Filipika proti žrádlu, verze 2.0

Možná si někteří z vás čtenářů minulého Maratonského deníku vzpomenou, kdy jsem napsal první filipiku proti žrádlu. Od té doby se mnoho nezměnilo, mám zhruba o jeden a půl až dvě kila méně než tehdy. To je málo. Jednak naše váha podvažuje (značně) a mých 78kg je krajně nereálná hodnota a prostě chci-li na své poměry slušně běhat, musím s váhou dolů. Ohledně běhání jsem přišel na jednu podstatnou věc, se kterou zcela jistě spousta zarputilých běžců nebude souhlasit. Ona věc je: nečekejte, že pouhým běháním podstatně zhubnete. Proč? Běhání je pro jedince, který není vybaven od přírody dobrým a rychle tuky spalujícím metabolismem, příliš malá a hlavně krátká zátěž. Přirozeně to se nevztahuje na opravdové tlouštíky, kteří trochu zhubnou po jakémkoli pohybu, protože jejich nadváha je o dost vyšší prostor a k hubnutí je velkorysý. Výše uvedená „krátká zátěž“ platí zejména ve srovnání s jízdou na kole. Na kole většinou trávíte podstatně déle času než běháním (nepočítám ultramaratonce a ty, kteří běhají 500km+ měsíčně), tudiž spálíte podstatně méně energie vyjádřené kilokaloriemi.

Jenže. Po roční zkušenosti jsem konečně pochopil! Já osobně běháním v brzké době zhubnu (teď už jsem si jist a basta!), i když nejsem zrovna vybaven oním dobře spalujícím metabolismem. Proč? Protože se totiž nejedná jen o výdej, nýbrž i příjem energie. Příjem energie není nic jiného než jídlo. Loni a letos jsem se příliš neuhlídal. Sice se nepřejídám nijak extrémně, ale se střídmou stravou to nemá též nic společného. Nu, v čem tedy spočívá mé prozření?

Poslední týdny jsem běhal a jezdil na kole. Nějakým zázrakem se mi dařilo držet sám sebe na uzdě, střídmější strava (ale žádné kruté odříkání) řekněme čtyři pět dní, pak jsem to vždy nevydržel a jeden dva dny se cpal. A v tom je ten podstatný rozdíl. Kolo tyto prohřešky daleko víc odpouští, sedíte totiž na kole hodiny a zátěž je směřovaná na nohy, přičemž vám díky délce zátěže docela vyhládne. U běhání to neplatí. Běh nemilosrdně trestá jakékoli obžerství, a to přirozeně nemám na mysli jen obžerství v řádu hodin před během, ale organismus se mstí i v případě debužírování např. před dvěma dny(!). Vypozoroval jsem, že mé – alespoň pocitově – lehčí a střídměji živené tělo běží podstatně lépe, než organismus, který dostal pecku v podobě knedla vepřa nebo „většího než malého“ množství čokolády třeba den nebo dva předem. Rozdíl je veliký, tréninkový efekt prokazatelně lepší. Radost z běhu neporovnatelná.

Tudíž závěr – nečekám od podzimního a zimního běhání enormní spotřebu kalorií, která převýší nepříliš kontrolovaný příjem jídla, neboli zimní obžerství. Nicméně se mi postupně daří pěstovat cosi, co bych nazval „přiměřená běžecká mentální anorexie“. Jinými slovy: pokud příliš žeru, následuje okamžitý trest. Prostě mi to neběhá a trápím se. Nechci-li se trápit, nesmím se přežírat. Jak primitivní, leč jak účinné… Přesto mi prosím radši držte palce ;)

12 Responses to “Filipika proti žrádlu, verze 2.0”

  1. Svaťa napsal:

    Myslím, že ten důvod, proč jídlo není tolik v rozporu s jízdou na kole, je taky ten, že na kole obvykle není organismus tak intenzívně zatěžován (soudě podle tepové frekvence), jako při běhu. Neumím si představit uzavřenou trasu (tedy start a cíl v jednom místě), na které by bylo možné 2,5 hodin jet na kole v takové intenzitě, aby tep neklesl pod 130 (snad jedině na velodromu). Ale při tepu pod 120 už člověk skoro nic nespaluje… A v tom je síla běhu. Fakt ale 30 minut běhu je málo na zhubnutí, tuky se začnou spalovat ve větší míře až po hodině, tedy to, co naběhám po hodině, si teprve mohu počítat… Myslím, že při tréninku na maraton je dost příležitostí k mírnému hubnutí.

  2. m.thums napsal:

    NIC si z toho nedělej, já s tím bojuji celých 5 let a tůdle, nůdle…Po maratonu paráda, teď to udržím…hm asi tak týden a nazdar, prostě mi chutná, nic naplat. Zase si říkám " co jsem pako ? ", přeci se nebudu ve 42 letech trápit hlady. Zrychlím ? Hm a co z toho ? MT

  3. Jitka napsal:

    Já jsem v poslední době vážila o 4 kg víc, než jsem chtěla. Už asi rok. Nic se mi s tím nedařilo udělat. Teď v srpnu jsem měla tak trochu „nervy“, nic hroznýho, ale přece jen – nakupily se starosti i radosti, spousta emocí a málo času na jídlo. Během 2 týdnů jsem byla o 4 kg lehčí! Šlo to úplně samo. Skoro jsem ale nejedla a měla jsem pořád příšernej hlad, jenže jsem se tím nezabývala, nebylo kdy. Je fakt, že se mi teď líp běhá a líp se cítím, jestli jsem se zrychlila, to nevím – pochybuju, uvidíme za 2 týdny v Istanbulu. No – je to jasný – zhubnout = hladovět, ať běháš nebo ne.

  4. Albert napsal:

    <p>Ono to s tím jídlem vůbec není jednoduchý. Spíše než nežrat se to chce zamyslet nad celkovou skladbou jídelníčku a taky nad frekvencí jídel během dne. Samotný nežrat nestačí protože to dopadne přesně tak jako píšeš – za dva tři dny tělo ohlásí že potřebuje a skončí to tím že dlabeme jako zdjednaný. Jenže celková změna stravovacích návyků je hezká fráze která v praxi moc realizovat nejde, protože to člověk musí změnit celé rodině. Mě se to trochu povedlo, ale občasné pecce v podobně vepřekdnedla se u babičky nevyhnu :) A hlavně hrozně ale hrozně miluju čokoládu. Vyzkoušej ten L-karnitin jak jsem ti říkal posledně na kole. Třeba ti taky zafunguje. A hlavně je lepší jíst málo a častějš, než se 1× denně pořádně nacpat a zbytek dne mít hlad. Je to jednoduchý – tělo si pamatuje že byl hlad, tak si začne ukládat tuk do zásoby a efekt je přesně opačný než by měl být.</p>

    <p> Pro Sváťu – já běžně jezdím na kole uzavřené trasy kdy mi tep po dobu tří hodin neklesne pod 130 pokud sám nechci. Navíc krátkodobý pokles není (třeba ve sjezdu) neznamená že tělo přestane spalovat tuky. Jen svaly si trochu orazí ( v tom vidím největší přednost kola před během – že seběhy výrazně víc bolí než sjezdy :-) ), ale tukový metabolizmus jede vesele dál, jakmile jednou nastartoval. A s tou intenzitou co píšeš je to právě naopak – pro hubnutí by bylo úplně nejlepší jet třeba 8–10 hodin tou intenzitou kolem 130 (nebo spíš místo konkrétních čísel cca 20 tepů pod Aerobním prahem), tedy čistě v oblasti tukového metabolizmu. Rovnice je v tomhle případě až trapně jednoduchá – čím déle tím lépe, intenzita nízká až velmi nízká. Ale kde by na to asi člověk vzal čas :-) </p>

  5. Zooza napsal:

    Hele Lidi, mohli byste mi spíš poradit jak přibrat??? Já mam totiž problém, že jsem snad až moc hubená… :( Jím normálně, ale jíst víc mi nejde, protože nemam tolik energetickej výdej…

  6. aerobní tragéd napsal:

    Zoozo, počkej po třicítce, to půjde snadno….

  7. Svaťa napsal:

    Čili suma sumárum: na zhubnutí tělesná aktivita (kolo, běh) dostatečně dlouhá na spalování tuků a doprovázená úpravou jídelníčku a stravovacích návyků. Ne hladovět.

    Zoozo, pokud Ti „hubenost“ nečiní nějaké potíže, proč na tom něco měnit? Jakákoliv změna (zhubnutí, ztloustnutí) je jakýmsi zásahem do vyváženého systému, který funguje, a pak může fungovat jinak (a nemusí to být vždy jen lepší).

  8. Lubosh napsal:

    Je to jednoduché: prostě energetický výdej musí být větší než příjem:-)

    Mám zjištěno, že i když třeba běhám 90 km týdně a moc si nedělám starosti s jídelníčkem (to ale neznamená, že bych si dával knedlo-vepřo, to ani náhodou), tak váha zůstává stejná. Dva měsíce před maratonem se ale hlídám a stáhnu to é 3–4 kg na váhu, kteru bych si zhruba přál.

    Jinak souhlas se Sváťou: nejdůležitější jsou dlouhé běhy při nižší intenzitě, kdy se spaluje nejvíc tuku. Takové 2–3 loudavé hodiny jsou ideální.

  9. RaMach napsal:

    A já souhlasím s Albertem – není to jen o množství přijaté stravy, ale i o složení. A taky se podepíšu pod to, že jíst méně a častěji je proti přežírání dobrý lék. Kdysi jsem chtěl kvůli vyšší výkonnosti zhubnout a platilo pro mne: jez co chceš, ale poslední jídlo ne později než v 18,00. Hlady jsem trpěl, hmotnost se nezmenšovala. A ráno jsem vždycky snědl celou ledničku. To nemělo smysl. Pak mi má „dietoložka“ napsala dietu založenou na 2 principech – 1) ráno sacharidy, odpoledne bílkoviny 2) jez častěji, ale míń. „Dietoložka“ mi „zrychlila metabolismus“. A za měsíc jsem shodil asi 5 kg, přitom jsem netrpěĺ hlady a cpal jsem se i večer! Částečně jsem držel zásadu oddělené stravy – tedy nejíst bílkoviny společně se sacharidy, tedy ne kuře zároveň s rýží, ale třeba kuře se syrovýni rajčaty. Vyhýbal jsem se sladkostem jako je čokoláda a oplatky typu „tatranky“, na kole jsem jedl tyčinky typu „musli“ a proteinové tyčinky (velmi výživné a i chutné). A tajná zbraň: syrová mrkev! Mrkve můžeš sníst kolik chceš a nepřibereš ani gram. Navíc ji musíš kousat, takže než sníš jednu velkou, trvá to a žaludek nahlásí, že nemá hlad. Takže přežrat se mrkví je úplně v pohodě do doby, než zežloutneš. Stálo to víc peněz, jen si tak bužírovat na libovém masíčku, ale účel to splnilo a „dietoložka“ do toho investovala hodiny a hodiny při přípravě obědů, které jsem si nosil do práce. Nižší hmotnost přinesla při testech pozitivum (vyšší výkon/kg a vyšší aerobní kapacitu/kg), na druhou stranu bylo negativem, že jsem částečně ztratil sílu. Na tom se ale dalo zapracovat speciálními tréninky, posilováním a tak… Bylo to fakt dobrý, tak s tělem manipulovat a nechat manipulovat! Teď už jím všechno (jen ty Tatranky ne) a mám zase těch 5 kg nahoru a večer co večer bojuje svědomí s plným talířem. Takže to chce nějakou vizi a rozumný jídelníček a všechno jde!

  10. Báža napsal:

    Ramachu a co si žral proto , abys tak vyrost???

  11. Kule napsal:

    Mně přijde, že žravost je spojená s tím, jak má člověk roztaženej žaludek. Pro zhubnutí mi pomohlo, že jsem měl 14 dní běhavku (asi střevní chřipku nebo něco). Za tu dobu se mi zcvrknul žaludek, takže jsem byl po pár soustech sytej. Když člověk sám sebe za tenhle pocit sytosti nepustí a nezačne se zase docpávat, tak by se žravost měla dát zvládnout, aspoň mě to tak poslední dva měsíce funguje a konečně vesele hubnu (musim zaťukat). Když přijde pokušení najíst se, i když už jsem sytej, tak si dám jenom ovoce nebo zeleninu a nebo uteču z dosahu jídla :O) S roztařeným žaludkem bych to nezvlád, ale zcvrknutej žaludek je spojenec.

  12. mIREK napsal:

    No já jsem přišel na celkem zajímavou metodu hubnutí :-) Teď se tomu zasměju a říkám, že je to jediná pozitivní věc co se mi na „rozchodu“, který si jistě pamatujete stala… Zhubnul jsem během 2 týdnů jsem ze 101 sjel na 89kg :-) Pak jsem odjel do Španělska a tam se mi to kupodivu podařilo nějak udržet, přestal jsem kouřit, ale váha zůstává…

    Kulminuji stále mezi 88–91kg… Na běžce je to asi hodně, ale nic moc víc s tím neudělám, díky několika letům v posilovně a vyšší 185cm a svalnatější postavěm mi toto připadá optimální, maximálně ještě tak 5kg schodit, ale už také moc nevím jak, ještě více hlídat stravu a přitvrdit v treninku, ale zas se mi to nechce přehánět…

    Pravdu má ten kdo mluví o scvrknutí žaludku… Po rozchodu jsem prakticky přestal jíst. Teď visdím, že jsem se za několik let strašně rozežral a i při 3 velkých jídlech denně jsem cítil hlad. Po rozchodu jsem snědl jedno malé jídlo denně a ještě mi z něj bylo div ne špatně…

    Jíst jsem začal až pomalu ve Španělsku, ale jelikož jsem dělal v noci, tak jsem nesnídal, každý druhý až třetí oběd jsem také nestihl, jelikož jsem spal déle a tak jsem jen večeřel a v noci měl jednu suchou sýrovou bagetu pro personál pracující v noci…

    No a po návratu tady sice jím více, ale i tak více jak o polovinu méně než dříve a k tomu ještě běhám a cvičím… A je pravdou že na hubnutí je potřeba běhat déle než hodinu nebo si po cvičení vlézt minimálně ještě na půl hodiny na spiningové kolo a šlapat…

    Moje poznatky…