Dreamer’s Runner’s High

To se dějou věci. Věrný čtenář tohoto blogu Luděk K. mi poslal už dva motivační maily, ve kterých mi říká, že bych na podzim měl zkusit nějaký ten závod. Dokonce si dal tu práci a vyjmenoval závody, které by připadaly v úvahu. Mezi nimi byla Janovská 11 a 19, která se běží na konci října a je zajímavá tím, že se běží velmi blízko od naší chalupy. Luděk má pravdu, když tvrdí, že Janovská 11 (devatenáctku rovnou z úvah vyřazuji) není zrovna ideální, protože je to horský běh a zejména rychlé seběhy jsou šílená rasovina na klouby a úpony. Protože vím, kudy vede, tak si to snadno umím představit…. Janovskou 11 asi nepoběžím jednak z výše uvedených důvodů, ale také proto, že loni poslední běžec mé kategorie měl čas 58minut, což je pro mne asi vzhledem k profilu běhu čiré science fiction. Každopádně mám od Luďka přesný popis trati, tak se tam určitě proběhnu… (Luďku, díky!)

Co se mi ale nestalo. Jak o tom pořád přemýšlím, tak dnes jsem měl zase po dlouhé době bez snění moc hezký sen. Zdálo se mi, jak běžím Janovskou jedenáctku, úplně si vybavuji, jak se šíleně trápím do kopce, pak se mi zničehonic běží lépe, probíhám kolem Slovanky a Severáku, začínám sbíhat směrem dolů, pamatuji na Luďkovo varování (i ve snu) o kloubech a vazech, běží se mi čím dál lépe, proudící vzduch mi začíná čechrat vlasy, předbíhám jednoho běžce za druhým, teď už běžím fakt hodně rychle, uhýbám do prava po červené, čeká mne prudký kopec dolů, běžím, endorfiny stříkají z těla, stále zrychluji, odrážím se a…. letííííííím….. A pak jsem se bohužel probudil…. ale že to byl pocit! Prostě paráda. Běžecký sen přecházející v lítací…

Ono to mělo ale ještě milé pokračování. Dnes ráno jsem se rozhodl, že poběžím opravdu na pohodu, protože jsem unavený ze včerejšího spinningu a předvčerejšího běhu. (Předevčírem jsem zejména konec šel na mne relativně rychle, poslední tři kilometry pod patnáct minut.) Vzal jsem si boty bez čidla, zase po čase iPoda na uši a vyrazil do lesa. Bez sledování tempa, nádherné podzimní ráno, vycházející sluníčko prozařující mlhu, čtyři kňouři co mi přeběhli před nosem…. a zde již diskutovaný iPod Shuffle mi začal jako na potvoru a přesně podle mé nálady mixovat tu nejlepší muziku pro onu chvíli, žádné umění, ale prostě tak akorát… Dido, Sheryl Crow If it makes you happy, Doors Love her madly, dokonce některé fakt až trochu kýčovité pecky typu Midnight Lady od Chrise Normana připomínající mi moje pubertální léta, či Nothing compares 2 you od Shinead O'Connor…. a to vše končilo při mém seběhu hlubokým lesem zcela náhodným výběrem Toma Pettyho a jeho Free Fallin'… a že mi bylo fakt dobře…. kupodivu v naprostém v klidu a nakonec výpočtem za 5:50 min./km….. She's a good girl, loves her mama, Loves Jesus, and America too, She's a good girl, crazy ‚bout Elvis, Loves horses, and her boyfriend too…. Free fallin‘, I'm a-free fallin'…... ale to určitě znáte ;)

898 Responses to “Dreamer’s Runner’s High”

  1. Albert napsal:

    Takový sny mám taky. Třeba už se dlouho snažím naučit na bajku 180 přes přední kolo a furt nic. A ve snu už jsem to vrátil tolikrát :) A nebo když jsem se snažil kdysi natrénovat rozštěp. V reálu mi chybělo tak 15cm ale ve snu jsem dával mezi židlema jako známý Holywoodský roznožkář JCVD :-) Holt podvědomí je podvědomí.

  2. Pubi napsal:

    Mně se zas zdálo půl roku před maratonem, jak ho vyhrávám v čase 3:26 :) Ještě jsem byl dost soudnej na to, aby nevěřil tomu, že PIM vyhraju ;-), ale ten čas se mi líbil a i jsem si myslel, že by to mohlo vyjít. Bohužel realita byla těsně přes 4 hodiny, ale zas to bylo takový opravodvější než v tom snu :)

  3. Báža napsal:

    já ti tragéde furt říkám, abys už to nehulil…..

  4. lastboyscout napsal:

    Tak takovouhle muziku bych mohl poslouchat jenom zhulenej :-) . Je otázka jak by se mi pak běželo…. na běhání mám raději System of a down nebo Rammstein .-)

  5. Mirek Kostlivý napsal:

    Tak na běhání mám nejraději ticho, ale jinak souhlasím spíše s těmi System of a down a Rammstein, i když to jsou oblíbenci spíše mého 16-letého syna. Ale je pravda, že když jsem letos na cestě v autě na 1/2 marathon Praha-Brandýs nad Labem poslouchal rádio BEAT, kde hráli jednu skladbu od Manowar, tak mi potom zněla při běhu v uších tak, že jsem si zaběhnul osobák (1:31:16).

  6. Lubosh napsal:

    Mirku, asi mi to nebudeš věřit, ale když jsem si na BOD zaběhl osobák na 10 km, tak mi v uších zněla Óda na radost, kterou jsem ten den někde slyšel. A zjistil jsem, že je to přesně tempo, jakým potřebuju běžet:-)

  7. Mirek Kostlivý napsal:

    Kdyby ti Luboši zněl v uších nějaký rychlý punk či trash metal, mohl být čas ještě rychlejší!

  8. Lubosh napsal:

    Ale při tom trash metalu bych to přepálil, tohle byla hudba akorát na osobák.