Rytmus tréninku

Díky jiným tématům jakým byla skvělá Radkova reportáž z New Yorku nebo tragédí trička (mimochodem, link na seznam aktuálních zájemců najdete od nynějška vpravo na titulní straně pod linkem do tragédí diskuse) jsem vlastně od předminulé něděle nepsal o běhání. Vypadá to, jako bych neběhal. Opak je pravdou. Doufám, že jsem – prozatím – našel svůj rytmus. Už hodněkrát jsem tu pofňukával o trápení s hlubokou a živočišnou únavou. Stavem (ač pořád trvám na tom, že se nejedná o přetrénování), kdy člověk chodí spát unaven, vstává unaven, když jde běhat tak se cítí jak hrdina s filmu Akumulátor, prostě vysát, nulová energie. Řekl jsem si, že z toho musím nějak ven a hle, našel jsem – opět zdůrazňuji prozatím – kouzelná slůvka „nemusím, ale nemusím“.

Jinými slovy, začal jsem běhat pouze třikrát týdně plus jeden spinning. Slovy kilometrů jsem se zatím usalašil na 40km týdně a teprve odtud budu podnikat nesmělé výpady… Funguje to, únava se dostavuje, ale taková ta normální, sportovní. Běžím, třeba i cítím, že jsem od začátku ne v úplné pohodě, ale běžet se dá a dost často se i docela slušně rozběhnu. Nezažívám stavy, kdy bych bez zjevného důvodu musel zastavovat, bylo mi blbě a tak. Docela dobrý!

Přitom toto čtrnáctidenní období nezačalo takříkajíc super super. Zkušená paní sportovní masérka mi řekla, že mám značně přetížené některé části šlach na nohou (třeba ta šlacha, co je z druhé strany kolena, nebo jak se to dá nazvat…), jsou na nich bouličky, které se musejí opatrně rozmasírovávát, ale suma sumárum řečeno, šlacha varuje…. Navíc můj starý dobrý problém s úponem je horší, než by se mohlo zdát… paní věděla kam sáhnout a já málem prošel stropem… Tedy když ne na chvíli přestat běhat (když neběhám, bolí mne to víc??!!!), tak běhat volněji, ne tolik přes závit. A mám jít na ultrazvuk, tak nevím, kdy mi to vyjde ;) Tím bohužel zatím padají myšlenky na nějaký závúdek a já si prozatím Luďkovy zápisky a rady budu muset schovat napřesrok (ale použiju je Luďku, slibuju!!)

Hm. Tak tedy tři běhy týdně. Ozkoušel jsem minulý i tento týden a mohu říci, že je to fajn a kolem 40km se komfortně dostanu. Už třikrát jsem s trochou jejich trpělivosti uvisel Alešovu běžeckou kumpanii, z toho jednou jsme se (já debil proti doporučením) ke konci splašili (teda Aleš provokoval a já se splašil) a posledních 700m šli tempem plusminus 3:45/km, což je na mne čirý sprint. Druhý den mne oproti zvyknostem pekelně bolela kolena a měl jsem pocit, jako bych dostal granátem do podbřišku a má střeva se válela po zemi… tam, co končí ten proklatý úpon nebo co.

Taky jsem si ozkoušel už poněkud zimní trasu (když se po lese běhat nedá kvůli sněhu nebo tmě) po asfaltce kolem našeho města a nic moc… v polích za naprosté tmy akorát s čelovkou za průběžného chrochtání, kdákání (ne mého, ale zvířat)… no, bobříka odvahy bych asi lovit nechtěl. Navíc mne dorazil jakýsi za mnou naprosto tiše jednoucí opilec na absolutně neosvětleném dámském kole, který mi zákeřně vpadnul do zad. Tak šíleně jsem se leknul, že jsem se jistě přiblížil jedním skokem k skoro čtyřicet let starému Beamonově skoku… Takže: v polích jo, ale néé sám ;)

Dva delší běhy po nedělích měly cca 16+km a podařilo se mi uviset výše uvedenou běžeckou skupinku. Nezastírám, že nemluvím o Alešovi, který si tu a tam kamsi odběhne do lesa jak lovecký psík, aby se za chvíli zas vynořil a opět se připojil… zas na kousek. Zatímco my dáme těch šestnáct, on dvacet….

6 Responses to “Rytmus tréninku”

  1. Beet napsal:

    Je rozhodně dobře, že jsi si našel svůj rytmus. Když si ho pak člověk zažije a zvykne si na něho je to jen dobře. Já s tím mám velký problém a když pracuju a chodím domů unavený, tak moc nejsem schopen se dokopat jít se proběhnout. O pravidelnosti ani nemluvím. To třeba dva dny běhám, pak 6–7 dní ne, a tak podobně. Z toho se pak nějaký slušný čas běhá těžko. Naštěstí mám momentálně na běhání spoustu času ;-)

    Jinak přeju, ať se doléčí všechna zranění a svalové potíže.

  2. Super, to vypadá jako schůdná cesta!

    Držím palce ať ti to takto vydrží.

    T.

  3. Luděk napsal:

    NazdarTragéde, je-li to tak, že na závěr běhání jsis dal 700m sprint a pak opravdu nic :-( a je-li to často, že trénink končíš podobným způsobem, pak se nedivím potížím, které popisuješ výše. Troufám si odhadnout, že tvůj běžecký trénink vypadá asi tak, že vyběhneš a snažíš se postupně dostat během prvních kilometrů na tempo obvyklé pri předchozím běhání.V druhé polovině už je to lepší a opojen štěstím absolvuješ závěr běhu ve vyšším tempu až domů. Vloni jsem se podobným způsobem „připravoval“ na PIM. Výsledkem bylo to, že další kilometry jsem byl schopen hltat až po dvou, třech dnech odpočinku a hlavní problém byl ten, že se mi začaly dělat boule na achilovkách. Absolvoval jsem ultrazvukové kůry a přitom zároveň chodil běhat, PIM se blížil a jen jsem trpěl jak zvíře. Až letní tříměsíční pauza od běhání postupně achilovku uklidnila. Strukturu letošní přípravy na PIM jsem výrazně změnil a též struktuku tréninkové jednotky a to takto: rozklusání 5–10min, 5min strečink,5 min cviky za běhu, běh ( různé vzdálenosti,pro­fil,intenzita ) závěr zvolňuji a hlavně na závěr strečink zaměřený na dol.končetiny a potom 5min pomalé doklusání. Výsledek: žádné problémy s vazy a šlachami, možnost jít běhat už další den a tím zvýšit naběhaný objem kilometrů. Prolistuj maratonskou literaturu a některé rady jsou opravdu na místě. S těmi šlachami a vazy opatrně, léčení je delší než poraněný sval, přimlouval bych se k výraznému omezení běhání v době absolvování 10 dávek ultrazvukové kůry. Z času věnovaného běžeckému tréninku obětuj několik minut na začátku a na koci protažení na úkor uběhnuté vzdálenosti a uvidíš, že ti to přinese více.

  4. Albert napsal:

    Dobrá poznámka Luďku – i klasik praví „Takový atlet pokud neběží, nejí nebo nespí, zcela nepochybně strečuje..“ takže určitě neradno podceňovat zvláště v případě nás amatérů, hobíků či tragédů. Spíš naopak, zatímco stav Barošovi achilovky a Rosického koleních vazů sledují naši novináři bedlivěji než vládní krize a aféry o nás se pan doktor Kolář určitě starat nebude až v nás něco prdne.

  5. Asistent napsal:

    Tragéde zdar, souhlasím s názorem, že 3× týdně je optimální rytmus. Ono se asi dá běhat i častěji, ale pak se buď šetřím abych moh' běhat každý den anebo se odrovnám a pak stejně pár týdnů musím léčit přetažené tělo. Takže souhlas 3× týdně, pestrý a různý běh a trošku se „odrovnat“. Ten pocit pak za to stojí ! Já to ještě prokládám pondělním plavíním a 3× týdně kondičním posilováním. Někdy místo běhu dám kolo a teď v zimě vyzkouším běžky, které už si kupuju asi 10 let :) Takže držím palce, aby ti to hlavně vydrželo….

  6. Lubosh napsal:

    To asistent: Optimální=nejlepší. A nemyslím si, že pro běžce, který má ambice zvládnout půlmaraton nebo maraton, je nejlepší běhat jen třikrát týdně. Teď nemám na mysli Tragéda – přeci jen právě řeší nejaké zdravotní problémy. A „odrovnat“ se při běhání, to už vůbec není ideální nápad… Běhat by se mělo lehce a určitě ne nadoraz (nepočítám-li tedy nějaký speciální trénink, jako jsou úseky). Myslím, že je lepší běhat víckrát méně kilometrů a volněji, než vyběhnout třikrát týdně a vlítnout do toho. Čtyři týdny volna pro „běhací“ svaly mi přijdou trochu moc…