Shrnutí za říjen aneb nové zkušenosti

Do října jsem nastupoval s předsevzetím, že zkusím běhat 50km týdně. No, jak známo, nezadařilo se, ještě to není ta správná dávka. Začátek října jsem nezačínal zrovna šťastně, protože na mne přišla klasická a hnusná podzimní rýma. Nicéně tentokrát jsem neopakoval chyby z minulosti a rýmu docela rychle a důsledně vyléčil velkými dávkami céčka a hektolitry čaje. Přesto to však znamenalo výpadek tří běhů, ale jinak byl náběh do normálního režimu vcelku rychlý a bezbolestný.

Uplynulý měsíc byl však ve znamení mého potýkání se s únavou. Možná se snažím běhat moc rychle (relativně ;), nebo mám špatnou životosprávu, nebo všechno dohromady. Výsledek je, že se mi dost často stává, že se mi běží fakt špatně s efektem zpomalujících se až zastavujících nohou… Na druhou stranu mi ale pár běhů vyloženě sedlo, a to je pak radost běžet. Je fajn, že se to dá říci i o některých dělších bězích, což je doufám blýskání na lepší časy. Zatím blbé je, že neumím pracovat s únavou a následnou regenerací tak, abych rychlejší běhy mohl rozumně plánovat. To je ona pomyslná zkušenost. Další opakovanou chybou bylo, že jsem se vrhnul na trénink bezprostředně po očkování proti chřipce, což už opravdu nehodlám opakovat. Tělo prostě nefunguje a oplácí… ;)

Svých dvou bolístek jsem se nezbavil, ale učím se s nimi žít. Paní masérka se mi dívala na ten proklatý úpon, určitě se prý mám objevit u lékaře. (Věděla kam sáhnout, bolelo to docela dost ;) Tak uvidím. Každopádně se vrátím s automasážím jako loni, mám pocit, že je docela potřebuji.

Suma sumárum za říjen jsem dal necelých sto padesát, to vzhledem k výpadkům docela ujde. Když k tomu připočtu krásný podzim, tak si určitě není na co stěžovat… Alespoň je tedy – doufám – na čem pomalu stavět. V listopadu bych se chtěl zvolna dostat k těm padesáti týdně, ale přes závit to tam cpát nebudu. Tak uvidíme.

One Response to “Shrnutí za říjen aneb nové zkušenosti”

  1. pepik napsal:

    Zdravím tragéda i ostatní v tomto spolku.Rozhodl jsem se sem napsat,přestože se nevěnuji dlouhým tratím,ale občas se trapně snažím něco pořádného zaběhnout v orienťáku.Pře­devším velmi obdivuji tragéda za to, jak se do toho obul,jakou má vůli a výsledky.Vím o čem mluvím,protože jsem asi před 4roky začal téměř po 20ti letech znovu s tím orienťákem.A přesně jako tragét jsem měl pocit jako bych v životě neběhal.Doslova jsem se to znovu učil.Od spávného dýchání až po techniku kroku.Stejně tak jako u tragéda moje tělo protestovalo a nechtělo mě poslouchat.Když jsem ráno po běhání měl problémy sejít schody ze 4 patra,cítil jsem se jako důchodce.A to jsem rozhodně neběhal každý den.Hodně mě ale v těch chvílích pomohli kamarádi a zároveň soupeři.Dobrá rada je nad zlato.Dnes již jsem na tom fyzicky daleko lépe a už si své výběhy i závody dokážu vychutnat.Dnes už si běžím do lesa vyčistit hlavu a ne jako v začátcích jen přežít.Takže přeji tragédovi a ostatním hodně úspěchů,neméně zdraví a krásných zážitků při běhání.Děkuji také tragédovi za tyto stránky,protože jsem poznal,že nejsem sám kdo do toho skočil doslova rovnýma nohama.Navíc jsem zde našel hromadu dalších rad a podnětů.Díky, zdraví Vás všechny Pepik