Archive for Září, 2006

Dobrý kafe…

Neděle, Září 24th, 2006

Už dlouho o sobě vím, že mám prostě a jednoduše rád dobrou kávu. Jen jsem si to zřejmě dostatečně neuvědomoval a pil jsem patoky doma, patoky v práci. A právě na konci minulého týdne mi došla trpělivost a koupil jsem alespoň trochu rozumný stroj na espresso. Přišel minulý pátek a já jaksepatří nedočkavý jsem ještě večer navštívil hajprnovu, koupil slušnou zrnkovou kávu a jal se stoj pořádně tunit…

Což o to, kafíčko bylo lepší a lepší, nicméně aby se to náležitě poznalo, je třeba jej chutnat. A právě v tom byl ten háček. Takhle někdy kolem půlnoci se mi podařilo se dokonale předávkovat kofeinem… Přece jen, pořádné espresso je nepoměrně silnější než výše zmiňované patoky…. těch se dá vypít pět, sedm denně a nic. S mým nízkým tlakem to je úplná pohoda, žaludku to neubližuje, neb je to v podstatě jen hnusná černá voda…. S espressem je to poněkud jiné, a to jsem si právě v onen zmiňovaný pátek uvědomil…

Jak vypadá předávkování kofeinem? V mém případě naštěstí ne tak, že bych neusnul, to opravdu nepamatuji, že by se kdy stalo. Ale spánek je mimořádně lehký a přetrhávaný, přičemž probuzení přijde (v sobotu!) tak kolem šesté (po pěti hodinách spánku) a vypadá, jak kdybych celou noc ležel na pružině, která se ráno uvolní a vymrští mě tak, že se rozplesknu o strop a o dalším spánku už nemůže být ani řeč. Ono se to zdá být fajn, ale problém je v tom, že se vlastně jedná o kontinuální excitaci kombinovanou se šílenou únavou, která se docela slušně přes den prohlubuje… ;)

No a co následovalo v sobotu? Dlouhý běh, přece… ;) A tam už se tělo sakra mstí… dvacet kilometrů jsem uběhl s absolutním sebezapřením, dokonce jsem ke konci chvílemi i šel.. prostě docela bída. Zejména posledních pět kiláčků byla skutečná chuťovka…. Vcelku logicky.

Navíc po dlouhém běhu nenásledoval odpočinek, protože jsem odpoledne slíbil focení MTB závodů. Takže dalších sedm hodin na nohou…. V neděli návštěva u příbuzných a nohy vcelku pochopitelně bolely tak, že jsem nedělní běh vynechal….

Jako laik bych předpokládal, že předávkování kofeinem skončí, pil jsem hodně vody, ten kofein se přece jen s tekutinou musí nějak z těla dostat…. A ono to nefungovalo! Kofein se mě držel jak ho*no košile až do pondělka, takže jsem si pocit povrchní excitace kombinovaný s hlubokou únavou skutečně užil až do morku kostí… No nic, jsa obohacen o cennou zkušenost, stejnou kravinu opakovat již opravdu nehodlám…. Ale dobrý kafe je dobrý kafe, mňam! ;)

O otrávenosti…

Pátek, Září 15th, 2006

… tak tu takhle večer sedím a jsem otráven, je mi fakt smutno. Jsem otráven úplně posledními excesy, které se nám bohužel objevily kolem behej.com. Ono se to asi dalo čekat. Tak, jak behej.com roste, objevily se postupně a nejdříve v diskusi lidé, kterým určitě nejde o běhání nebo svobodnou výměnu informací. Pod rouškou diskusní demokracie začali fórum zasí*at osobními invektivami, kdy už nejde o podstatu věci, ale o to zaexhibovat, ponížit ostatní a hlavně po sobě zanechat smrad. Hořce jsem si vzpoměl na postík v blogu Iva Lukačoviče, kde mimo jiné říká, že „… čas od času zaznamenám, že se lidé baví intelektuálními přestřelkami na svém blogu. Navzájem se obviňují z maličkostí, dokazují si kdo má pravdu, zveřejňují screenshoty smazaných diskusních příspěvků a občas si navzájem pohrozí nějakou tou žalobou. V těchto intelektuálních bitvách nelze vyhrát. Každý kdo se jich zúčastní ukazuje ostatním svojí malichernost. Absolutní vítězové těchto bitev jsou ti, kdo tyto války vůbec nesledují…“

Teď se stejný fenomén rozšířil do diskuse pod články na behej.com jako například dneska pod článkem o Milošově běhu kolem republiky. Jaká je skutečná realita? Organizátor původně zamýšlenou akci prostě nezvládl, téměř nikdo se nepřihlásil, Miloš se do toho pustil sám prakticky bez podpory a my jsme se logicky deset minut po dvanácté přidali, aby o tomto neuvěřitelném výkonu vůbec někdo věděl. No a rázem se najde někdo, kdo začne v komentářích chytračit, že si dáváme nálepky „profesionální server o běhání a že akci nezvládáme“ apod. a podsouvá, že si jen chceme za minimální náklady zvýšit návštěvnost apod. Aniž by si ověřil, že my sami s akcí nemáme prapůvodně společného vůbec nic… Jen prostě chceme pomoci dobré věci a pekelně fandíme Milošovi. Pokud chtěl pisatel otrávit, tak se mu to určitě povedlo, to mu garantuji, může usínat spokojen.

Původní tragédí blog a následně i behej.com vznikl z vášně a lásky k běhání. Na tom se zcela jistě nic nezmění teď ani v budoucnu. Já osobně už (chválabohu pro behej.com :) nejsem nijak zvlášť hybnou silou, server vzkvétá hlavně pod vedením Tučňáka a Radka myslím ke spokojenosti většiny běžecké obce. A hle, najednou se někde objeví: co když na tom někdo vydělá? Ale fuj, takové sprosté slovo, vydělávat peníze! Přestože si každý psychicky zdravý člověk s IQ větší než šedá litina spočítá, že i při relativní budoucí ekonomické úspěšnosti takového serveru lze pokrýt jen část nákladů a určitě to nikdy vzhledem k velikosti trhu nemůže být zdroj velké obživy pro ten dnes už docela velký tým, který behej.com tvoří…

Ale co, to nevadí. V česká a slovenské poněkud zasmrádající kotlině se dokážeme tak smrtelně porvat o pár korun (hlavně aby se nám snad někdo neobohatil pod heslem „když já ne, tak po něm aspoň pošlu svou jedovatou slinku, třeba mu taky chípne koza…“), že nám téměř vždy zaručeně uniká širší smysl….

Že chceme mít na behej.com rozumnou reklamu? Že bychom časem chtěli na behej.com něco tu a tam rozumně prodávat? Ať si to přemílám jak chci, nevidím na tom nic zlého, vždyť tu přece nikdo mic nekrade ani neskrývá… Koneckonců jsem si dal tu práci (člověk nic nemá podceňovat, sebereflexe je důležitá), že jsem si přečetl své první dva články o behej.com zde a zde, zda-li se něco nezměnilo v naší misi a neuvědomujeme si to. Nezměnilo. Baví nás to, otřepeme se z útoků malých lidí a zase bude dobře. Bohužel ale někdy trvá, než člověk ten jedovatý flus ze sebe dostane, co se dá ale dělat…

Další pro mě neuvěřitelná věc. Chceme se víc dostat na Slovensko. Logicky. Prakticky stejný jazyk, možná větší komunita, včetně velmi přirozených komerčních souvislostí. Normální logická úvaha. Oslovili jsme pár slovensky hovořících lidí, které známe. Rýsuje se to slibně, nicméně jeden jinak jistě bezvadný kolega ze Slovenska mě doslova zbořil svým pohodovým mailem, kde mimo jiné říká, že „… mentalita Slovákov je iná, ako Česká. Napríklad niečo, ako Tragéd team by sa asi u nás uskutočniť nedalo, lebo každý by dumal, koľko na tom iniciátor zarobil…“ To mě fakt odrovnalo. To už není otrávenost, ale smutek. Tahle československá společnost asi opravdu potřebuje další desítky let k tomu, aby se ona malost z našich duší vytratila…

No, to nevadí. Zafňukal jsem si. Zafňnukal jsem si na svém vlastním blogu a nikdo to číst ani chápat nemusí. Nicméně já někde v koutku duše věřím, že vypouštěčů smradu je v naší velké partě drtivá menšina…. Dokud budu adminem fóra, budu jejich jedy mazat. Pokud by to snad chtěli vnímat jako absenci demokracie, nebráním jim v tom… mohou jít jinam, Internet je dost velký pro všechny.

A víte co je teď nejdůležitější? Že se na zítřejší dlouhý běh těším a že se mi snad konečně vrací ona zoufalá a současně osvěžující tragédí urputnost uběhnout maraton… Dobrou noc ;)

Tak který?

Pondělí, Září 11th, 2006

… tak jsem se do toho pustil seč mi tělo dovoluje. V sobotu padla osmnáctka a plán je navyšovat délku dlouhých běhů až k magické třicítce, půjde-li to alespoň trošku. Otázka zní: do jakého maratonu jít? Bohužel jsem vzhledem k plánované cestě opustil myšlenku relativně blízkých Drážan 22. října (staré chyby opakovat fakt nechci ;) a spustil diskuzi o maratonech někdy v listopadu.

Zatím to vypadá na Českou Lípu, která se běží 4.listopadu. Českolipský maraton má pro mě dvě výhody. Jednak je to blízko a jednak vyhovuje termínově (tedy listopad). Tam bohužel výčet výhod končí. Je to krosmaraton a já opravdu nevím, co si v tomto konkrétním případě pod tím představit, protože na Internetu patrně neexistuje jiný odkaz než minulé výsledky a nějaké starší propozice. Další věc je fakt, že maraton z předchozích výsledků běží tak třicet chrtů, které uvidím tak maximálně 200m po startu. No nic, to je holt daň za to, že jsem maraton nezvládl dříve… Nemáte prosím někdo zkušenost s tímto maratonem? Případně znáte onen desetikilometrový okruh, který se čtyřikrát běží kdesi u Sosonové? A nenapadá vás náhodou ještě jiný maraton v listopadu? Předem dík za odpovědi, pomůže mi to!

Madonna Inc.

Čtvrtek, Září 7th, 2006

Přiznám se, že na Madonnu by mě skutečně jít nenapadlo. Její muzika se v mých sluchátkách se vyskytuje opravdu zřídka, ne-li nikdy. Na druhou stranu se ale přiznám, že jsem měl radost, když mě nečekaně na Madonnu pozval můj kamarád a současně byznys pátn' Dan.

Vzhledem k mému názoru na Madonninu hudbu jsem určitě nečekal úžasný koncert typu březnového Chrise Rea, čekal jsem podívanou. A když Madonna sjela od stropu Sazka arény na impozantní pódium v diskotékové kouli, začal jsem tušit, že zklamán nebudu. A taky že nebyl. Hodně dobré aranžmá, výborná světla a videoprojekce, trošku zkratkovitá symbolika, skvělá choreografie, showmanka Madonna, prostě pastva pro oči. Ano, Madonna jistě nemá ten správný hlasový fond, ale to přece v popu vůbec nevadí. (Mimochodem, když se bavíme o hlasovém fondu, určitě si poslechněte nové album Christiny Aguileiry Back To Basics, nelekněte se toho jména a určitě si to užijete.)

Madonna je tradičně provokativní, používá do jisté míry zkratkovitá sdělení a já nevím co ještě. Na druhou stranu opravdu nechápu poněkud přecitlivělé prohlášení kardinála Vlka o urážce věřících, kupčení z křesťanskými symboly a podobně. Snažil jsem se urazit po celou dobu show a nedařilo se mi to, naopak myslím, že Madonna spíš křesťanské symboly propaguje a já sdílím její názor, že skutečný Ježíš Kristus by s tím až takový problém neměl. Ano, promítané obrovské číslo symbolizující počet nemocných dětí AIDS je zkratka, adresy webovských stránek příslušných nadací už za prostou zkratku označit nelze. A tak podobně.

Madonnina hudba skutečně není moje oblíbená. Ale mám respekt k její pracovitosti, smyslu pro detail, dotahování věcí k téměř až dokonalosti. Prostě v prvé řadě vynikající byznysmenka a profesionálka schopná vytvořit produkt, který baví spoustu lidí a možná jim – byť v módní zkratce – cosi sdělí. Jsem s tím v pohodě ale současně chápu, že každému to nevoní. (Napadá mě jistá analogie s Lance Armstrongem, ale to už je jiná kapitola ;) Nicméně některé recenze, jako je například ta dnešní na iDnes, to jsou texty z oblíbeného českého nekonečného seriálu „jen si tak trochu jedovatě plivnout“ a vypovídají spíš a klinickém stavu duše autora než o předmětu recenze ;)

Z Madonny jsem přijel fakt pozdě (nechápu, proč ta potvora záměrně začíná hodinu po oficiálním začátku) a měl strach, že ráno nevstanu kvůli běhání. Nakonec ale úžasné počasí v podobě zvolna začínajícího podzimu vykonalo své a já si to ranní běhání fakt užil… a hádejte co jsem měl ve sluchátkách! :)

Tak a máme po prázdninách…

Pondělí, Září 4th, 2006

… a já jsem zpět s psaním blogu ;) Asi by se slušelo po takové pauze poznamenat, jak jsem pokročil…. nu, nic moc. Červenec jsem věnoval plánovitě kolu, srpen byl určen kromě kola též pro rozběhání. Na to měla být určena dovolená, první týden u móóře jsem každý druhý den lehce a krátce běhal a trénoval odolnost vůči vedru. To docela šlo. Druhý týden dovolené na Šumavě byl určen už pro ostřejší rozběhání, ale osud chtěl jinak. Využil jsem totiž jediný den přesunu od moře směr Šumava k vyjížďce na kole. O co kratší, o to intenzivnější. No, neužijte si to, nová silnička, jediná příležitost k vyjížďce…. další možná příležitost až za týden… zkrátka jsem se zmáčknul co to šlo… ;) Což by vůbec nevadilo…. kdyby… Kdyby zrovna na potvoru můj potomek nechytil rýmu. Normálně by s ní moje imunita asi zabojovala, ale po tomhle crash tréninku trvalo rýmě pouhé tři hodiny od prvotního podivného pálení v krku do okamžiku, kdy se rozvinula naplno. A trvala tentokrát skutečně deset dní přes všemožnou aplikaci mých osvědčených antirýmových postupů

Abych to zkrátil, z běhání na Šumavě nebylo nic a skutečné rozběhání nastalo až na úplném konci srpna. A musím říci, že rozběhání bolí, a to docela dost. Nemám zas až tak moc času, maraton chci zkusit v listopadu, takže konec běžeckého poflakování. Za poslední týden jsem dal přes čtyřicet kilometrů, pomalu, ale jistě :) Ono to půjde… ;)