Prázdninový režim

To je vedro, co? Přiznávám se bez mučení, že pro psaní na blog nemám nějak múzu, proto prosím berte prázniny jako mou (skoro) psaveckou pauzu.

To ovšem nic nemění na faktu, že se snažím běhat a hlavně taky už taky trochu jezdit na kole. O běžeckých objemech teď nemůže být moc řeč, v těch vedrech se mrzačit nehodlám plus boj v vlastní leností je nelehký. Ohledně zkušenosti s vedry mi bohatě stačilo, když jsem minulý týden těsně po poledni stoupal od Jablonce směrem na Slovanku, to už nebyl snad ani běh, jen jsem klusal s pocitem že mi z uší stříká žhavá pára, která před tím byla mozkem… :)

Vlastně přece jen jsem něco napsal, minulý týden to byl článek pro behej.com o nové (možné) době technologické v běhu, nevím, zda-li jste četli. Nicméně úžasný paradox je ten, že právě v tomto období jsem si sundal rychlostní čidlo z boty a snažím se nestresovat sám sebe mrzkou rychlostí v běhu a v červenci běhám pro radost…. :)

3 Responses to “Prázdninový režim”

  1. Bezici Tucnak napsal:

    Čau, hlasuji pro to, abys to čidlo nechal už v krabičce a čas od času ho oprášil malým Polar štětečkem. Čím méně strojků na sobě/ sobě/kolem sebe, tím více pohody při běhání.

    T.

  2. Luděk napsal:

    Nazdar, před chvílí jsem si užil naprosto „volné“ podvečerní běhání v trochu snesitelných podmínkách na lesních cestách pod Jizerkama. A v čem ten volný běh spočíval? Vyrazili jsme jen já, boty, ponožky, trenky a triko, čili jen to nejnutnější a jinak žádné hodinky, sportester či stopky. Bez těchto stresovadel jsem jen tak běžel podle chuti, většinou asi pomalinku, občas zrychlil jen do krátkého kopce, no prostě pohoda… . Někdy přijde taková změna v režimu běhání k chuti.

  3. Souhlasím: běhat chodíme pro potěšení, a ne pro další stresování, kterého běžný život přináší dost…

    Já jsem se ovšem naučil běhat se sporttesterem tak, že mě absolutně nestresuje. Ale mohu běhat i bez něj…