto jsem našel přesně po třech kilometrech, beznadějně zapadlé ve sněhu. Lesáci s oktáfkou fmetle ftédéíčku fkvatru bezradně poskakovali kolem svého stroje. Tak jsem odčinil svůj vjezd do lesa přes zákaz vjezdu tím, že jsem jim ukázal dominanci japonského pohonu jediných pořádných aut a jejich stroj vytáhl ze sněhu ;)… A jak byli rádi, hoši…

Když jsem si takto vytvořil běžecký prostor, vyrazil jsem ve zbrusu nových kolejích aspoň na dvanáctku. Šlo to, přiznávám, že v lese bylo nádherně. V kolejích se sice běželo fakt blbě, pokopal jsem si absolutně kotníky, ale přikázal jsem si nekazit si náladu. Vše šlo vcelku dobře, až na trochu podvrtnutý kotník. Ke konci jsem dokonce zrychloval, běželo se mi dobře. Bohužel jsem šlápl do ledové koleje, která nebyla vidět a padnul jsem na hubu tak rychle, aniž bych si tam stihl dát ruce. Co hůř, padal jsem svým krkem dokonale přesně na trčící zlomenou větev. To už taková sranda nebyla. Kdybych se opravdu trefil, zajela by mi do krku jak po másle. V posledním okamžiku jsem alespoň stihnul pohnout tělem tak, že větev minula krk a šla do ramene. Výsledek vcelku slušná podlitina, a to i přes tři vrstvy oblečení….

Takže výsledek ladovské zimy. Zaběhal jsem si a užil si docela, to je fakt. Jinak již zmíněná podlitina. Vyvrklý kotník, ve kterém mě teď docela slušně píchá. Pokopané kotníky do krve. Nechutně mě od házení sněhu bolí ruce. Díky pádu z rána mě též docela slušně bolí záda…. a furt kurva padá!

Pozor! Tragédí trička na cestě!

Neděle, Březen 12th, 2006

Jak Kejmil slíbil, tak splnil. Trička tragéd týmu jsou na cestě a skutečně budou k dispozici nejpozději do konce dubna tak, jak bylo slíbeno. Prosím ještě naposledy zkontrolujte své jméno a velikost v tabulce. Ohledně placení vám dám vědět, určitě to bude platba na účet, aby to bylo co nejjednodušší. Trička vám pošlu poštou, předám osobně, nebo po někom pošlu, zas tolik nás není (dejte mi prosím vědět jak si přejete). Ještě prosím dochtora a glogera o jejich velikost (Kdo je znáte, šťouchněte do nich, prosím.) Bez ní musím objednávku považovat ze neplatnou, protože nevím, jaké tričko objednat ;)

Nový „plán“

Pátek, Březen 10th, 2006

… a je to skutečně plán v uvozovkách. Jak známo, můj trénink podle plánu vzal za své hned v lednu, proto původní plán na maraton vlastně nemá smysl (taky ho stáhnu z webu, takže zájemci si ho prosím uložte na lokální disk). Maraton určitě nevzdávám, jen ten pražský je pochopitelně s malou otázkou, ale to teď řešit nehodlám. Rozhodnu se třeba až koncem dubna.

Do té doby svůj „plán“ stanovím tak, jak mi radila například Jitka, a to že budu běhat kdy budu mít čas přes týden plus co nejdelší běh přes víkend… a uvidíme, co to se mnou udělá. Třeba by to mohlo fungovat, minulý víkend jsem dal velmi horskou a velmi sněhovou šestnáctku a bylo to docela fajn, překvapivě. Tak uvidíme.

Navíc za týden (snad už to klapne ;) odlétám na Mallorcu na kolo, tak si od toho kromě zlepšení a srovnání nervů slibuji taky ranní běhy. Sice se uprostřed pobytu musím na skok pracovně vrátit do Prahy, ale tím si tedy rozhodně náladu kazit nehodlám…. ;)

Pořádný blues…

Pátek, Březen 3rd, 2006

Od té doby co vznikl behej.com tak mi trošku ubývá střelný prach co psát, tedy pokud zrovna nechci psát tragédí tréninkový deníček, což taky není vždy. Proto se na blogu objeví tu a tam témata, která nejsou s běháním úplně přímo spojena.

Jedno s takových témat prostě musí být včerejší koncert Chrise Rea, na který jsme vyrazili společně s Kekem. No a musím říci, že záležitek prostě monumentální. Byl jsem zvědav, co Chris bude hrát, protože žádné opravdu nové album nevydal. A bylo to skvělé překvapení!

Chris Rea měl od posledního koncertu Stony Road v Praze (tuším 2002) daleko více šťávy, tehdy přece jen z něj byla trošku cítit únava po těžké nemoci. Tentokrát hrál jednak spousty naprosto skvělého Reovského blues a některé staré pecky v úplně jiném a nepříliš komerčním aranžmá. Fakt bomba. Dlouho se mi nestalo, že bych se při koncertu nekoukal na hodinky a najednou se divil, že koncert „už“ končí, po dvou a půl hodinách. Jak u vytržení.

Ohledně hudby: v pravé části webu jsem udělal maličký seznam věcí „právě ve sluchátkách“ (kdybych tak tušil, jak to trochu automatizovat), jakýsi privátní žebříček aktuální hudební chuti. Puritáni a zastánci kvality mohou být tu a tam zděšeni, protože poslouchám skoro všechno a občas se tam mohou objevit skutečné výkyvy, aneb od Olivia NJ přes jazz až po AC/DC ;)