Tlačit na pilu

Tak nějak si připadám, že už by bylo na čase začít tlačit trochu na onu pomyslnou pilu. Zaparkoval jsem sám sebe na týdenních dávkách 40km, což je na mne teď momentálně tak akorát. Směšné pro ty chrty, co nestydatě přiznávají 500km v diskusi ;), nicméně tak akorát pro mne, co ještě v únoru úpěl při měsíční dávce 80km… Na této úrovni (plus nějaké to kolo) teď hodlám nějakou dobu setrvat a mám pocit, že už by bylo na čase trochu zrychlovat a začít se přiměřeně trápit…

Vlastně si připadám, jako když řežete kládu takovou tou úplně normální pilou. Stačí tahat a pila pomalu řeže. Když ale přitlačíte, pila se zakusuje do stromu s daleko větší chutí. Doteď jsem pilu jen tak tahal, trochu se rozběhal (mám od půlky srpna asi 180km) a asi by to chtělo začít tlačit… (teda na tu pilu). Jenže. Bolístky přece jen existují a nejsem teď zrovna takříkajíc v komfortní zóně. Na bolest pánve už jsem si jakž takž zvykl (i když dnes mi to střílelo nebezpečně blízko kyčli), ale daleko více mne znepokojuje jakási podivná bolest v podbřišku, která trvá už alespoň čtrnáct dní. Bolest snad (pevně věřím, našel jsem na Internetu) souvisí s úponem stehenního svalu, která se táhne okolo mimořádně citlivých míst (četba Armstrongových knih zrovna průměrnému chlapovi klidu nepřidává) a která končí v již zmíněném podbřišku. Nic moc. Běhat se s tím dá, ale když zrychlím, tak se mi to docela nevyplácí… pomalu ve mne dozrává rozhodnutí si skočit na ultrazvuk.

Jako například minulou sobotu. Vytáhl jsem na chalupě své staré dobré NB 806, běžel svoji standardní trasu na Královku, ze začátku si připadal, že běžím v kanadách jako Zátopek, ale najednou koukám, jsem o víc než šest minut rychlejší než před pár měsíci! Samou radostí jsem to ke konci pálil dost rychle (4min/km = na mě strašně rychle) a druhý den jsem se už zdaleka tak neradoval a den strávil úvahami, nemám-li nakonec kýlu…. Pfuj. Neděle hodně příjemná dvanáctka, u které jsem si uvědomil, že už je v lese navečer fakt tma. S iPodem na uších jsem to mydlil černým lesem a najednou to málem napálil do běžce, který se v protisměru vynořil těsně přede mnou. Děsivě jsem zařval a skočil jak tenisák tak metr do výšky a tři metry stranou…. Tak jsem se nelekl snad ani toho kance minule…

919 Responses to “Tlačit na pilu”

  1. m.thums napsal:

    Tak úplně stejný problém jsem měl cca půl roku. Chirurg prohmatal, udělal jsem leh – sed, kýla to není, asi nějaký úpon…..Trvalo to dlouho, ale přešlo to samo, nicméně to bylo dost nepříjemné !

  2. running observer napsal:

    Občas mě taky pobolívá úpon na pánvi, ale u mě to je spíš na hranici toho, co by se dalo označit jako bolest. Myslím to s tím zrychlováním chce dost opatrně, intervaly běhat až po dobrém zahřátí a rozcvičení (protažení), protahovat i po tréninku. Velmi užitečné jsou podněty ohledně stupňovaného tréninku, jak je o nich zmínka na fóru. Některé z těch věcí jsem vyzkoušel už dříve a teď znovu oprášil a je to k lidskému organismu nanejvýš šetrné a zároveň účinné…

  3. […] 120 kilometrů a ani to nebolelo. Teda – když nepočítám zde již omílané bolístky zvané úpon na pánvi a (snad) úpon stehenního svalu. Tu a tam se mi taky povedlo zrychlit a mám […]