Poprvé naposledy

Tentokrát nemá tehle zápisek s běháním moc společného. Snad jen to, že když jsem dnes po zoufalém hledání našel v bývalém vojenském prostoru kousek na běhání, nasadil iPoda na uši, tak jsem si to pořádně užil. Nejen běhání, v podstatě jsem jen klusal, ale hlavně nové album Michala Prokopa „Poprvé naposledy“. Já osobně jsem Michala Prokopa paradoxně objevil díky svému kamarádovi Michalovi až někde v roce 1997 v souvislosti s jeho albem Černý ovce, kde exceloval s Janem Hrubým a Petrem Skoumalem. Díky tomu albu jsem se vrátil i ke starým věcem od Framus Five a pěkně si je pět užíval…

No a teď Michal Prokop konečně „zvednul zadek“ (v tom nejpozitivnějším slova smyslu ;) a vydal nové album. A řeknu vám, je to opravdu pecka. Skvělé texty Pavla Šruta doplňuje neméně skvělá hudba Michala Prokopa, Jana Hrubého, Petra Skoumala a Luboše Andršta. Některé skladby jako například 64 nebo Vedro nad Prahou se určitě nesmazatelně zapíšou do historie české rockové scény stejně jako jejich předchůdci Blues o spolykaných slovech, Kolej Yesterday a podobně. Cédéčko si určitě kupte (za docela dobrou cenu!) nejen proto, že kopírovat cd nebo empétrojky Michala Prokopa je sprosťárna, ale také proto, že booklet je spíš cenná básnická sbírka Pavla Šruta než booklet.

Mimochodem, texty určitě nepochopí mladíci ;)

…A teď blues hoří zvolna jako líh
Ray Charles bere v nebi rentu
na zemi ztich už jeho smích
zpívá v nebeským parlamentu
Hallelujah

Jó, až mi bude šedesát a čtyři
to bude mejdan, samej fór
z mládí mi přiletí upíři
zazpívat
When I'm sixty four

Zbylo pár nedopsanejch knih
pár smtrihlásek a pár desek
Leonard Cohen žije jako mnich
jen Mick a Paul s tím pořád ještě nesek…

16 Responses to “Poprvé naposledy”

  1. Mirek Kostlivý napsal:

    Taky ho mám moc rád, album si pořídím. Na koncertu Michala Prokopa jsem se seznámil se svojí ženou, v červnu to bude 20 let. A jeho 1. LP – „Město R“ s Kainarovými texty je taky moc pěkné.

  2. Mount napsal:

    Mám Prokopa rád, „Poprvé naposledy“ už jsem slyšel x-krát. Sice si říkám, že Myšíkovské aranžmá to není, ale má to svoje kouzlo. A rokové housle Hrubého jsou už klasika. Taky jsem si znovu pustil jeho starý desky, včetné jeho první „BLUES IN SOUL“ i druhé „Město ER“