Pro tragédí začátečníky, díl 2.: Kolik naběhat na maraton?

Tato otázka by také mohla patřit do seriálu „O blbých otázkách“, případně „Nedělejte to“. Název „nedělejte to“ není můj, kdysi ho vymyslel legendární orienťák Pekič, jehož články skutečně zlidověly. (Např. Rockyman nebo Nedělejte to, rozhodně stojí za přečtení ;).

Motivace k tomu, aby člověk začal běhat, je různá. Pro tento díl našeho miniserálu vynechám kolegy, kteří aerobními tragédy nejsou. Tudíž například běhali zamlada a už vědí, co běhání obnáší. Na druhou stranu jsou ale lidé, kteří nemají základy a začnou běhat z různých důvodů. Zdraví. Běhání pro radost. Hubnutí. Krize mladého věku. Krize středního věku. Krize pokročilejšího věku. Sázka.… a kdovíco vlastně ještě. Pokud člověk začne běhat jen tak a nedává si velké cíle, tak je to v pohodě. Pak se ale najde pěkná řádka troubů (jako například já), kteří z nuly začnou běhat a budou chtít hned uběhnout maraton. Pro ně je tento díl, mají totiž jednu z posledních šancí si nedávat blbé otázky.

Ona otázka zní: Slezu z gauče a kolik – jen tak pro představu ;) – musím naběhat, abych měl naběháno na maraton? V prvé řadě, a to pro jistotu opakuji, je to otázka opravdu mimo. V druhé řadě, nedělám si nějaké absolutní právo radit, protože nemám co kecat, neboť jsem maraton ještě neuběhl. Ale přesto: ve velké většině běžeckých knížek je napsáno, že na maraton se nemá začít trénovat takhle „z fleku“. Například v knížce Běh pro zdraví od Herberta Steffnyho a Ulricha Pramana hoši píší, že to chce běhat tak alespoň dva roky kolem 40km týdně a pak teprve začít stardardní, třeba 18-ti týdenní přípravu na maraton. Myslel jsem si, že to je konzervativní blbost, ale neúspěch na maratonu mě dostatečně vyškolil… ;)

Přes tato odrazující slova si skutečně téměř každý, kdo se pro maraton z nuly rozhodne, tuto otázku položí.… Koneckonců, když si vzpomenu na své představy, že pokud budu přiměřeně často běhat svoji pětku, tak by to mělo stačit a že desítka je vlastně strašně dlouhá vzdálenost, tak se fakt moc směju… :) Pokud vás dotčené výše uvedená slova dostatečně neodradila od blbých otázek (stejně jako mě), pak vězte, že odpověď je dost jiná pro každého z nás. Můj osobní názor je, že minimum pro „naběhání“ na maraton je tisíc kilometrů. Jsem si vědom, že to je šíleně subjektivní věc a čistě můj názor vztažený k sobě samému. Kdybych měl loni kliku, asi bych maraton dal. Já ji ale neměl… ;) Na druhou stranu Tučňák třeba ani tisícovku nenaběhal a maraton zaběhl napoprvé superslušně, a to i ve vedru. Logicky, protože není ze své přirozenosti aerobní tragéd. Albert zase odhaduje, že pro slušně trénovaného sportsmena (třeba cyklistu), by mělo stačit pět set kilometrů v rozumné struktuře… nicméně můj případ to zase vyvrací (ale zase až tak dobrý cyklista nejsem).

Vím, toto je velmi kontroverzní téma, kde neexistuje správná otázka. Odpověď je velmi individuální. Ale běhání by nemělo mrzačit. To znamená, že mé skromné doporučení by bylo začít opatrně běhat z mála, naběhat pár set kilometrů, identifikovat míru svého talentu či aerobního tragédství a pak teprve zkoušet odpovídat na blbé otázky a začít dělat závěry ;)

28 Responses to “Pro tragédí začátečníky, díl 2.: Kolik naběhat na maraton?”

  1. forest napsal:

    spíš bych se přikláněl k té pětistovce+vše­obecný aerobní základ… já třeba letos absolvoval PIM (4:06) a to v podstatě z nulového tréningu (do začátku ledna jsem měl problémy s kolenem), pak jsem jen trochu se „čvachtal“ v bazéně (2 krát týdne po 2 kilácích) a od března jsem se přesunul na MTB a „popojíždel“ cca 3 dny v týdnu po 1,5 hodince (fakt, žádná rychlost jen nějaké budování základu). O víkendech akorát závody v MTBO nebo orienťáku… Do toho přijímačky a maturita těsně před PIMem… Můžu říct – od ledna jestli jsem naběhal více než 200 km (tím myslím jako do 22.5.), tak jsem to možná přehnal… Ale na druhou stranu mám obrovský základ v aerobní vytrvalosti (jezdím MTB maratony, v 15 letech jsem běhal 2000 km/rok atd.), takže jsem věděl, že jde o to „zkousnout“ to a nadávat na nevyběhanost okolo 30. kilometru… Je to hodně individuální – pokud tedy člověk vstane z gauče a řekne „teď je ta chvíle – střihnu si maraton“, tak ochraňuj ho všichni svatí… Tedy moje shrnutí: nepřikláněl bych se k zádnému z extrém – já na PIMu, „gaučová metoda“ a 2 roky… ani ta 1000 se mi nezdá košér – podle mě je nejdůležitější okamžik, když člověk dospěje psychicky (ví, že na to má psychicky) než výkonnostně (na prvním maratonu většině tragédů stejně o čas nepůjde…tedy pokud se jako já nevsadí o x-piv…)

  2. pinus napsal:

    Souhlasim s tim, ze je to uplne individualni a ze aerobni trenink z mladi to velmi silne ovlivnuje. Ja osobne jsem mel v planu natrenovat pro PIM'05 asi tak 700–800 kilometru, nakonec z toho bylo kvuli zkouskam a problemum s kolenem asi tak 500 (podobne jako forest, jen ja mel to koleno az v breznu/dubnu, takze jsem musel treninky prerusit). Pred touhle pripravou jsem roky provozoval sport ve stylu 1×-2× hodku az dve tydne cehokoliv rekreacne (fotbalek, plavani, tenis, squash, volejbal). Maraton jsem ubehnul (3:31 real time), i kdyz to byl na konci uz docela porod, hlavne kvuli tomu, ze jsem do te doby trenoval prakticky porad v chladnu a najednou ten den bylo 28 stupnu a na Strakonicke jsem se fakt pekl. Dulezite pri priprave pro me hlavne bylo, ze jsem treninky hned od zacatku uplne v pohode udychal (tady se mi vratilo osm let zavodniho plavani z mladi). Druha vec je taky telesna stavba – se svymi 175cm/65kg jsem vytrvalostni typ, a je setsakra rozdil, jestli clovek s sebou vlaci 65 nebo 80 kilo. A za treti – psychika. Pred PIM jsem byl mirne optimisticky, ale pripraveny to vzdat, kdyby to fakt fakt neslo. Na druhou stranu, ten maraton proste JE i trochu o prekonavani sebe sama, a jelikoz to dobre znam z vytrvalostnich plaveckych treninku typu „hodinovka tempove se vkladanymi rychlymi useky“ (i kdyz uz je to davno, tak si dodneska pamatuju ty svoje tepovky kolem 220), tak vim, ze kdyz si clovek mysli, ze uz to nejde, tak to ve skutecnosti jde jeste dost dlouho.

    Jedine, co mi tak pri maratonu opravdu chybelo, byly zkusenosti – kdy si co brat pri obcerstvovackach a tak. Rozhodne jsem to prokaucoval s prisunem mineralu (daleko vetsi poceni v tom vedru, nez jsem byl predtim zvykly), takze jsem to odskakal krecema v poslednich deseti kilometrech. Ale takovehle veci se daji naucit asi jedine prave ucasti na ostrem maratonu.

    Pro lidi, kteri fakt nevedi, jestli maraton jo nebo ne, bych ja osobne doporucoval jarni prazskou kombinaci pulmaraton/maraton. V dubnu pulmaraton, a pokud se citi po tech dvaceti kilacich celkem v pohode, tak se to da za tech jeden a pul mesice do maratonu celkem dopillovat. Pokud daji pulmaraton jen s vypetim vsech sil, tak to uz do PIM nemaji sanci dotrenovat a je lepsi to rovnou odlozit o rok.

  3. Macek napsal:

    Měla bych menší poznámku k tomu loňskému maratonu. Píšeš, žes neměl kliku,tak jsem si přečetla znovu příspěvek " DNF, aneb ne každý příběh má dobrý konec" a zaujala mě jedna věta :„Zvolil jsem to první, protože maraton jsem kolem pěti hodin (?) prostě dát nechtěl.“ Dle mého názoru v tom je zakopaný pes- maraton se běží hlavně v hlavě a cíl pro úplně první maraton a hlavně pro tragédy by měl být: DOBĚHNOUT! a ne zaběhnout čas do 4 hodin. Toť můj názor.

  4. aerobní tragéd napsal:

    To: forest & pinus. Vcelku máte pravdu, ale na vašem příspěvku jsou důležitá dvě slova, a to „maturita“ a „zkoušky“, což dává info o vašem věku. Vězte, že nad třicítku to je poněkud jinak ;)

    To: Macek. Jo jo, máš úplnou pravdu. ;)

  5. forest napsal:

    maturita v mém podání = hovno jsem trénoval, protože jsem se chtěl (ale nakonec ani moc k tomu nedošlo) učit… btw: 22.5. jsem ihned po PIMu jel na maturitní večírek (umřel jsem ten den dvakrát…ale nevěřili byste jakou má prestiž maraton i u úplných nesportovců!). to AT: nad třicet – tak to jsi přece na tom na vytrvalostníc tratích líp než já, ne? ;-) (podle tabulek, jak běhám patnáctistovku, trojku a desítku, bych měl mít maraton okolo 3 hodin, ale realita je naprosto jiná – hodně budu muset makat abych to stlačil pod 3:30) to pinus: s tím,že když člověk nemůže, tak teprve funguje na 80%, to moc dobře znám… (vřele doporučuju 20×200m naplno s meziklusem 200m…po tom tréningu, pokud o tedy nezabalíte,nebudete ani vědět, jak se jmenujete a kde bydlíte…)

  6. Radek napsal:

    Já bych jen poradil proložit PIM 21km a PIM 42.2km nějakou testovací 30–32km, kde nepůjde o tempo, ale o to vyzkoušet si ten „blbej“ pocit na 30tce nanečisto a tím ze sebe dostat strach z maratonu. Maraton není silově dvojnásobek půlmaratonu, je výrazně lehčí, ale má ono úskalí 35.km, kdy člověk pozná nepoznané a je třeba s tím počítat. Držím palec všem začínajícím a hlavně: moc na tím nedumejte, prostě do toho jděte, ono to nějak dopadne :-) Radek

  7. mira napsal:

    Mám uběhnutých 6 maratonů, a myslím, že na tom, kolik mám naběháno, záleží jen okrajově. Před svým prvním maratonem v Praze 2002 jsem přestal kouřit krabku denně a od ledna do května jsem naběhal asi 400km. Samozřejmě priorita byla vůbec se dostat do cíle, a to se mi nakonec podařilo za 3:57. To mě nabudilo do dalšího tréninku a hned ten rok jsem dal na podzim v Košicích 3:37. Pak po roční pauze opět Praha za krásných 3:17 a už jsem si myslel, jakej nejsem borec, a že pod 3:30 to dám kdykoliv. Za ten rok jsem naběhal 1600km. Letos už mám 2400km, Prahu jsem dal za 3:24, ale pak přišlo Kladno za 3:49. Nechápal jsem, co se mohlo stát, a přikládal jsem to chřipce měsíc předtím.V listopadu jsem měl to štěstí si zaběhnout New York, a tam jsem se protrápil až ke 4:11. A to jsem si myslel, že jsem připravenej úplně nejlíp, jak jsem moh bejt! Podle mě hodně záleží i na počasí, na psychice, momentální formě a v neposlední řadě i na vyspání a vysrání před závodem. Myslím, že se stále mám co učit.

  8. Zdar, můj názor k tomuto dost specifickému tématu je, že je potřeba si to hlavně vyjasnit sám pro sebe v hlavě. „Chci si dát maraton? tak fajn, dám ho!“

    Dobré je hlavně si dát několik 30+ běhů (stejně jak píše Radek a určitě budou psát i ostatní). Já jsem po své první třicítce věděl, že to půjde. Na prvním maratonu je člověk klasicky vyjukanej. Krize stejně přijde na každého po 30. km a jde o to jí překonat. Ale na Kladno jsem nastupoval s tím, že to „i dolezu“ kdyby se mi něco stalo. 1000 km se mi zdá na první maraton, který je o DOBĚHNUTÍ DO CÍLE, až moc. Je to spíše hodně individuální, jde o to, jak se postaví trénink, kolik je času, kolikrát to běhání vyjde, co si člověk během tréninku zraní apod.

  9. forest napsal:

    stím doplazením do cíle musím 100% souhlasit… nedokážu si představit, že bych první maraton v životě musel „píchnout“ (neber to jako nejakou narážku Tragéde, prosím!)…a jako dost velká motivace slouží i to, že všude ve svém okolí roztroubíte, že chcete běžet maraton – pak už není cesty zpět (nejen motivace pro tréning, ale i dokončení a výsledný čas!)

  10. pinus napsal:

    to Traged: No, pravda, pres tricet mi neni, zanedlouho mi bude teprve 28. A souhlasim s tebou, i ja to na sobe uz trosku citim – hlavne musim davat pozor na natazene svaly, coz jsem driv v podstate mohl ignorovat.

    to Radek & Bezici tucnak: Ja kdyz jsem se dostal v treninku na hranici tech 30 km, tak jsem myslel, ze zhebnu. Ale problem jsem objevil uz davno, a tim je pitny a stravny rezim v prubehu treninku. Zatimco podel trati zavodu jsou na kazdych peti km obcerstvovacky, kde spoustu energie a tekutin doberes, pri treninku jsou tyhle moznosti omezene, a na to jsem vzdycky dojel.

    Proto bych mel namet pro TRAGEDa na dalsi clanek, ktery by me osobne velmi zajmal – jak na dlouhych trenincich pit a jist? Tezko s sebou potahnu na trihodinovy beh dvoulitrovku s pitim a dva banany, ze jo. Nechat si treba jidlo a piti nekde v lese, a naplanovat si petikilometrova kolecka? Ja jsem osobne behal s lahvi v ruce, ale do ruky si muzu vzit tak pullitrovku, litrova lahev uz je moc tezka. Mel jsem na sobe chvilku i takovy ten pas, kam se na zada zastrkavaji ruzne veci, ale ten mi prisel neprijemny uz i s tou pullitrovkou, natoz kdybych si tam dal dva litry vody a dalsi veci. Jak to delate vy?

  11. to pinus: mám ten pás http://linuxvi­ki.bloguje.cz/0508ar­chiv.php. a nemá chybu. na 30 km mi stačí tato flaška. na zádech mi sedí dobře. Je fakt, že na začátku je to dost nezvyk, ale po pár km už ani nevím, že ho nesu.

    U mě ta první třicítka probíhala víceméně v pohodě, jen mě bolely ke konci nohy. Původně jsme to ani původně neplánovali, ale mě se zase podařilo zabloudit (Keke má na to živé vzpomínky ještě teď :-)), tak jsem jim tu trasu trochu prodloužil ;-) (http://linux­viki.bloguje.cz/0507ar­chiv.php – zápis 17. 7.)

    Kdo chce na maraton, určitě by měl několikrát tu 30+ dát, je to sice skoro stejné jako dvacítka (kdo to běhá, tak mě chápe), ale tělo si zvykne a vyzkouší delší zátěž.

  12. STJ napsal:

    Připojuji se k Radkovi a Tučňákovi – uběhnutí 30+ km (s rozumným předstihem) před maratonem pomůže překonat silné tendence „zabalit to“ po 30 km. Jsem typický příklad uběhnutí maratonu „z gauče“. Maraton jsem dal po 14 měsících tréninku a naběhaných cca 1500 km. Zaběhl jsem ho za 4:33 hod (nejlepší vytrvalci nejdéle vytrvají na trati :) ). Chtěl jsem pouze dokončit závod a po 30 km mě právě tahle myšlenka nedovolila zabalit to, i když se neúprosně blížil limit závodu 4:30 hod, do cíle bylo pořád daleko a seděla na mě krize. Poslední tři měsíce před maratonem se můj měsíční objem pohyboval nad 200 km/měsíc. Dva měsíce před maratonem jsem si zaběhl Malý svratecký maraton 32 km, kde jsem si na posledních 2 km zkusil na chvíli ten krizový pocit. Co se týká regenerace po běhu : většinu věcí vyřeší teplá voda ve vaně, vhodné kompenzační cvičení a dostatek spánku. Je pravdou, že čas, který je nutno na tyto věci věnovat se úměrně prodlužuje s věkem. Ale to by neměl být problém – jsou to všechno příjemné činnosti ne ?

  13. Lubosh napsal:

    Asi neřeknu nějaké velké moudro než to, že je to silně individuální. Před prvním maratonem jsem uběhl asi 300 km během šesti týdnů, bez nějaké zásadní aerobní zkušenosti z mládí a s nejdelším během tak 12–14 km. Já vím, bylo to šílené riziko, měl jsem hodně štěstí na počasí a nakonec jsem to pod čtyři hodiny zvládnul. Myslím, že to byla nejvíc otázka motivace a vůle, protože jsem hodně moc chtěl maraton uběhnout, nespekuloval jsem o tom, jestli jsen naběhal hodně nebo málo, nepřipouštěl jsem si neúspěch a při žádné krizi mě nenapadlo, že bych vzdal.

  14. PetrS napsal:

    Já si myslím, že to jsou dvě otázky v jedné a ti, co chtějí začít a nebýt odrazeni si je musí oddělit. Proč běhat ? Na to je vyčerpávající odpověď na http://www.ae­robnitraged.com/fo­rum/viewtopic­.php?id=175 Pak je tu ta druhá – výzva. Proč maraton ? Proč ne. U mě to bylo tak: Bydlím osmým rokem v centru Prahy a s úžasem jsem každý rok pozoroval běžce, u nás na 38.km, jak s nelidským úsilím, ale s nepopsatelným nadšením v očích zdolávají po 4 až 5ti hodinách poslední metry trati. Prohlásil jsem nahlas před dětmi, že musím taky. No, a sliby se mají plnit. Začal jsem běhat v době jako Tragéd. Hodně mi pomohl virtuálně Miloš Škorpil a jeho rady vyvěšené na lidovky.cz (obávám se, že dnes po předělání jejich stránek už tam nejsou). Běhal jsem od nuly jak si řeklo tělo. Ze začátku dvakrát, pak třikrát týdně, před PIMem v květnu 2005 i 4×. Odhaduji, že jsem před 1. maratonem naběhal přes 1k km. Prošel jsem si možnými všemi bolestmi. Můj cíl byl jediný. Uběhnout. Měl jsem jedinou zkušenost s 35 km, které jsem dobelhal do 4 hodinách. Maraton je ale uplně něco jiného než trénink. Především euforie, spoustu podobně postižených lidí, a žádné bolístky. Miloš řekl: „Až na vás přijde krize, musíte vědět proč běžíte“ To mi moc pomohlo. A ten pocit v cíli stál za to. Že jsem následující týden nesešel schody nevadilo, ale dokázal jsem sám sebe překonat.

  15. Lubosh napsal:

    …a Zátopek měl naběháno tak 40 tisíc kilometrů, než si troufnul na svůj první maraton:-)

  16. Jitka napsal:

    Taky neřeknu nic nového, ale má to být pro ty, kdo začínají, tak shrnu podle mě to zásadní, co už tady, třeba jinými slovy, taky mockrát zaznělo. Hlavně – čím víc má člověk naběháno, tím menšímu riziku všelijakých zdravotních následků maratonu se vystavuje. S minimálním tréninken to člověk nějak pod 5 hodin „dá“ (mně osobně se to takhle vůbec nelíbí – nejen z hlediska zdraví, ale ani z hlediska životní filozofie), ale může si zatraceně pochroumat tělo – jasně hlavně nohy… Je to jako se vším, co člověk pořádně nenacvičí, to pořádně neumí a neměl by se do toho hrnout. U běhu klame, že ho vlastně „umí“ každej – ale kdo ho dostatečně „nenacvičuje“, ten na něj své tělo nenavykne… Takže – čím víc tím líp a je opravdu dobrý se řídit všelijakými tréninkovými tabulkami, třeba od Miloše Škorpila, z nichž rozhodně žádné flákání nevyplývá…

  17. Keke napsal:

    Rád by som prispel aj ja svojou troškou do mlyna.

    Ako vidieť na diskusii, máme tu dve, pomerne jasne difirencované skupiny – Naozajstní amatéri ( bez urážky) a bývalích športovcov. Pre všetkých z nás bol maratón výzva, ale pre bežcov s niekoľkoročnou športovou prípravou (je jedno akou – ja som plával…), je ten maratón predsa len o niečom inom. Sú zvyknutí na pravideľnú záťaž, majú na to pripravené telo ( menej zranení) a hlavne – sú zvyknutí na fyzickú bolesť pri záťaži. Kdežto naozaj „gaučoví“ bežci – tak pred nimi sa skláňam. Preto majú môj obdiv k tomu čo dokázali, prípadne dokážu (to platí pre Teba, Tragéde).

    Preto sa ťažko radí komukoľvek, koľko km treba mať nabehané pre maratónom. Niekomu stačí na prvý maratón 300–400 km, niekomu nestačí ani 1000km.

    Keke

  18. widle napsal:

    Podle me optimalni trenink na maraton si kazdy ,,amatersky,, maratonec musi najit sam, a jestli byl skutecne optimalni podle me pozna bohuzel az po maratonu(i ne­dokoncenem): drive jsem nemohl tejden chodit a behat 2 tydny. Ted ,,nechodim,, 1 den a behat jdu treti den. Doba nemoznosti si jit zabehat po maratonu je primo umerna nedostatecnemu treninku.

  19. Marťas napsal:

    Ahoj Tragede, moje zkusenost je – rok 2002 (to mi bylo 27 let) pred PIM nabehano 260km, cas 4:15hod, rok 2004 – 260km – 3:52hod, rok 2005 – 350km – 3:50hod (odhaduju, ze vedro to zpomalilo o cca 20 minut). Myslim, ze pokud se clovek dlouhodobe venuje i dalsim sportum a fyzicka zatez je pro nej spis prijemna nez ze by ho obtezovala, neni nutny to s bezeckyma objemama tolik prehanet. Zasadni ale je alespon jednou v treninku vyzkouset 30km, cloveka to posili predevsim psychicky. Idealne se mi osvedcila jiz zminovana kombinace Prazsky pulmaraton + PIM, kdyz clovek vi ze pulmaraton dal bez vetsiho trapeni a ze jeste ma 7–8 tydnu na dotrenovani a doladeni formy, tak to taky hodne povzbudi. A jeste jeden nazor, ktery tu zaznel, mi pripada dost zasadni a presny – dobry je maraton ubehnout treba i za 5 hodin, pokud je clovek schopen aspon jit, nemel by to zabalit, protoze kazdy dokonceni je nesmirne cenna zkusenost na kterou se da priste navazat mnohem lip nez kdyz se znova zacina od zacatku. Drzim ti palce at svuj nasledujici maraton zvladnes co nejlip. Mas na to. Martin.

  20. Mirek Kostlivý napsal:

    Kolik naběhat na marathon? To je jednoduchý. Tolik, aby jsi po jeho uběhnutí mohl v „pohodě“ vyklusat 2. den půlmarathon. To žertuji, já druhý den po marathonu vyklusávám maxim. 16–18km, a když se mi dobře běží, tak je to pro mě dobrý důkaz toho, že jsem naběhal na marathon dostatečný počet km. Ten, kdo musí několik dní odpočívat a „šourá“ se do a ze schodů, ten uběhnul marathon snad jenom díky svému mládí. Na km moc nekoukej, ale pokud budeš jeden až dva měsíce v pohodě běhat jednou týdně 25–30km, tak ten marathon musíš okolo těch 4 hodin určitě dát.

  21. Jitka napsal:

    Jojo, to je úplně přesný, Mirku. tak to vidím taky. A hezký Vánoce všem! Jitka.

  22. forest napsal:

    2 mirek: prokoukl jsi nás! naprostá pravda, protože kdybych už na startu mě něco pobolívalo, tak v cíli by mě místo sanitky už musel čekat pohřebák…. S těmit Vánocemi se taky připojuji ;-)

  23. running observer napsal:

    Tak se taky přidám. Ve svých běžeckých začátcích jsem byl velmi opatrný, a to ne z hlediska, jestli to uběhnu, ale jestli se nepoškodím (členové mé rodiny mě potřebují zdravého a fyzicky v dobré kondici:-). V tomto směru se připojuji k názoru vyjádřenému Jitkou, a připojuji myšlenky, které mi tehdy napsal ultramaratonec MUDr. Ondruš. Psal samozřejmě o tom, když začínají se sportem lidé nad 30 let, nejprve o potřebě adaptace oběhového systému (riziko ischemie při vysoké zátěži) v průběhu asi 2–3 let, dále o pohybovém ústrojí (cituji): "Mnohem hůře se však na zátěž adaptuje pohybová soustava (kosti, klouby, šlachy, svaly, úpony) Zde naštěstí nehrozí náhlá smrt nebo vážné poruchy zdraví, ale poškození je extrémně časté. Regenerační schopnost těchto orgánů je poměrně nízká již v mladém věku (malé prokrvení) a dále se podstatně zhoršuje se stářím. Zde je namístě velmi!!!,velmi!!!!! pomalé zatěžování a při začátku ve starším věku zřejmě již jen s omezenou intenzitou a trváním – což prakticky nikdo nevydrží. Bohužel znám desítky starších běžců, kteří po 1–2 letém treningu začali dosahovat dobrých a výborných výsledků, ale pak pro těžké kloubní či šlachové problémy museli přestat běhat úplně. " Já jsem se k prvému maratonu odhodlal po asi 2 letech běhání, výkonnost zvyšuji jen velmi ponenáhlu, takže snad mám šanci i na to, že mi to zlepšování dlouho vydrží. Zatím jsem u žádného maratonu neuvažoval o tom, že bych vzdal, i když jsem samozřejmě bojoval s tím, že tělu se už nechtělo…