Zase pro radost

No tak snad konečně. Dnes večer jsem s kamarádem B. (zotavuje se z prasklé achilovky = squash) a novou čelovkou vyrazil na osmičku. A zase konečně pro radost. Pohoda, pokecali jsme a to nejdůležitější… poprvé po dlouhé době mě nic podstatně nebolelo.

Smůla před maratonem mě pronásledovala víc, než bych si přál. Jednak se mi po služební cestě minulý týden vrátila nezanedbatelná bolest v krku, což jsem skutečně nečekal. Asi mi tam dlí někaký šmejd (je mi buřt jestli to je bakterie nebo virus) a ničit prášky ho nemůžu, protože by to byl konec maratonu. Takže jsem ho ničil cucavými bonbony proti bolesti, céčkem a čajem. Ťuk ťuk, je skoro pryč (ale to jsem si myslel už dvakrát :)

Horší je lýtko. Konzultoval jsem vše do detailu s Milošem a vypadá to na prasklé svalové vlákno, které dávám pomalu dohromady. Snad mi už zmizela boulička (krevní výron?) v lýtku plus noha mi už prakticky nenapuchá. Tzn. mýtický tapering není tapering, ale normální pauza :( Popobíhal jsem míň než bych chtěl a dnes byl první den, kdy lýtko dalo téměř pokoj. Takže snad se toho maratonu nějak dočkám (ťuk ťuk radši znova) a dokonce už znám i českolipský okruh, byl jsem tam v neděli s Albertem… Ale to až v dalším postu.

Comments are closed.