Šajzewoche s mírně optimistickým koncem

Začalo to předminulý čtvrtek o státním svátku. Běžel jsem dlouhý běh (2:40) a trpěl jsem snad ještě víc než normálně a bohužel jsem musel zase kousíček jít. Nohy se prostě nezvedaly ze země, šlo to blbě. Ale obecná únava zase taková nebyla. V pátek jsem šel vyklusat osmičku, ale nohy bolely opravdu hodně, navíc jsem se cítil unaven pocitově víc, než odpovídalo únavě po čtvrtečním dlouhém běhu. V pátek odpoledne jsem už připomínal mrtvolu poháněnou větrem, dokonce jsem už ani nemohl řídit cestou na chalupu…

Sobotu (poslední zářijový den) jsem vypustil a díky tomu nakonec přece jen těsně nedal 200km na září. Přišla choroba. Vypadalo to zprvu jako počínající rýma, ale současně pobírané dávky antioxidantů chorobu zjevně zaskočily. Rýma nebyla, ale zato jsem se prakticky až do tohoto pátku (tedy týden!) potýkal s bolením v krku. Docela úporným, ale jinak nic. Žádné smrkání, žádná teplota, nic. Jen bolení v krku. Nepamatuji si podobný průběh nachlazení, mikroby se prostě mrchy chovají zvláštně, ale třeba se zrovna zalekly mé současné tréninkové zarputilosti :)

Suma sumárum, celý tento týden jsem běhal s bolením v krku. Úterý lesní desítka, čtvrtek lesní třináctka a v pátek jsem zkusil mírné intervaly do kopce. A tam se asi stala drobná chybka. Nedaleko místa, kde vybíhám na své lesní okruhy, je asi 400m zpočátku hodně prudký kopec, který se dá oběhnout zpátky po asfaltu z daleko mírnějšího kopce. Dohromady kilometr. Ideální, kopec je přítel. Dva kilometry tam, čtyři intervaly, dva kilometry zpátky. Dohromady osm kilometrů, na páteční podvečer nádhera. Dobře vím, že speciálně v tomto případě je třeba si dávat majzla na zranění, takže kopec jsem vybíhal opravdu v klidu, tak chlup nad 160 tepů. Tudíž kdoví jestli se to dá vůbec nazvat intervalem, je to stále ještě komfortně v aerobním pásmu. V klidu jsem doběhl a byl spokojen, že neudělal nějakou blbost. Ale…

Včera v sobotu pauzička, na dnešek naplánovaný dlouhý běh. Ještě VČERA jsem někomu vykládal, jak bylo moudré poslouchat Miloše, který mi doporučil koenzym Q10, tudíž i přes rapidní nárůst objemu za září žádné potíže (teda kromě toho, že mi to neběhá nijak zvlášť rychle a dlouhé běhy jsou normální muka, ale to je zase jiná kapitola :).

Věci se nemají zakřiknout. Dneska jsem vyběhl na plánovaný delší běh a překvapivě jsem byl úplně jiný člověk (že by pomohly ty kopce?), tempo na mě slušné, prostě radost běžet, zase po dlouhé době. Nijak jsem to nehrotil, ale běželo se tak nějak samo… Až do sedmého kilometru. Tam mě cosi začalo tahat v lýtku, bohužel velmi podobné pocity jako před dnes už skoro dvěma lety, kdy jsem s tím laboroval víc než měsíc. Tehdy to bylo asi botama a noha levá, teď to botama není a je to noha pravá. Lýtko jsem zkusil protáhnout, bolelo. Takže jsem běžel dál, ani ne tak moc přes bolest, dával jsem si pozor na styl, nic přes závit, opatrně…. Ale ono to stejně běželo! Nakonec jsem běh zkrátil, dal necelou dvacítku, ale tempem 5:45, což je na mě strašlivě rychle. Ovšem překvapivě subjektivně bez velké námahy. A nijak bídně mi nebylo až na to, že lýtko jsem cítil, a to zejména po doběhu. Bohužel, déle po doběhu už bolelo, a to docela dost. Pokus o protažení končí náběhem na křeč. Takže Fastum gel. Teď stejně dva dny díky nedostatku času běhat nemůžu, tak dám nožce klid. Ve středu mám den dovolené a měl bych stihnout dlouhý běh. Tak uvidím. Mísí se ve mně velmi dobré pocity paradoxně z dnešního běhu a obavy, co bude s nohou zrovna v závěru přípravy na den D, t.j. 4. listopadu…. Snad pomůže běžecká štěstěna.

3 Responses to “Šajzewoche s mírně optimistickým koncem”

  1. Luděk napsal:

    Ještě než-li jsem dočetl poslední řádky posledního odstavce s problémem bolesti v lýtku, říkám si, to chce fastum gel a dva tři dny klidu. Takže vidím, že už si víš rady. Po pauzičce běž jen pomalé tempo, žádné úseky či intervaly a nepřeháněj to s délkou. Hlavně nezapomínej protahovat v úvodní a závěrečné pasáži tréninku. Pokud se už ozvou bolesti jaké popisuješ, protahování moc nepomůže, a naopak může uškodit. Jinak držím palce, aby ti cílevědomá příprava vydržela do dne D bez zranění a nemoci a pak už bude vše jen o vůli. Objemy okolo 50 km za týden dávají dobrý předpoklad úspěchu.

  2. Mirek Kostlivý napsal:

    Když jsem četl to povídání od začátku, obával jsem se horšího závěru, ale vypadá to nadějně, neboť: a/ na lítko postup dle Luďka a hlavně masírovat, masírovat a zase masírovat (můj oblíbený postup, když mě někde něco začne píchat) a b/ na bolení krku (tak jak to popisuješ) používám léta Hexoraletten, většinou to brzo zmizí a běhat se s tím dá. Jinak vytrvej v tréninku, úspěch je zaručen!

  3. m.thums napsal:

    Přepereš to, neboj…že někde něco píchá, tahá a hlavně před dnem D je normální :-)), že se běželo nakonec OK, tak to je také normální, tak že to prostě normálně dáš !!!