Trocha trablů

Jo, jo, zatímco pár kolegů prožívá hezké chvilky při doběhu různých závodů (třeba sobotní Kladno nebo nedělní Grand Prix v Praze), mně zrovna do skoku není. A to ten týden začal fakt dobře. V úterý se mi chvíli dokonce běželo tak hezky, že mne políbila můza na jeden zápisek nebo spíš zamyšlení… ale to snad někdy příště. Jinak celkově vzato, mám vždycky pocit, jako kdybych začínal běhat znova. Naštěstí to trvá jen do chvíle, kdy si vzpomenu na loňský říjen jak sedím po pár pětkách v pokoji s ledem na kolenou a roním krokodýlí slzy… teď to je přece jen lepší. Už žádné pětky něběhám, vždycky to je kolem desítky a prokládám to nějakým tím kolem. Ovšem tempo běhu se nezlepšilo, ani náhodou. Tučňákovo pohodové tempo hodina/desítka je pro mne vcelku svižné, tam je asi ten rozdíl… (ale zas nevím, jestli trochu nekecá čidlo na noze, zdá se mi dost pesimistické, mrcha, nebo je skutečnost taková skutečně tragédí?!…) No, tyto junk miles si prostě odběhat musím. Ale.

Pořád mne trápí ten (asi) úpon na vršku pánve. Už jsem o tom koneckonců psal v konferenci, ale léto to přečkalo (aniž jsem běhal!!), teď to pobolívá, nic moc. Vydržet se to dá, ale jak zrychlím (hlavně na asfaltu), tak to prostě cítím. Zatím zvolím metodu, že to prostě musí přebolet.

Nicméně v pátek jsem měl vskutku nepoznanou a pozoruhodnou zkušenost, nevím co to bylo a už jsem se o tom letmo zmínil v minulém zápisku. To bylo tak. V pátek ráno cosi (pozor, zcela v klidu bez divokých pohybů) vykládám kolegům v práci a „něco“ mi maličko (dalo by se říci dokonce příjemně) luplo v ruce, přesněji v paži. Takové to příjemné neznatelné lupnutí, když někdy přeskočí šlacha nebo sval. Fajn. Za hodinu jsem ruku cítil. Za dvě hodiny by se dalo říci, že ta ruka bolí. Po obědě ruka už bolela jako kráva s tím, že určitý pohyb směrem od těla vyvolal nesnesitelnou bolest. Jel jsem odpoledne na nějakou schůzku, řídil jednou rukou a když jsem na to zapomněl a postiženou levačkou pohnul, tak jsem si sám pro sebe v autě zařval bolestí. Studený pot, asi trochu teplota z bolesti. Před schůzkou u zákazníka jsem usoudil, že bez utlumení bolesti to nepůjde. Naštěstí hned vedle byla lékarna a já do sebe vpravil nějaký ten blahodárný Ibalgin. Fungoval skvěle. Dvě hodiny jsem na schůzce seděl, Ibalgin zabral a otrnulo mi.

Jednou rukou jsem odjel domů a zjistil, že pokud vím, jak s tou rukou hýbat, tak se to dá vydržet. Jen ten kritický pohyb od těla jsem nesměl udělat, Ibalgin, neibalgin… No, a v tu chvíli jsem začal zkoušet pohyb jako při běhu…. vida, ruku cítím, ale dá se to vydržet. No, dopadlo to tak, že jsem s Alešem oběhl devítku v klidném tempu, paži jsem si stáhnul ortézou určenou původně na tenisový loket…;)

Horší bylo sobotní ráno. Ve čtyři hodiny jsem byl bolestí vzhůru, navíc jsem musel v půl sedmé odjet bezmála třista kilometrů do Brna, takříkajíc do oběda na otáčku. Cesta tam, jednou rukou, nevyspalý, nazobán Ibalginem, fakt chuťovka. Ibalgin asi začal zabírat, protože cestou zpět kolem oběda už to bylo lepší. Nicméně tělo asi mělo dost. Chtěl jsem se původně potrestat dalším během, ale mentálně to nešlo. Doma jsem padnul úplně vyřízen do postele a usnul až do časného večera.

Dnes ráno ruku cítím, ale bolest už je minimální, dokonce i bez Ibalginu jsem se obešel. V poledne už jen zbytky bolesti, spíš by se dalo říci, že ruku zas jen cítím. Odpoledne skoro nic. Tak jsem vyrazil na desítku, teď sedím a zas mne bolí „jenom“ něco na té něšťastné pánvi. Jak bolest paže intenzivně přišla, tak zas odešla… Vtomabyseprase­vyznalo…. ;)

551 Responses to “Trocha trablů”

  1. Radek napsal:

    Tragéde, tak jak to popisuješ mi to přijde jak původem ze stresu, nikoliv ze sportu. Nevím, jak moc pohodovou máš práci, ale pokud tě to pouští ve chvílích volna, víkendech ap., možná tady je zakopanej pes. Zkus jednu drastickou metodu: aspoň týden chodit spát třeba v osm, klidně práci dožeň ráno v šest, po šesté večer nejez a nepij (klidně se nacpi v poledne), najdi si v knížkách o józe dechová cvičení na uklidnění, omez konzumaci černého čaje, kávy, alkoholu a masa a naopak pojídej věci s minerály a vitamíny. Jinak jsi zralej na odpis… Držím palec Radek

  2. Shadow napsal:

    Ja to nevidim tak pesimisticky. Nekde neco v tele obcas preskoci, a clovek ani nevi proc. Mne se pred par mesici hnuly plotynky v zadech pri obycejnem rannim strecinku po nenarocnem behu, ackoliv jindy taham na zadech priserne naklady nebo dovadim na karate a nic.… proste se stane. Boli to jako krava, proste se nekde skripne nerv. Chce to klid a trpelivost, taky trochu tepla a snazit se pokud mozno opatrne delat jako ze nic.… myslim ze princip podobnych zraneni je vsude stejny. Pokud to nekdo umi, muze zkusit trhnout zady nebo rukou a proste to odblokovat, ale jinak si myslim ze 1–2 tydny a prejde to samo… a jo, nejhorsi je 3–4. den. A co se tyce panve ?… no ja mam take vlastni zahadu – bolave kycelni klouby. Bylo to vlastne me prvni zraneni kvuli kteremu jsem v 16ti prestal behat. Honili mne po ortopedech, kazdy rikal neco jineho, mazal jsem se vsemi mastmi, nechal se rentgenovat, absolvoval ruzne rehabilitace, daval si tem nejake elektrody atd… a nic. Po par letech jsem zacal behat a po par mesicich se to obcas tu a tam objevilo zase znova… vlastne to mam do dnesnich dnu. Je to takovy indikator, ze beham moc rychle kdyz nemam natrenovano. Po pulmarathonu to bolelo jako prase, neb jsem mel asi tydenni vypadek. Pak to bolelo jeste dva dny a zase to odeznelo, i presto ze jsem behal dal a vic. Dneska jsem dal poprve v zivote 27km a nic.… ale priste az do toho budu prat co se tam vejde na nejake zavodni desitce, tak se mi ty kycle zase ozvou a dva dny budu pajdat jako ozrala.…samozrejme nevim jestli to je neco podobneho co mas ty, ale obcas to uz tak chodi, ze nas telo necim strasi, ale da se naucit s tim zit.
    V kazdem pripade preju brzke uzdraveni a dalsi kilometry !!!

  3. aerobní tragéd napsal:

    To: Radek. Stresu mám sice nadmíru, ale už si skoro zvykám. Každopádně je pravda, že stres a jídlo ovlivní výkon a trénink extrémně. S tím se teprve musím učit pracovat. Prostě se člověk musí chovat k tělu s přiměřenou úctou a ono mu to vrátí… Ta ruka ale určitě ze stresu nebyla, asi jsem si prostě přeležel nerv, nebo něco. Teď jsem si dodatečně uvědomil, že na té ruce často spím… ;)

  4. m.thums napsal:

    Ahoj, abych pravdu řekl, tak já už snad bolest ani nevnímám, dá se to naučit. Myslíl, že to přejde samo, spoustu toho zase porazíš sportem – vůlí…Jinak co mohu doporučit je " Bioaktivní Selen + Zinek ", myslím, že mně opravdu pomohl s tím zánětem v noze, že je to alespoň trochu snesitelné…. MT

  5. Radek napsal:

    Chlapi, v těle se nic neděje náhodou nebo bez nějaké příčiny a už vůbec bych netrhal s nějakou namoženou rukou a doufal, že mi to pomůže. To nechme asijským masérům, ty se učí celý život co v těle s čím souvisí. Zkus tragéde kromě předchoích doporučení ještě navíc horkou lázeň před spaním a sežeň si (třeba po internetu) mast rumalaya (rum to ale neobsahuje :). To je skvělá věc z Indie, u nás za cca 120–150 Kč, moc toho není, ale je mocná. Já teď s její pomocí zvládl trojboj hodinovka-maraton-desítka během pěti dnů bez větších obtíží a následků. Radek