Abych vám pravdu řekl, vždycky se bavím nad tím, jak tragédí myšlenku šíří zejména ti kolegové, kteří vlastně ani tragédy nejsou :) Moc jim za to děkuji a aby se nedejbože necítili nikterak odstrkováni, tak vysvětlím, co tím míním. Jsem věrným čtenářem běžeckých blogů jako je Tučňákův blog (než nám šťastný běhací robotek přešel – doufejme dočasně – do standby), Wittyho svět a podobně. Nicméně, dejme si ruku na srdce, zápisky těchto kamarádů jsou často o následujícím schematu: „Byl jsem štasten že jdu běhat, šel jsem běhat, krásně mi to šlo a jsem ještě víc šťasten, když jsem doběhl.“ Cha! Hoši, vy nevíte o čem mluvíte. Já vám řeknu, o čem tedy pravdivý běžecký tragédí svět je. Dal by se často shrnout do zcela jiného schematu: „Přemlouvám se abych šel běhat, už po třech kilometrech se mi chce chcípnout, po sedmi se cítím jak normální běžec zhruba na 35km maratonu a zbytek dobíhám čistě na vůli. Doběhnu a jsem rád že žiju, odplazím se domů a léčím se dva dny :)“ No, tak hrozné to není (abych pak nedostal v komentářích a mailech zcela oprávněné motivační kázání), ale reálné schema to bohužel má, alespoň tedy co se týče mé maličkosti.
Myslím že v mém případě se jedná o nedostatečnou svalovou vytrvalost pro běhání. Už mnohokrát jsem psal, že z hlediska výkonnosti srdce se mi zdá být vše v pořádku, nijak zvlášť se nevyšťavím do anaerobního pásma, vcelku slušně srdíčko zregeneruje a přesto to moc nejde. Podvozek regeneruje prokazatelně blbě a zejména v poslední době mi delší běhání dělá problémy. Delší teď myslím chlup nad patnáct kilometrů, protože víc zatím neběhám. Bohužel, musím přiznat, že nepěkné pocity se dostavují třeba už někde na šestém sedmém kilometru a zbytek běžím docela na vůli s malou radostí z běhu.
Jako například tuto neděli. Po páteční desítce s Alešem (kdy se mi taktéž neběželo bůhvíjak) jsem měl být zregenerován a schopen vyběhnout na nedělní patnáctku s Vláďou. Stačily první dva kilometry a už to zase bylo o vůli. Nohy z betonu, neodlepovaly se od země, prostě to šlo blbě, v běhu nebyla žádná lehkost. Navíc po sedmi kilometrech už mi začalo být i nedobře, trošku se motá hlava, běh je prostě upachtěný. Přitom žádné velké tempo, nejsem nijak zadýchaný, i když teď už přece jen běhám o něco rychleji než dříve.
Je to možná kombinace faktorů. Jednak myslím, že na běh pořád ještě nemám svalovou vytrvalost. Pochopil jsem to minulý víkend, kdy jsme na chalupě absolvovali asi patnáctikilometrovou vycházku. Člověk by si řekl: nějakou dobu běhám, to musí být radost se takhle projít. Prdlajs. Bolely mě nohy snad ještě víc než při delším běhu :) Prostě tělo není oběhané. Pomalu se smiřuji s tím, že prostě budu muset běhat daleko víc než „normální lidé“, abych se dostal alespoň trochu do komfortní zóny.
Další chybičkou může být ten fakt, že tu a tam už běhám trochu rychleji. Žádný kalup, ale když se cítím dobře, pak většinou formou fartleku tu a tam zrychluji. Výsledkem jsou desítky po lese v průměrném tempu 5:10 – 5:30. A ono je to asi na mě moc. Na první pohled se mi zdá, že mě to nijak nevyřídí (a Polary mě v tom utvrzují), ale tělo si asi myslí opak, blbě zregeneruje a už se vezu…. Měl bych se asi vrátit hezky pokorně k nižšímu tempu, co se dá dělat…
Poslední věcí, se kterou se teď trochu trápím, je únava. Jsem unavený a už si to musím přiznat. Chce se mi spát. Skoro pořád. V autě, v práci, chvilky plné energie střídá pocit živočišné únavy. Přes víkend spím docela hodně a stejně to je málo. Zatím si nepřipouštím, že bych přetáhl závit v práci (o přetrénovanosti nemůže být fakt ani řeč :), spíš to po debatě s Milošem Škorpilem vypadá na něčeho nedostatek. Fakt je, že jsem po zimě a sychravém jaru už definitivně vysadil céčko, jiné suplementy nepoužívám, tudíž mi mohou chybět nějaké minerály. Miloš doporučil koenzym Q10, tak uvidím. Zkusím ještě osvědčený příjem nadměrného množství tekutin a uvidí se. Ono to půjde ;)
A abych nebyl zas až tak pesimistický, běhám. Za květen to bude 140km a půjdeme výše. Dnes mě Radek N. vyděsil konstatováním, že z mého blogu není jasné, zda-li poběžím maraton. Jasně že jo! Už jsem o tom psal, bude to jeden z těch podzimních, jen se ještě rozhodnu jaký.