Přiznám se, že na Madonnu by mě skutečně jít nenapadlo. Její muzika se v mých sluchátkách se vyskytuje opravdu zřídka, ne-li nikdy. Na druhou stranu se ale přiznám, že jsem měl radost, když mě nečekaně na Madonnu pozval můj kamarád a současně byznys pátn' Dan.
Vzhledem k mému názoru na Madonninu hudbu jsem určitě nečekal úžasný koncert typu březnového Chrise Rea, čekal jsem podívanou. A když Madonna sjela od stropu Sazka arény na impozantní pódium v diskotékové kouli, začal jsem tušit, že zklamán nebudu. A taky že nebyl. Hodně dobré aranžmá, výborná světla a videoprojekce, trošku zkratkovitá symbolika, skvělá choreografie, showmanka Madonna, prostě pastva pro oči. Ano, Madonna jistě nemá ten správný hlasový fond, ale to přece v popu vůbec nevadí. (Mimochodem, když se bavíme o hlasovém fondu, určitě si poslechněte nové album Christiny Aguileiry Back To Basics, nelekněte se toho jména a určitě si to užijete.)
Madonna je tradičně provokativní, používá do jisté míry zkratkovitá sdělení a já nevím co ještě. Na druhou stranu opravdu nechápu poněkud přecitlivělé prohlášení kardinála Vlka o urážce věřících, kupčení z křesťanskými symboly a podobně. Snažil jsem se urazit po celou dobu show a nedařilo se mi to, naopak myslím, že Madonna spíš křesťanské symboly propaguje a já sdílím její názor, že skutečný Ježíš Kristus by s tím až takový problém neměl. Ano, promítané obrovské číslo symbolizující počet nemocných dětí AIDS je zkratka, adresy webovských stránek příslušných nadací už za prostou zkratku označit nelze. A tak podobně.
Madonnina hudba skutečně není moje oblíbená. Ale mám respekt k její pracovitosti, smyslu pro detail, dotahování věcí k téměř až dokonalosti. Prostě v prvé řadě vynikající byznysmenka a profesionálka schopná vytvořit produkt, který baví spoustu lidí a možná jim – byť v módní zkratce – cosi sdělí. Jsem s tím v pohodě ale současně chápu, že každému to nevoní. (Napadá mě jistá analogie s Lance Armstrongem, ale to už je jiná kapitola ;) Nicméně některé recenze, jako je například ta dnešní na iDnes, to jsou texty z oblíbeného českého nekonečného seriálu „jen si tak trochu jedovatě plivnout“ a vypovídají spíš a klinickém stavu duše autora než o předmětu recenze ;)
Z Madonny jsem přijel fakt pozdě (nechápu, proč ta potvora záměrně začíná hodinu po oficiálním začátku) a měl strach, že ráno nevstanu kvůli běhání. Nakonec ale úžasné počasí v podobě zvolna začínajícího podzimu vykonalo své a já si to ranní běhání fakt užil… a hádejte co jsem měl ve sluchátkách! :)