Murphy

Murphyho zákony neúprosně fungují. Ještě v minulém příspěvku jsem konec minulého týdne považoval za optimistický. No, nakonec moc nebyl. Mé problémy jsou dva. Krk a noha.

Tak nejprve téma jednodušší. Krk. Optimisticky jsem minule tvrdil, že má bolest v krku trvala týden a použil jsem minulý čas. Chybka, chybka. Ledva jsem šajzewoche příspěvek dopsal, bolest v krku se vrátila. A opět. Bolest, tentokrát už fakt docela velká. Nic víc, žádné frkání, žádná únava. Běhat se s tím dá, ale na optimismu to nepřidá. Teď v neděli večer snad bolest už doznívá (po čtrnácti dnech!). Ale zakřiknout to už nehodlám.

Horší je noha. V minulém zápisku jsem popsal stav, kdy se cosi nehezkého stalo v mém pravém lýtku, jakési podivné tahání. Neponechal jsem nic náhodě, dva dny dal pauzu, mazal Fastum Gelem (žádné protahování, to by nemuselo být ok). Ve středu jsem vyrazil na lesní desítku, zvolna, úžasné počasí, úžasně se mi běželo, lehce, žádná bolest, prostě paráda.

Můj okruh má deset a půl kilometru. Poslední dva kilometry jsem si dal opravdu záležet, abych dobíhat ještě volněji. Běželo se mi krásně, poslední kilometr jen hodně příjemný a volný výklus. Po deseti kilometrech a sto metrech najednou známé a bolestivé zatahání v lýtku… a bylo to tam znova. Zbývajících čtyřista metrů jsem dobíhal s bolestí a následovala klasika. Bolest, při pokusu nohu protáhnout do špičky bolest až křeč. Takže znova dna dny pauza, znova klid, Fastum Gel.

Sobota. Teprve druhý běh za týden. Chtěl jsem zkusit něco delšího, mám tři týdny do maratonu a dle plánu měl být poslední opravdu dlouhý běh. Nebyl. Byl jsem v jizerkách, vyběhl jsem šíleně opatrně a začínal pomaličku do kopce (to dělá noze překvapivě nejlépe). A po půlhodině a třista výškových metrech švih, zatahání v lýtku a znova bylo po jakémkoli komfortu. Uběhl jsem necelé dvě hodiny s bolestí (snesitelnou) v lýtku. Po doběhu opět bída a utrpení, bolest. Lýtka se bylo těžké vůbec silněji dotknout. Navíc mám pocit, že jsem si v lýtku nahmatal nějakou maličkou bulku, kdoví co to je. Co hůř, mám pocit, že lýtko mělo tendenci trochu napuchnout (jako kdysi). A to není óká ani náhodou. Teď večer druhý den už je to o moc lepší, lýtko jsem rozmasíroval, cítím ho jen lehce a myslím že bolest odejde… ale celé se to bohužel může opakovat při dalším běhu, a to mi na optimismu moc nepřidává.

Proč? Reálně jsem přišel o nejtvrdší týden tréninku, který by mi býval pomohl nejvíc. A teď nevím, zda-li se mi do maratonu podaří lýtko vyléčit. Navíc nemůžu přestat běhat a dát noze úplný klid, to bych to taky mohl zabalit. Takže žiju v nejistotě a kdybych ten maraton neměl běžet, tak to by mě fakt nehezky dostalo :( Omlouvám se za poněkud pesimistický příspěvek. Jakýmikoli radami ohledně lýtka mi uděláte radost, jen vynechte prosím ty, které říkají dej si pauzu nebo neběž teď maraton ;)

Taky popírám, že bych měl rychlé nárůsty objemu. Neměl, věřte mi, tělo jinak poslouchá bezva. Sice běhá pomalu a nedoběhne daleko, ale přetažen nejsem. Tak dobře se už znám. Jen mě vytrestaly asi ty (tak s citem!) běhané kopečky.

2 Responses to “Murphy”

  1. Luděk napsal:

    Vynechávám radu ...

  2. NNN napsal:

    Pokud jsou příhody v tvém lýtku „skokové“ pak dle mého podezření padá na cévní/žilní systém (složitý systém s různými záklopkami, obchvaty atd… ) . Při tempových bězích ( na hraně AP ) mi tohle dělá levé lýtko. Přikládám to nějaké horší distribuci kyslíku a živin do tohodle místa a s tím souvisejícími problémy ( místní překyselení, ztuhlost, náběh na křečování , možnost vzniku variaxů ). Pokud je to vážné doporučuji vyšetření na Doppler sonografu. PS: zatím to úspěšně rozběhávám ;-) .