Janovská 11 a 19 na čumendu

V prvé řadě moc díky za velmi, velmi kvalifikované poznámky k minulému zápisku. Myslím, že jejich kvalita napovídá spíš úrovni profesionálního kaučinku než prostých poznámek v osobním blogu ;) Abych pravdu řekl, rozumím všem diskutujícím. S Albertem se osobně známe dneska už prakticky pět let, ale přesto bych řekl, že podceňuje můj vrozený aerobní netalent. Ale jinak má pravdu, jeho slova o přetrénovanosti by měla být kamsi do kamene vytesána. Je všeobecně známo, že Albert skvěle umí sportovat hlavou, a proto jeho výsledky jsou velmi dobré. Pokud mám ke všem komentářům zaujmout nějaké stanovisko, pak beru v potaz ty „brzdící“ poznámky, ale v duši se přikláním k Luboshovi a Jitce. Teda úplně nejvíc asi k Jitce, protože Lubosh jako kolosální přírodňák prostě nemůže pochopit (a já mu to ani maličko nemám za zlé), že existují jednici, pro které je 50km týdně strašně moc. Jitka naopak říká, abych zvolnil, tak jak je to jen možné, ale nedával si úplnou pauzu a nepřestával běhat.… Tak tam někde to já cítím.

Ale k věci. Tehle týden v úterý jsem po příšerném nedělním běhu dal desítku. Nebylo to super, ale nebyla to ani hrůza. Při následovném středečním spinningu jsem byl překvapivě docela v laufu, aby mne ve čtvrtek čekal zas dlouhý a hodně těžký den v práci. Ještě čtvrteční pozdní večer jsem odjel na chalupu s tím, že si v pátek zkusím proběhnout trať Janovské jedenáctky, která se běžela o den později, tudíž v sobotu. A šup. Zase jsem vybouchl, musel jsem hodně těžkou (ale hodně krásnou) trať vzít v podstatě indiánským během, abych se nezrušil úplně (Pořadatelé lžou jako když tiskne, převýšení je 350 výškových metrů, nikoli pod třista ;). Ale přátelé, to počasí, to přece ani nešlo mít špatnou náladu. Navíc jsem měl na paměti slova všech diskutujících, takže jsem si z toho prostě nic nedělal….

V sobotu jsem si díky návštěvě známých dal pauzičku, ale přesto jsem si vyšetřil čas, abych se na závod alespoň šel podívat a něco nafotit. Vzorek fotek vidíte níže, mám jich spoustu, ale do galerie je asi hned tak nebudu stíhat dát. Pokud jste někdo běžel, napište mi startovní číslo a třeba jsem vás možná „trefil“. Krásný závod, krásná trať, super počasí…. beze mne se to asi příště už neobejde ;)

Dnes v neděli jsem obkroužil velkou část Janovské 11 v protisměru, s kamarády, dost na pohodu a vida. Běželo se mi o poznání lépe. Je třeba se prostě naučit odpočívat a umět dost spát. Jinak tělo vrací i s úroky. Však ono to půjde.

Janovská 11 a 19, 29.10.2005 Janovská 11 a 19, 29.10.2005
Janovská 11 a 19, 29.10.2005 Janovská 11 a 19, 29.10.2005

3 Responses to “Janovská 11 a 19 na čumendu”

  1. STJ napsal:

    Je to přesně jak jsem psal. Po úterním běhu a středečním spinningu jsi už ve čtvrtek běžet neměl. Měl jsi relaxovat, tj. např pěší tůra bez běhání po tebou popsané trase. V pátek bys byl nadrženej na běh a mohl jsi dát třeba pětadvacítku :). Beru to podle sebe, běhám zhruba stejně dlouho jako ty, takže moje parametry opotřebení/úna­vy/regenerace po běhu jsou podobné těm tvým. Lubosh i Jitka si dlouhodobým tréningem patrně vycepovali bleskovou regeneraci svalů a téměř titanovou pevnost kloubů :) Předpokládám, že za rok nebo dva už taky budeme tvrdit, že 7 tréningů týdně je zoufale málo :)

  2. Albert napsal:

    He he :) Taky je všeobecně známo, že duchovními pochody se závody nevhrávají a že co není v nohách to hlava neokecá. Tudíž by ty výsledky museli být výrazně lepší abych je označil za dobré, natož za velmi dobré :) Letos bych si dal spíš dostatečnou (a to ještě z protekce :-) ).

  3. Beet napsal:

    Já taky strašně rád chodím fotit závody. Nejoblíbenější mám emoce po závodě – vyčerpání, radost,… Bohužel, když mám naběháno, tak 99% závodů absolvuji jako účastník nikoliv fotograf :-o