Druhá dávka & shrnutí za prosinec

Kódové označení mých svátků by mohlo vypadat asi takto: 11 – 8 – 10 – 10 – 7 – X – 16 – 9 – 12. Není to nic jiného, než počty naběhaných kilometrů od Štědrého dne s jedním odpočinkovým dnem. O té první dávce už jsem psal, teď k té druhé. Ta se původně měla uskutečnit v jizerkách, ale nakonec jsme zůstali u nás téměř v nížině, kde bylo a stále ještě koneckonců je sněhu až až.

První šestnáctka byla skutečně výživná, protože dobrých dvanáct kilometrů z toho bylo v relativně hlubokém sněhu nebo v úzkých vyjetých kolejích, ve kterých se běží tak blbě, že je lépe zase zalézt zpět do toho hlubočáku. Následovala odpočinková devítka a dnes novoročně dvanáctka z nemalé části zase ve sněhu. Ověřil jsem si, že pokud se nesnažím věci lámat přes koleno, jsem schopen přece jen běhat pár dní po sobě. No, ale doslova ostudným tempem, které jde dost nad šest minut, a to se na sníh zas pořád vymlouvat nechci. Suma sumárum, měl bych být přes vánoce spokojen, že jsem zkoušel běhat alespoň něco jako objemy. Koneckonců, týdenní dávka šla přes šedesát kilometrů a celkem za svátky jsem dal 83km. To je na mne docela dost. Tomu také odpovídá stav nohou. Svaly bolí, například dnes už to snad ani nebyl běh, to jsem jen za sebou vlekl dva ztuhlé sloupy, které kdysi byly nohami… ;)

Takže co říci k prosinci. Až do Štědrého dne to za moc nestálo, začal jsem náročnou patnáctkou ve sněhu v jizerkách, abych zas posléze trochu pauzíroval a odháněl choroby. Absolutní honička v práci do vánoc pak znamenala docela velké omezení běhů, prostě nebyl čas. Nicméně svátky už jsem snad neproflákal a nakonec dal 162km za prosinec. Není to to, co jsem chtěl, ale co se dá dělat. Od ledna už začínám podle tréninkového plánu, který jsem si sám napsal a prošel s Tučňákem a s Luboshem. Nebude to žádná sranda, protože je tam dost cestování a výpadků, ale uvidíme… netřeba stahovat kalhoty, brod je ještě daleko… ;)

Comments are closed.