Ještě o struktuře jednoho tréniku

Když jsem před dvěma týdny psal o rytmu tréniku, zmínil jsem se o tom, jak jsem ke konci jednoho běhu se skupinkou do toho pořádně (na mé poměry) šlápnul…. A hned jsem to zřejmě oprávněně schytal od pár lidí a zejména od Luďka, že si o své potíže s úpony, svaly a únavou tímto způsobem vlastně koleduju.

No, úplně tak blázen nejsem. Můj průměrný běh určitě nevypadá tak, že bych vyrazil, postupně se snažil dostat na letovou rychlost a pokud mi to jde, tak to ke konci pálil co cajk drží… to opravdu ne, to by z mého vetchého neběžeckého těla opravdu byla za chvíli kupa bolestivého masa… ;) Na druhou stranu ani zdaleka nejsem tak strukturovaný jako Luděk a možná by mi to prospělo.

Takže, jak vypadá můj současný běh. Přijedu autem na oblíbené místo startu, někdy se trochu protáhnu, někdy ne. Prvních deset minut se snažím běžet pomalu tak, abych se zahřál. Pak trasa začíná trochu stoupat, tak se snažím to zbytečně nepřehánět, tepovka je tak na 150 až 155, t.j. něco přes deset tepů pod anaerobním prahem. (Moje průměrná tepovka při průměrném tréninku je vždy kolem 150, anaerobní práh je tuším někde kolem 167, odhadem.) Po půlhodině se mi zapálí tukový stroj a rázem se mi běží o něco lépe, což je dáno také tím, že trať se už narovná, nebo nepatrně klesá. Pak záleží na náladě, nekdy trochu zrychluji, někdy zpomaluji, zatím nemám žádný strukturovaný trénink. Je pravda, že někdy se ke konci na mé poměry docela běží (zejména se skupinkou), ale vždy se snažím na konci vyklusat tak, abych se sklidnil… Když doběhnu, protáhnu lýtka, stehenní svaly a ty svaly zezadu stehna (co já vím, jak se jmenují). Pak vlezu do auta, kde mám flašku s vodou a za postupného pití jsem za pár minut doma. Takže žádná věda, ale s Luďkovým strukturovaným a poctivým tréninkem to nemá moc co společného.

Jinými slovy, snažím se dodržet rytmus letmé protažení – zahřátí – do třicáté minuty na půl plynu – pak podle chuti nebo tempa skupinky – ke konci někdy zrychlení – vyklusání – protažení. Je to úplně blbě? O co přicházím? Poraďte, prosím ;)

1,541 Responses to “Ještě o struktuře jednoho tréniku”

  1. Pubi napsal:

    Ten sval zezadu stehna se jmenuje hamstring. Já už jsem si s nim užil něco trablů, s prevítem jednim.

  2. Keke napsal:

    Ja by som navrhoval názvy -

    1. Vonkajší sval – Musculus biceps femoris
    2. Vnútorný sval – Musculus semitendinosus

    To som ale múdry s internetom… :-)

    Keke

  3. SP napsal:

    čau, f pohodě :o) Jen to první protažení (rozcvičení) bych přesunul až tak po 10–15 minutách běhu. zahřátý svaly se ĺíp protahujou a nehrozí tolik nějaký natažení, natržení a podobný nepříjemnosti..

  4. Radek napsal:

    Já si vůbec nedovolím radit, trénink je hodně individuální pro každého. Snad bych jen doplnil, že trénovat se má i duchem, takže třeba někdo, kdo na to slyší, by měl zařadit jógu nebo podobné techniky na zlepšení koncentrace a pak se to příznivě odrazí i na fyzickém tréninku a jeho výsledcích. A samozřejmě, trénink není jen o naběhaných kilometrech, ale i o kontra-aktivitě. Dám-li si hodně do těla, vždy zařadím něco typu scrabblu, jógy nebo třeba čtení knihy. Hodně lidí hraje šachy, což si myslím je geniální doplňkový sport při běhu, ať to zní sebeblběji. Hodně hezky o tom pojednává kniha Tělo, mysl a sport Johna Douillarda.

  5. Luděk napsal:

    Nazdar Tragéde, je-li struktura tréninku z velké části taková, jak ji popisuješ, je vše OK:-))). SP správně podotýká, že protažení v úvodu tréninku by mělo být zařazené až po zahřívacím, velice pomalém běhu. Pokud budeš poctivě protahovat studené nerozehřáté svaly a vazy, pak si spíše uškodíš. Mnohem větší pozornost věnuj protažení v závěru běhání a nebo po skončení tréninku. Ideální struktura tréninku se patrně obtížněji dodržuje ve skupině, než-li v případě tréninku jednotlivce, kdy sám sobě snadněji „vnutíš“ své záměry. Velice pozoruhodné je to, že jsem ještě nikdy neviděl žádného běžce hobíka se v rámci tréninku protahovat, běhám-li v místech, kde je jich větší koncentrace. Patrně to jsou běžci, kterým stačí uběhnout jen tři, čtyři kilometry ve stylu joggingu. Zajímavá by byla anketa, která by zjistila, kolik procent běžců se při tréninku protahuje a kde, že nejsou vidět. Zda se neschovávají při protahování do křoví, za plot, za skálu atd. Na závodech je před startem situace jiná, každý se rozklusává, protahuje, udržuje do startu co nejvíce nažhavený. Zcela evidentně jde o zkušené běžce znalé toho, co tělu nejvíce svědčí, neboť po proběhnutí cíle ještě okolo 10 min pomalu vyklusávají a protahují. A co z toho vyplývá? I při běžeckém tréninku protahovat veřejně :-))) a neschovávat se!

  6. STJ napsal:

    Přidávám se k názoru, že důležitý je strečing po běhu. Já se před během protahuju taky jen na závodech. Před tréningem dám jen cca 5–10 minut rozehřívacího klusu. Až po doběhu a sprše pak dám cca 30–60 minut jógy na protažení a uvolnění.

  7. Jirka napsal:

    Teda pánové/a dámy-pardon/,možná ani netušíte,jak zajímavé a poučné jsou vaše příspěvky.Začínám a není nad to si přečíst že Vás to bolí/bolelo/stejně jako mě.

  8. PetrS napsal:

    Začínal jsem loni běhat ve stejné době jako Tragéd. Než jsem si pořádně přečetl rady Miloše Š. na stránkách Lidovek, bylo mi hodně ouvej – neprotahoval jsem nic. Běh mám teď podobný jako Tragéd a nepřipravuju-li se na závod nebudu měnit – výsledek je super pocit, dobrá nálada, lepší sex :-)