Rock bottom

Tak docházím k názoru, že v minulém životě jsem musel být minimálně ten, kdo Feidippidovi nedal napít při jeho běhu z Marathonu a ten to kvůli tomu následně nepřežil, nebo jsem ho rovnou utloukl starověkou násadou od lopaty a historické anály to již nedokumentují. Jinak by totiž níže uvedené snad ani nemohla být pravda.

Mé potíže s nohou jsou všeobecně známy. Léčil jsem vše dobře, ale nedal na rady zkušenějších, abych se na maraton vykašlal. Až do dnešního rána jsem měl pravdu já. Noha se léčila bezvadně, sice jsem poslední tři týdny běhal tak 25km týdně, ale to se koneckoců dá brát i jako tapering. O víkendu v soboru necelá patnáctka s Albertem po horách, opatrně, bez problémů. V neděli večerní osmička, bez problémů. Nohu jsem sice trošičku cítil, ale o bolesti nemohla být ani řeč.

Dnes jsem už chtěl jen tělo polechtat mírnou pětkou, v naprosté pohodě. Což jsem taky udělal. Naschvál jsem si vzal na sebe teplé věci a už v klidu a pohodě vyrazil. Po dvaceti minutách běhu jsem si tak říkal, jak se vlastně na tu náročnější trať v lese těším a současně přemýšlel, zdali si s sebou vezmu iPoda a co si vlastně do něj nahraju. Klusalo se mi úžasně.

A jak si tak lebedím v povznášejících myšlenkách, najednou cítím zatahání v pravém lýtku. Další dva kroky a v lýtku zřetelně luplo. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to musí zdát, že už jsem hypochodr. Velká bolest mě bohužel vzápětí přesvědčila o opaku. Zbytek jsem došel, běžet se nedá.

Mám po sobotním maratonu, nemá smysl si nic nalhávat, tohle nerozchodím (vlastně jsem rád, že mohu chodit;). Už to první zranění varovalo, teď se jen potvrdily prognózy. Zrovna teď, když vím, že už něco naběháno mám a ten maraton bych sice stopro nezaběhl rychle, ale snad určitě bych ho doběhl. Že mi mírně řečeno není zrovna super na duši, netřeba rozvádět.

Potřebuju pauzu a vrátit se ke kořenům. Teď nebudu řešit nic, vrátím se k pohybové pestrosti a najdu znovu tak důležitou radost z běhání. A je úplně buřt, zda-li člověk běží sedmičku nebo pětadvacítku. Pak se uvidí.

S tím souvisí také to, že na nějakou dobu nebudu na blog psát. Ono jednak nebude co a jednak se potřebuji nějak mentálně resetovat. Koneckonců ani s mými posledními zápisky nejsem spokojen, vytratila se z nich ta pomyslná šťáva, která snad v mých textech v minulosti někdy byla. Jasně, zůstalo pár dobrých věcí, parta, fórum, částečně i behej.com (i když já zdaleka už nejsem tím hybným prvkem), to je doufám dobře. V poslední době dělám spoustu věcí „přes závit“ a ono se to pak vrací. Prostě potřebuju pauzu. Tak se mějte zatím všichni moc fajn a dík za podporu!

7 Responses to “Rock bottom”

  1. m.thums napsal:

    Ahoj, nedáš teď, dáš jindy, maraton Ti neuteče, škoda chtěl jsem přijet, takhle nejedu, potřebuji také odpočinout…no nic až bude další, dej vědět, já bych to nechal na PIM, tam se nás sejde dost, můžeme třeba posedět, poklábosit, uvidíme. Tak se měj hezky a neklesej na mysli, jednou to dáš…

  2. Radek napsal:

    Myslím, že to rozhodnutí o „vymytí mozku“ od starostí je to nejlepší, co jsi mohl udělat. Trochu jsi rozesmutnil početnou skupinu nás Tragédů-dětí, kteří se ti chystali udělat v sobotu doprovod a dovést Otce zakladatele do cíle i po jedné, ale jak píše Mirek: dáš to jindy a když ne, prd se stane. Spustil jsi lavinu a ta jede, co víc sis mohl přát!

  3. Milan napsal:

    Mentální reset potřebuje většina z nás.Málokdo tomu uteče.Držím Ti palce.

  4. STJ napsal:

    Zdravím Možná by ti pomohlo, kdyby ses příště nepřipravoval na žádný konkrétní maraton. Prostě běhej jak ti to půjde, udržuj vytrvalost na „maratonské“ kondici a pro účast na závodě se rozhodni třeba jen týden, nebo dva předem. Nebudeš se pak nervovat blížícím se termínem a riziko úrazu, nebo nemoci je za jeden týden celkem malé. Pokud máš za cíl „doběhnout“, pak stejně nemusíš nijak zvlášť ladit. Dlouhodobé pravidelné běhání ti dá více jistoty, než nárazový tréning podle maratonského plánu. STJ

  5. Exploser napsal:

    Nevyšlo dnes, vyjde jindy. Možná je to tak zatím i lépe, protože napětí z těšení se na očekávaný cíl stále zůstává. Co budeš dělat, až ten maraton jednou zaběhneš? Budeš pokračovat dál nebo dáš běhání na hřebík? (…) Jinak ale proč si nedat nejprve nějaký kratší závod? Já jsem třeba nezačínal maratonem, ale jen půlmaratonem…

  6. mIREK napsal:

    Ahoj,

    no já taky nedopadl letos nejlépe… V jordánsku to ještě šlo, ale už v praze byli problémy, dal jsem si pauzu a poté začal trénovat na Košice a měsíc před nimi v kopci „táh“ a konec…

    Dva týdny jsem skoro chodil, půl hodina chůze mi dělal problémy. Zánět zánártního kloubu a propadlá příčná klenba mě zastavili… V Košicích (ještě před návštěvou ortopeda) jsem si dal půlmaraton a potom to zabalil, ale potěšilo mě, že aspo tu půlku jsem dal na ten stav vcelku slušně (alespon prvních 15km)…

    Pak jsem dlouho nic nedělal, ted jsem byl za posledni dva tydny dvakrát běhat a užil jsem si to, i když poprvé mě to stejně vadilo, podruhé to už bylo lepší… Ale stejně s tím musím něco dělat…

    Dej pauzu a až bude absták, tak se mu poddej ;-)

  7. NR napsal:

    Něco podobného mě potkalo před pár lety – přes 1 rok laborování se zraněním, mám běhat, nemám, furt dokola.

    Nakonec pomohlo jediné: vykašlat se na běhání a další pohyb na 6 měsíců, pouze rehabilitační cvičení… Je to hrozně dlouhé, ale od té doby fungují nohy znovu.