Nový „plán“

Březen 10th, 2006

… a je to skutečně plán v uvozovkách. Jak známo, můj trénink podle plánu vzal za své hned v lednu, proto původní plán na maraton vlastně nemá smysl (taky ho stáhnu z webu, takže zájemci si ho prosím uložte na lokální disk). Maraton určitě nevzdávám, jen ten pražský je pochopitelně s malou otázkou, ale to teď řešit nehodlám. Rozhodnu se třeba až koncem dubna.

Do té doby svůj „plán“ stanovím tak, jak mi radila například Jitka, a to že budu běhat kdy budu mít čas přes týden plus co nejdelší běh přes víkend… a uvidíme, co to se mnou udělá. Třeba by to mohlo fungovat, minulý víkend jsem dal velmi horskou a velmi sněhovou šestnáctku a bylo to docela fajn, překvapivě. Tak uvidíme.

Navíc za týden (snad už to klapne ;) odlétám na Mallorcu na kolo, tak si od toho kromě zlepšení a srovnání nervů slibuji taky ranní běhy. Sice se uprostřed pobytu musím na skok pracovně vrátit do Prahy, ale tím si tedy rozhodně náladu kazit nehodlám…. ;)

Pořádný blues…

Březen 3rd, 2006

Od té doby co vznikl behej.com tak mi trošku ubývá střelný prach co psát, tedy pokud zrovna nechci psát tragédí tréninkový deníček, což taky není vždy. Proto se na blogu objeví tu a tam témata, která nejsou s běháním úplně přímo spojena.

Jedno s takových témat prostě musí být včerejší koncert Chrise Rea, na který jsme vyrazili společně s Kekem. No a musím říci, že záležitek prostě monumentální. Byl jsem zvědav, co Chris bude hrát, protože žádné opravdu nové album nevydal. A bylo to skvělé překvapení!

Chris Rea měl od posledního koncertu Stony Road v Praze (tuším 2002) daleko více šťávy, tehdy přece jen z něj byla trošku cítit únava po těžké nemoci. Tentokrát hrál jednak spousty naprosto skvělého Reovského blues a některé staré pecky v úplně jiném a nepříliš komerčním aranžmá. Fakt bomba. Dlouho se mi nestalo, že bych se při koncertu nekoukal na hodinky a najednou se divil, že koncert „už“ končí, po dvou a půl hodinách. Jak u vytržení.

Ohledně hudby: v pravé části webu jsem udělal maličký seznam věcí „právě ve sluchátkách“ (kdybych tak tušil, jak to trochu automatizovat), jakýsi privátní žebříček aktuální hudební chuti. Puritáni a zastánci kvality mohou být tu a tam zděšeni, protože poslouchám skoro všechno a občas se tam mohou objevit skutečné výkyvy, aneb od Olivia NJ přes jazz až po AC/DC ;)

Konec flákání, ale… ;)

Únor 26th, 2006

Tak tomuhle říkám krásný, ba přímo ukázkový rozpad tréninku. Ne, už se skoro neflákám, ale taky nijak zvlášť neběhám. Na horách přece jen sjezdovky nějakou sílu vezmou, běhat jsem sice byl, ale o nějakých výrazných naběhaných kilometrech nemůže být ani řeč. Něco jsem konečně taky najezdil na běžkách. Suma sumárum, chci mít hlavně radost z pohybu. Z běhání se zatím nedostavuje, ale to přijde.

Špatná zpráva je, že jsem na horách od švagra chytil rýmu, takovou tu brutální, kdy během dvou třech hodin vám napuchne hlava a během další hodiny začne téct z očí, nosu a snad i z uší… ;) Céčkem a hektolitry čaje jsem sice rýmu zvládnul dobře, ale minulý týden prostě byl ve znamení nemoci, to se nedá nic dělat. Na druhou stranu trochu díky nemoci a taky trochu díky mým momentálním nervům hubnu. Konečně ;)

Včera jsem si docela dobře v jizerkách zajezdil na běžkách, dnes jsem dal hodně sněhovou a hodně kopcovitou dvanáctku. Sice jsem měl asi díky včerejším běžkám slovy cyklistického slangu v nohách nasráno (dámy prominou, ale říká se to tak ;), ale radost z běhu tam konečně byla, alespoň trochu. Užil jsem si to, poprvé po dlouhé době.

Abych byl úplně upřímný, po takhle brutálním lednu a únoru logicky vyvstává otázka, zda-li nemám praštit se systematickou přípravou na PIM, ale zatím se nevzdávám. Nejdůležitější pro mě samého ale je, že jsem postupně přišel na to, co je skutečně nejdůležitější, a to radost z běhání…

Konec flákání…

Únor 11th, 2006

Nezbývá mi než prohlásit moji motivační krizi za skončenou, jinak se z toho nevyhrabu ;) Počasí, práce, rozjitřené nervy, tento týden začínající nachlazení a podobně znamenalo, že mé běhání se dá opravdu v poslední době nazvat jen sotva udržovací. 80km za minulý měsíc je toho výmluvným důkazem… Ani jsem nepsal shrnutí za leden, to by nestálo za to.

Nicméně zítra frčíme se stabilní partou na hory si zalyžovat a užít si poněkud větších kopců než jsou v jizerkách. Vím do čeho jdu a taky vím, že v údolí u Soeldenu, kde vždy bydlíme, jsou výborné běžecké terény. Takže boty s sebou a něco naběhám. Příští víkend na shledanou! ;)

behej.com: FAQ

Únor 5th, 2006

… Neboli často kladené otázky. Náběh našeho běžeckého serveru behej.com je provázen překvapivým zájmem, což nás pochopitelně velmi těší. Otázkou zůstává, jak kombinovat naše blogy (Tučňákův a můj) s takovým serverem jako je behej.com. Pokud se nad tím zamyslíme, ono je to vlastně velmi jednoduché. behej.com by měl zůstat do jisté míry profesionálně vypadajícím serverem, řekněme něco jako česká umírněná podoba Runner's World nebo podobně. Tudíž zádné přehnané osobní výlevy typu „vyběhl jsem, prošil jsem se, doběhl jsem“ (ty patří do blogů), ale informace, různé zajímavé reportáže, testy (snad) běžecké výbavy apod. Pevně věřím, že s osobním blogem je behej.com takříkajíc komplementární. Zatímco si na osobním blogu mohu dovolit prakticky všechno, na behej.com pochopitelně nikoli. Nicméně využiji tragédí blog k tomu, abych tu a tam behej.com jaksi „z boku“ v osobní rovině komentoval. Koneckonců je to pro běžného čtenáře (kdo o to stojí, pochopitelně ;) možnost se dovědět něco z pozadí behej.com.

Hned první týden provozu behej.com jsem dostal docela dost otázek, které měly některé společné rysy. Proto jsem zde sepsal některé FAQ, neboli často kladené otázky. Snad se hodí.

Proč jste se pustili do serveru?

Po nějakých zkušenostech a nečekané čtenosti našich velmi osobních běžeckých blogů jsme dospěli k názoru, že na trhu místo pro takový server opravdu je. Spousta lidí běhá a zoufale shání informace o vybavení, tréninku, závodech apod. Se skromnou myslí se domníváme, že zatím žádný z existujících českých běžeckých serverů neposkytuje čtenáři dostatečně komplexní informaci a službu. (Aniž bychom pochopitelně chtěli práci našich kolegů podceňnovat, to v žádném případě.)

Dalším faktorem je něco, co já nazývám „bídou českého běhu“. Publicita věnovaná tomuto nejpřirozenějšímu pohybu je opravdu minimální a je to velká škoda. Pokud se nám podaří tento neblahý stav (srovnejte například s cyklistikou) alespoň trochu napravit, pak behej.com plní svou misi…

Můžu spolupracovat?

Samozřejmě. Zejména jsou pro nás cenné informace a reportáže z lokálních závodů včetně výsledků. I grafik by se jistě hodil ;) Pokud máte chuť, určitě nás kontaktujte a nějak se domluvíme! Ze začátku prosím ale počítejte, že neumíme platit žádné honoráře, neboť nemáme ani korunu ;)

Je to komerční server? Chcete vydělat prachy?

behej.com nezačíná jako komerční server. V tuto chvíli nechceme řešit, kterým směrem se vydá, ale je dost možné, že se komerčním stane. Na druhou stranu určitě nechceme, aby čtenář hledal pidičlánky mezi megareklamami. Je to prostě o oboustrané výhodnosti. Tak či onak ale není naším primárním cílem jen vydělávat peníze. Mezi námi – vzhledem k velikosti českého trhu se ani nedomnívám, že by to také nějak výrazně šlo… ;)

Co bude s tragédím blogem?

Bude pokračovat. Sice teď mám nějak problémy s motivací (prostě není tlak v turbu ;), ale maraton určitě zkusím. Pokud se to podaří, uvidí se co dál.

Proč je diskuse behej.com přesměrována na původní tragédí fórum?

S přesměrováním je to sice pravda, ale jak jste si všimli, „Aerobně tragédí fórum“ jsme přejmenovali na „Nejen běžecké fórum“ jako společné fórum behej.com, aerobnitraged.com a tucnak.flasite.cz. Má to dva hlavní důvody. Prvním je fakt, že na fóru už je spousta cenných příspěvků a nebylo by úplně triviální všechno migrovat, práce máme i tak dost. Další výhoda je to, že pokud je diskuse fyzicky umístěna na jiném serveru (http://www.a­erobnitraged.com/fo­rum/), pak odhlehcime behej.com. Uvidíme, co se z toho do budoucna vyvine…

3, 2, 1 … a nový běžecký server behej.com je tady!!!

Leden 31st, 2006

Za devatero řekami, devatero horami, devatero atletickými ovály, bylo nebylo. Nejdříve jsem já zblbnul a začal psát dnes již prehistorický Maratonský deník aerobního tragéda. A najednou se objevili kolem webu úžasní lidé, kteří ač se vesměs neznají, tak vytvořili bezvadnou virtuální partu. Pak se objevil Tučňák a zkonvertoval svůj Linux – cyklo web na běžecký blog a úplně tomu propadl. Také někde v té době se objevil Shadow se svým blogem… a další. A taky na tragédím deníku vystupoval mimo jinými podezřele moudrý a běžecky vyspělý komentátor Lubosh….

Zkrátím to. Jak čas šel, tak jsem otevřel tento nový blog a někdy na podzim jsme si právě s Tučňákem a s Luboshem v nějakém hnutí mysli řekli, že bychom mohli založit nějaký univerzálněší běžecký web než jsou osobní blogy. A myšlenka na behej.com byla na světě! Pak už jen trochu práce a právě teď se nám toto dítko klube na svět. Tak mu ze srdce přeju mnoho štěstí, protože se pořád se skromnou myslí domníváme, že nabídka informací o běhání je na čekém internetu docela chudá. Dobře si vzpomínám, jak jsem v době svých nedávných běžeckých začátků zoufale hledal informace…

Behej.com začíná opatrně. Neudělali jsme z něj hned od začátku komerční web, i když to tam postupem času může směřovat a nějakou reklamu budeme potřebovat už docela brzy. Prostě uvidíme, jak se web chytí a zda-li nám třeba neuhnije. To je na tom to nejhezčí. Nikdo vlastně neví, jak to pojede… Pokud máte vůli a chuť nám pomoci, budeme strašně rádi, ozvětě se. (Byť na honoráře pochopitelně zatím nemáme… ;)

Držte nám palce a příjemné čtení!

Tučňák, Lubosh & Tragéd

P.S. Velmi speciální dík patří Albertovi a Kejmilovi. Moc jste nám pomohli, díkas!

TWENTY FOUR HOURS AND … COUNTING!

Leden 30th, 2006

… tak ještě 24 hodin a pak to přijde…. stay tuned! (Omlouvám se za ty anglikanismy, ale když ono tak oku lahodí, třeba to counting, úplně jak ve filmu… ;)

Běhals? Ne…

Leden 29th, 2006

Pokud vám nadpis tohoto zápisku přijde úplně stejný jako u Tučňáka, pak se nemýlíte. A obsah zápisku by mohl být vlastně taky úplně stejný…

Nedaří se. Nemám naběháno, protože kombinace spousty práce, nějakého dalšího drobného cestování, pekelného mrazu a nedostatku běhacího terénu vykonala svoje. Leden bude stejně krizový měsíc, jako byl loňský únor.

Nemám moc kde běhat, v lese to opravdu nejde. Díky četbě Martijanova blogu jsem se už naučil (hlavně mentálně) běhat i v hlubokém sněhu. Jenže o tom to teď není. V lese leží zhruba dvacet až třicet čísel sněhu se zmrzlým prvrchem. Noha se na zlomek vteřiny na sněhu udrží, aby se pak prolomila hlouběji a nešla zas pro změnu vytáhnout zpět. Zkoušet běžet ve vyjetých kolejích taky moc nejde, protože je tam čistý a hlavně nerovný led… o kotníky.

Jenže to všechno není to hlavní. Ztratil jsem velkou část chuti k běhání a to je asi to nejhorší, na čem je třeba zapracovat. Ono se ne nadarmo říká, že všechno jde, když se chce. Mohl bych běhat třeba po asfaltových silnicích, ale to bych se teď musel tak šíleně přemáhat, že by to asi nadělalo víc škody než užitku. Běhám vlastně tak nejak udržovacím způsobem, s tréninkovým plánem to nemá společného nic. Od návratu z Izraele pár běhů vesměs méně než deset kilometrů, nic víc. To všechno má ale i svá pozitiva. Jednak už to neberu tak tragicky jako ten loňský únor, jednak se cítím fyzicky docela dobře, žádná jiná únava než mentální. Takže vlastně ono o nic nejde, to přejde ;) Snad… věřím. Na plánech na maraton to přirozeně nic nemění.

Zpět a pozadu s plánem…

Leden 15th, 2006

A jsem po týdnu zpět. Když jsem si zpětně přečetl kometáře k minulému zápisku, zejména pak ten od mIREKa, tak jsem se docela pobavil. mIREK píše o Dead See Marathonu, neboli maratonu u Mrtvého moře. Sranda je, že prakticky ve stejný den, kdy mIREK psal svůj příspěvek, já u Mrtvého moře právě byl (a to jsem to zde vůbec nevykládal, kam jedu ;). Sice ne na jordánské straně, kde se maraton běží, ale na izraelské. Nicméně jak známo, Mrtvé moře je spíš taková velká kaluž než moře, takže je to všechno coby kamenem dohodil…

Svou pracovní cestu jsem si trochu prodloužil a v Izraeli strávil týden. Nebudu psát o Izraeli jako o zemi, to by určitě zabralo až příliš mnoho místa, ale jednu věc zmíním. Spoustu lidí tam běhá. Opravdu strašně moc. Když jsem z hotelu ráno pozoroval například v Tel Avivu pobřeží, bylo to tak jak na běžecké dálnici. Rychlí běžci, joggeři, chodci, prostě neuvěřitelné množství běžců. To snad předčí i obvyklé množství běžců v Central Parku… Kdo by to byl čekal na hranici Středního východu…

Bohužel, v mém případě se stalo to, co jsem tak trochu čekal. S běháním mi to časově nevycházelo, prostě a jednoduše jsem neběhal. Navíc dnes po návratu jsem čas místo běhání věnoval poněkud naléhavějším věcem, takže z delšího běhu byla jen dvanáctka, po sněhu a ledu. Suma sumárum, jsem 20km za svým plánem. Takže zpátky do „práce“ a neflákat se.

Tréninkový plán & frrrr….

Leden 6th, 2006

V minulém příspěvku jsem psal, že od ledna již běhám podle tréninkového plánu směrovaného na PIM v květnu. Příprava tréninkového plánu byla a je poučná práce. Nejdříve jsem si do plánu nasázel nejaké cesty o kterých už teď vím, přičemž tam pochopitelně nemohou být cesty a jiná narušení, o kterých zcela jistě teď nevím. Teprve následně jsem „okolo“ těchto cest začal obalovat jakž takž strukturovaný trénink, který by alespoň trochu měl respektovat mé časové možnosti…

A řeknu vám, nebude to tedy žádná sranda, když to takhle vidí člověk černé na bílém… moc by mi prospělo volno až do května, aby by se člověk na to pořádně mohl soustředit, ale to asi nepůjde…. Lubosh mi po shlédnutí mého plánu řekl, že problém jsou ona přerušení plánu, že vlastně začínám po přerušení tréninku vždy jakoby znova… ale co, mně přece jde pouzeo to maraton uběhnout… tak uvidíme. Každopádně můj tréninkový plán je pro zájemce k nahlédnutí zde.

První přerušení tréninku nastává hned dnes, v noci odfrčím kamsi daleko do hadích prdelí, sice si nové Kayana beru s sebou, ale nedělám si iluze o běhání. Vzhledem k časovému programu to s běháním už dopředu vidím fakt černě. Vracím se příští sobotu, do té doby nebudu bohužel ani na mailu. (Sponzorovat operátory předraženými mezinárodními GPRS tarify nehodlám;)

Takže se zatím mějte a kdybyste to čirou náhodou nezaregistrovali, tak Shadow je zpátky, tentokrát až dáááleko za mořem!